Jan Bumba zpravodaj BBC

Tragédie ve škole si vyžádala více než 300 obětí

Řada dalších obětí ještě nebyla identifikována. Osud asi padesáti rukojmí, mezi nimi i mnoha dětí, stále zůstává nejasný.

Zpravodaj BBC Damian Grammaticas, který se do Beslanu znovu vydal, říká, že právě onu nejistotu nese mnoho místních lidí nejhůř.

Do rozvalin gymnázia v beslanské škole pokládají ženy karafiáty. Takových připomínek tragédie je tu víc než dost - květiny, věnce, dětské hračky ležící na zemi i na římsách oken a na zdích podobně jako jinde v Beslanu fotky dětí, které se stále pohřešují.

Čekání na testy DNA

Jedním z rodičů žijících v hrozné nejistotě je Artuyun Alikian. Pátrání jej vede od jednoho úřadu k druhému. Popsal už stohy papíru. Čeká na testy DNA z márnic.

Pochoval už svého syna, desetiletého Martina. Po jeho ženě Rouzanně a jeho dceři Anně, které byly pouhé čtyři roky, však nezůstala ani stopa.

Nevím, kde mám hledat dál, nevím, za kým jít Artuyun Alikian

"Nevím, kde mám hledat dál. Nevím, za kým jít. Nebyly mezi těly, která úřady identifikovaly. Takže věřím, že jsou ještě někde naživu."

V beslanské bance Arutyunovi řekli, že musí přinést víc důkazů, že jeho žena a dcery byly ve škole. Jinak si nemůže vyzvednout kompenzaci, na kterou mají příbuzní obětí nárok.

Měsíc po tragédii jen těžko přemáhá pocit marnosti.

Arutyun prožívá život v předpeklí. Každou noc se vrací do svého bytu. "Je hrozné se sem vracet," říká.

Tohle místo je pro něj plné vzpomínek na rodinu, kterou ztratil. Přesto prý ještě nemůže truchlit.

V nemocnici v Moskvě sedí Madina Kastujevová vedle svého devítiletého syna Alana, který v televizi sleduje kreslený film. Alan se léčí ze zranění na ruce a na plících, které mu způsobil šrapnel.

Nevědí, co se stalo s Alanovou dvanáctiletou sestrou Zarinou. Tato rodina řeší stejně kruté dilema.

"Je strašné nevědět, kde máte dítě. Přesvědčuji sama sebe, že Zarina je stále naživu. Nevím, co budu dělat, pokud ji najdou mezi mrtvými," svěřuje se Madina.

Přetrvává hluboké trauma

Beslanská nemocnice pomáhá dětem, které přežily. Na mnohých z nich zanechala tragédie hluboké trauma.

Na hřbitově v Beslanu bude stát památník

Mají tu ale místo jenom pro třicet dětí ze stovek rukojmí - k dispozici jsou jenom dva psychologové. Taťána Lavrentěvová těžko skrývá rozčarování:

"Nemá smysl sem posílat tuny čokolády a hraček. Potřebujeme vybavení, abychom mohli dětem pomoci překonat stres. A musíme vyškolit lidi, kteří budou s těmito dětmi pracovat, až odejdeme."

Na beslanském hřbitově pokračují práce na tom, aby se bažinaté pole stalo důstojným místem posledního odpočinku povražděných dětí.

Bude tu stát i památník a k němu povede asfaltová cesta. Zatím se nad čerstvými hroby tu a tam sklání matka oplakávající smrt svého dítěte.