Pavel Vondra redaktor BBC

Čerstvý remake dvacetileté skladby vyjde v pondělí

K nahrání skladby, jejíž výtěžek byl použit na pomoc hladovějícím lidem v Africe, inspirovala před dvaceti lety jejího autora Boba Geldofa televizní reportáž BBC o hladomoru v Etiopii.

Jaká je, respektive může být, role médií v boji proti celosvětové chudobě?

Po dvaceti letech

Ještě dvacet let po svém vzniku provází skladba Do They Know It's Christmas vánoce v Británii stejně sveřepě jako tradiční koledy.

Její vydání a následná série benefičních koncertů měly v roce 1984 na západní společnost nepopiratelný dopad.

Byly to ale především záběry podvyživených dětí v Africe, které nejprve šokovaly a vzápětí vyprovokovaly angažované umělce k akci. Ti, kdo se podílí na kampani za boj proti chudobě dnes, doufají, že upravená verze skladby v podání nové várky interpretů pomůže stále aktuální problém v myslích veřejnosti udržet.

Klíčová role médií

Jak dalece ale v této věci média mohou či přímo mají pomáhat? Náměstek britské ministryně pro mezinárodní rozvoj Hilary Benn je přesvědčen, že média hrají v tomto případě klíčovou roli:

Inspirací byla Geldofovi reportáž o hladomoru v Africe

"První věcí je to, že média a zpravodajství mají obrovskou moc změnit svět k lepšímu. Byli to lidé, kteří v 19. století cestovali po Británii a upozorňovali na otřesné podmínky v chudinských čtvrtích a v továrnách, kdo pomohl nastartovat proces sociální reformy."

"A já myslím, že dnes jsme svědky stejného procesu na globální úrovni," říká Benn.

Jak účinně informovat o chudobě?

Problém ovšem spočívá v tom, jak onu moc účinně využít. Podle nedávné internetové ankety BBC se osm z deseti lidí domnívá, že média nedávají otázkám chudoby dostatečný prostor.

Kromě toho mezi lidmi převládá pocit, že ani političtí vůdci jako Tony Blair nebo George Bush toho v této věci mnoho nepodnikají.

Média a zpravodajství mají obrovskou moc změnit svět k lepšímu Hilary Benn, náměstek britské ministryně pro mezinárodní rozvoj

Za všechno hovoří skutečnost, že většina lidí nikdy neslyšela o rozvojových cílech, které si na svém miléniovém summitu před čtyřmi lety ambiciózně stanovila OSN.

"Jde o to snížit do roku 2015 o polovinu podíl lidí žijících v naprosté chudobě, zajistit jednomu stu miliónů dětí, které nechodí do školy, učitele, třídu, lavici a učebnici."

"Jde o to snížit počet dětí, které zbytečně umírají na nejrůznější nemoci a snížit počet matek, které nepřežijí těhotenství či porod," vysvětluje cíle náměstek britské ministryně pro mezinárodní rozvoj.

Problém úřednické řeči

To všechno vypadá velice jasně. Proč se tedy toto poselství nedostalo k širokým vrstvám? Hilary Benn si myslí, že za to může úřednická řeč, kterou organizace typu OSN používají. Dalším problémem může být to, jakého prostředníka si k šíření svého poselství vyberou.

David Yelland, bývalý editor nejprodávanějšího a podle mnohých bulvárního britského deníku Sun je přesvědčen, že si OSN sama škodí vlastní exkluzivitou:

Mnoho lidí míní, že média nedávají otázkám chudoby dostatečný prostor

"Organizace spojených národů nespolupracuje s masmédii. Hovoří jen s periodiky, jako jsou New York Times, Economist, Le Monde. Měli by ale mluvit s tituly, jako je Sun, News of the World, Mail a tak dál, které mají vysoké náklady. V tom bych spatřoval problém," říká Yelland.

Podle Davida Yellanda je většina editorů a novinářů více než ochotna se otázkám chudoby věnovat, málokdy, pokud vůbec někdy, je ale osloví lidé z organizací, které danými informacemi disponují. OSN by prý měla následovat příkladu Boba Geldofa a dalších, kteří stejné poselství dokázali přinést nejširším masám.

A to dokonce opakovaně, o čemž svědčí již předem zaručený úspěch nové verze dvacet let staré skladby Do They Know It's Christmas.