Ondřej Štindl zpravodaj BBC

Filip Topol začal s kapelou hrát, když mu bylo 13 let

Poprvé zpěvák a klavírista Psích vojáků Filip Topol pozdravil publikum Pražských jazzových dnů v roce 1979.

Bylo to jejich na dlouhou dobu poslední legální vystoupení. Až do poloviny osmdesátých let hráli jen na nelegálních koncertech.

Jejich hudba z té doby se zachovala jen na pokoutně pořízených nahrávkách. Tak byla zaznamenána i vůbec první skladba, kterou složili - Národ Psích vojáků.

Když kapela začínala, bylo Filipovi Topolovi jen třináct let. Jak ke společnému hranici přistupovali starší a protřelí undergroundoví hudebníci?

Ztráta sebezáchovy

Nesnažili se třeba v zákulisí chovat trochu spořádaněji s ohledem na přítomné děti? Na to jsem se zeptal bubeníka Plastic People Jana Brabce.

"Ne, to ne. Myslím si, že ty děti nás v lecčems trumfly takovou až ztrátou sebezáchovy. Spíš my jsme čučeli, co mladí dokáží."

Od poloviny osmdesátých let už Psí vojáci vystupovali i oficiálně. Po listopadu 1989 skupina zažila boom a až do dneška patří mezi ty české kapely, jejichž koncerty mají dobrou návštěvnost a dobrou úroveň.

Filip Topol se v českém kontextu stal zosobněním romantického ideálu rockerství - křičící básník za klavírem, rozdivočelý až k sebezničení.

Jan Brabec připouští, že fascinace, kterou v publiku provokuje, je trochu temná.

"Ta jeho rozedranost a záliba v těch proklatcích jistě něco stála. Na mě také chvíli působil až takovou hrozivostí."

Stále mladé publikum

Na baskytaru hraje s Psími vojáky Luděk Horký. Zeptal jsem se ho, jestli u kapely, která je spolu tak dlouho, nehrozí, že se začne příliš opakovat.

Filip Topol v předvečer výročního koncertu utrpěl úraz na ruce

"Někdo, kdo to sleduje zvenku a tolik ho to třeba nezajímá, si může myslet, že je to pořád to samý, ale pro nás ne. Pro posluchače, kteří nás mají rádi a chodí na nás pravidelně, se to také neopakuje. Jde vysledovat nějaký vývoj," míní Luděk Horký.

Když se Psí vojáci podívají při koncertech z podia, koho vidí?

"Je zajímavé, že na nás chodí pořád mladí lidé," říká Horký.

Snaží se o to skupina nějak?

"Když děláme desku, tak rozhodně nemyslíme na žádnou věkovou ani na žádnou jinou skupinu. My vytváříme to, co my chceme, a to, co se líbí nám. Dokud to někoho oslovuje, tak je to v pořádku a můžeme hrát poměrně často.

"Až to někoho přestane oslovovat, tak třeba nebudeme hrát tak často, ale pro sebe si budeme hrát pořád. Dokud nás to bude bavit."

Skupin, které vydržely tak dlouho jako Psí vojáci a udržely si přitom jakousi relevanci, je málo.

'Lehce raněný a poškrábnutý'

Ve stejné době jako Psí vojáci začínala i kapela Energie G - snad vůbec první punková kapela v Praze, její členové se pohybovali ve stejném okruhu jako Psí vojáci.

Hrál tam i výtvarník David Cajthaml. Léta po rozpadu vlastní kapely připouští, že jubilantům závidí.

"Já jim závidím dodneška. Všecko. Myslím, že jsou v pohodě, dělají si hudbu, hrajou, skládají písničky - to je hezkej život, ne?"

Část hudebníků v jistém věku zajímá, jak jejich hudba působí na dámskou část publika. Měli jste pocit, že Psí vojáci jsou v tomto ohledu napřed?

"Myslím, že na tom byli líp. Byli takoví jako lehce raněný a poškrábnutý a to ty ženský zajímá víc, že jo, než když je člověk jenom hezkej," povzdechl si David Cajthaml.

Výroční turné skupiny Psí vojáci startuje v úterý v pražské Akropoli. Filip Topol v jeho předvečer utrpěl úraz na ruce. Nicméně jak jsme slyšeli - poraněnost vždycky patřila ke kouzlu Psích vojáků.