BBCCzech

Zatímco v asijských zemích postižených ničivou přírodní katastrofou bude letošní Silvestr spíše tryznou za desítky tisíc obětí, na Ukrajině se očekávají nejbouřlivější novoroční oslavy od vyhlášení nezávislosti.

Nový rok na kyjevském náměstí Nezávislosti tradičně vítá mnoho Kyjevanů, tentokrát ale do hlavního města přijedou i tisíce přespolních. Požádal je o to totiž nejpopulárnější muž v zemi.

"Domluvili jsme se s vámi, že nový rok 2005 nebudeme vítat u sebe doma na gauči, ale na náměstí Nezávislosti," připomněl v úterý opoziční vůdce a zřejmý příští prezident Viktor Juščenko tisícům lidí právě z pódia na Majdanu, jak Ukrajinci tomuto místu říkají.

S letošním rokem se jim ovšem nebude loučit lehko – přinesl jim totiž tolik úspěchů jako málokterý jiný.

Andrej Ševčenko se stal nejlepším fotbalistou Evropy, Vitalij Kličko vybojoval titul profesionálního mistra světa boxu v těžké váze a zpěvačka Ruslana zvítězila se svou písní Divoké tance v populární soutěží Eurovize.

To, s čím si ale generace Ukrajinců budou právě končící rok spojovat jednoznačně nejvíce, je jejich oranžová nebo pomerančová revoluce, která se vypořádala s režimem, jenž v této zemi dosavadních čtrnáct let panoval.

Byl to režim, který držel u moci politicko-ekonomické dědice vládnoucí nomenklatury z dob Sovětského svazu a který prokazoval pramálo respektu vůči lidským právům a demokratickým zvyklostem.

Ve chvíli, kdy si měl odstupující prezident Leonid Kučma předat mocenský štafetový kolík s premiérem Viktorem Janukovyčem prostřednictvím zmanipulovaných prezidentských voleb, ale přetekl příslovečný pohár trpělivosti a lidé vyšli do ulic.

Vrchní editor týdeníku Kiev Post Paul Miazga se domnívá, že to byla kombinace odhodlanosti demonstrantů a zaskočenosti establishmentu.

"Řekl bych, že ty první dvě nebo tři noci na Majdanu byly pravděpodobně rozhodující. Když těch několik set nebo několik tisíc lidí, co začali demonstrovat, úřady okamžitě neodstranily, pobouření lidí nad výsledkem voleb a jejich zjevným zfalšováním definitivně vykypělo."

"Kdyby ovšem ti lidé byli z náměstí násilím vyhnáni, myslím, že by se jejich odhodlání rychle vytratilo," domnívá se v Kanadě narozený syn polsko-ukrajinských rodičů Paul Miazga.

Nejen pro něj se oranžová revoluce stala událostí desetiletí. Boris Tarasjuk, blízký spolupracovník Viktora Juščenka, tento týden lidem na náměstí Nezávislosti připomněl, že jejich protest dokázal to, co se ještě nedávno zdálo nemožným – nasměrovat Ukrajinu mezi demokratické státy Evropy.

"Drazí přátelé, ve dnech pomerančové revoluce se napříč Evropou rozezněly hlasy, které tvrdily, že tady v Kyjevě, na Ukrajině, bije srdce Evropy."

"A jen na nás záleží, aby toto srdce bilo na Ukrajině navždy," prohlásil opoziční předák Boris Tarasjuk.

Kouzlu ukrajinské pokojné vzpoury pod oranžovou zástavou propadli i mnozí z těch, u kterých by se to zřejmě nečekalo.

Imunní nezůstal dokonce ani šéf mise volebních pozorovatelů vyslané na Ukrajinu Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě Bruce George.

"Byly to historické týdny a jsem si zcela jist, že i v následujících letech budeme o Vánocích s radostí a s hrdostí vzpomínat na to, že jsme v těchto zlomových momentech byli u toho," řekl veterán volebních pozorovatelských misí Bruce George.

Uvedl to na tiskové konferenci, kde s uspokojením konstatoval, že opakované ukrajinské prezidentské volby lze narozdíl od těch předchozích označit za výrazný krok směrem k demokratickým standardům.

Není pochyb o tom, že radost a hrdost budou při vzpomínce na svou oranžovou revoluci pociťovat především Ukrajinci sami a že jim ještě dlouho bude v uších znít nespočetněkrát skandovaný slogan "Razom nas bahato, nas nepodolaty" (Spolu je nás hodně, nás neporazíte).