|
Rumunsko si připomíná 15. výročí krvavé revoluce | |||||||||||||||||||||||||||
Rumunsko si v těchto dnech připomíná výročí 15 let od revoluce, která narozdíl do té československé nebyla sametová, ale krvavá.
Pád vlády komunistického diktátora Nikolaje Ceaušeska si podle oficiálních údajů vojenské prokuratury vyžádal 1104 lidských životů a přes tři tisíce zraněných. Nicolae Ceaušescu vládl Rumunsku od poloviny 60. let minulého století. Jeho režim se sice snažil o samostatné postupy - Rumunsko se například nezúčastnilo vojenské invaze do Československa v srpnu 1968, nepřerušilo vztahy s Izraelem po šestidenní válce a jeho sportovci startovali na olympiádě v Los Angeles v roce 1984. Přesto zůstával až do poslední chvíle jedním z nejtužších komunistických režimů v Evropě. A země měla jednu z nejnižších životní úrovní v Evropě. Podle historiků se Ceaušescu považoval za absolutního vládce a v zemi vládl pevnou rukou. Protesty začaly v Temešváru Rumunská revoluce začala 16. prosince 1989, kdy policie a vojsko brutálně zakročily proti demonstraci v rumunském Temešváru. Bývalý český velvyslanec v Rumunsku Jaromír Plíšek ve vysílání BBC upřesnil, že 15. prosince 1989 měl být maďarský kněz Lászlo Tökés násilně evakuován ze své fary v Temešváru na rumunský venkov. Lidé z jeho evangelického sboru se postavili proti tomuto kroku a kolem fary vytvořili živý řetěz. "Byl to vůbec první náznak kolektivního odporu proti moci. Situace byla napjatá, takže to bylo jako zapálená sirka vhozená do kupky sena," vzpomíná Jaromír Plíšek. Proti demonstrantům zasáhly tanky Během dvou dní se Temešvár stal "bojištěm". Armáda i tajná policie Securitate použila proti demonstrantům slzný plyn, z města se ozývala střelba a v ulicích se objevily tanky a obrněné transportéry.
18. prosince 1989 byl v Temešváru vyhlášen výjimečný stav, nepokoje se rozšířily do dalších měst. "Diktatura v Rumunsku byla velice tvrdá, zejména v 80. letech zasahovala brutálně proti jakémukoliv náznaku odporu. V zemi neexistovalo organizované disidentské hnutí a jednotlivé protirežimní počiny se odehrávaly individuálně," upřesnil bývalý český velvyslanec v Rumunsku Jaromír Plíšek. Podle něj se demonstranti chovali civilizovaně a nešlo o rabování ozbrojeného davu. "Střelba se odehrávala mezi mocenskými složkami, nebylo to masivnější ozbrojené povstání," vzpomíná Jaromír Plíšek. Když se rumunský prezident Nicolae Ceaušescu vrátil ze své zahraniční cesty do Íránu, svolal na 21. prosince 1989 na Palácové náměstí v Bukurešti masové shromáždění, které mělo odsoudit "vandalství" v Temešváru. Obrat nastal při projevu Ceaušeska V rozhovoru pro BBC Jaromír Plíšek vzpomínal, že Ceaušescu tehdy vystoupil s projevem na balkonu budovy tehdejší Rumunské komunistické strany, promluvil k lidu a očekával podporu. "Ta věc proběhla tak trochu jako v Československu vystoupení Miroslava Štěpána v ČKD." "V určitém momentu se najednou dav se obrátil proti němu, a protože to přenášela televize, protesty, které byly do té doby jenom v Temešváru, se přenesly do celého Rumunska," řekl bývalý český velvyslanec v Rumunsku Jaromír Plíšek v BBC. Rumunský prezident Nicolae Ceaušescu s manželkou Elenou uprchli vrtulníkem z Bukurešti, ale oba byli brzy dopadeni. Vojenský soud je v krátkém procesu odsoudil k trestu smrti (za genocidu, podkopávání státní moci a rozvracení národního hospodářství), oba byli 25. prosince 1989 popraveni. Veškerou moc v Rumunsku převzala rada Fronty národní spásy v čele s Ionem Ilieskem, bývalým vysokým funkcionářem komunistického režimu, který později upadl v nemilost u Ceaušeska. Iliesku se stal prezidentem a v úřadu vydržel 15 let. Až ve volbách minulý týden si Rumuni zvolili novým prezidentem opozičního kandidáta Traiana Baseska. |
| |||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||