Lenka Kabrhelová redaktorka BBC

Většina zemí klonování lidských embryí zakázala zvláštními zákony

V Británii jde o vůbec první oficiální souhlas ke klonování lidského embrya a očekává se, že rozhodnutí vyvolá řadu sporů.

Většina zemí klonování lidských embryí zakázala zvláštními zákony.

Britské právo klonování povoluje, ale pod podmínkou, že vládní úřad zabývající se speciálně touto problematikou, udělí příslušnému subjektu licenci.

Vědci z univerzity v Newcastlu smějí kultivovat klonovaná embrya maximálně dva týdny, poté z nich vyjmou zárodečné kmenové buňky, které se mohou proměnit na jakoukoli lidskou tkáň.

Odborníci doufají, že se jim podaří přeměnit je na buňky vyrábějící inzulín a pomohou tak vyvinout léčebný postup pro pacienty s cukrovkou.

'Přeprogramování' buněk

Podle profesorky Alison Murdochové, která bude mít práci vědeckého týmu pod dohledem, se vědci hodlají soustředit na nemoci jako je cukrovka, Parkinsonova nebo Alzhaimerova choroba.

"Čeká nás spousta práce, potrvá tak pět až deset let, než se dostaneme ke klinickým zkouškám," upřesňuje Alison Murdochová.

Výsledná léčba by podle ní měla vypadat následovně: pacientovi trpícímu jednou ze zmíněných nemocí, by odborníci odebrali malý kousek kůže - z něj by pak vyňali kmenovou buňku, jejíž jádro by nahradilo buněčné jádro nově vytvořeného zárodku.

Zárodečné kmenové buňky by poté vědci "přeprogramovali" na buňku, která je potřeba pro vyléčení té které nemoci a implantovali ji pacientovi zpět.

Taková buňka by byla geneticky identická se všemi ostatními buňkami v pacientově těle, a tím pádem by ji tělo neodmítalo.

Terapeutický výzkum nebo manipulace se zárodkem?

Vědci však podle všeho budou muset překonat zásadní a velmi hlasitý nesouhlas řady lidí, kteří upozorňují, že i přes sebelepší úmysly jde stále o vytvoření lidského života a manipulaci s ním.

věda nám poskytuje fantastické možnosti a pokud jich nevyužijeme, pokrok v medicíně zůstane navždy mimo náš dosah Susie Leatherová

Částečnou odpověď alespoň podle vědců poskytnul britský parlament v roce 2001, kdy zakázal reproduktivní klonování lidských embryí a povolil klonování pro terapeutické účely.

Vědci se hájí tím, že parlament o jejich práci parlament věděl a byla to jeho vůle, aby výzkum probíhal. Británie na tomto poli podle nich vede světový výzkum.

Podobně hájí rozhodnutí licenčního úřadu jeho předsedkyně Susie Leatherová:

"Udělení licence jsme velmi starostlivě zvažovali, ale je jasné, že věda nám poskytuje fantastické možnosti a pokud jich nevyužijeme, pokrok v medicíně zůstane navždy mimo náš dosah," říká Susie Leatherová.

Používání embryí pro lékařské účely podle ní podporuje 70 procent britské veřejnosti.

Vědci z univerzity v Newcastlu smějí kultivovat klonovaná embrya maximálně dva týdny, poté z nich vyjmou zárodečné kmenové buňky, které mohou proměnit na jakoukoli lidskou tkáň. Například na buňky vyrábějící inzulín, což by pomohlo při léčbě pacientů s cukrovkou.

Etická otázka

Řada kritiků však i přesto odsuzuje skutečnost, že vědci vytvářejí lidská embrya jen a pouze jako nástroj, který později zničí. V tomto smyslu se vyslovil například mluvčí římskokatolické církve v Británii.

Souhlasem s klonováním pro terapeutické účely se otevírá velmi složitý morální spor o status lidského embrya, od kdy je možné považovat zárodek za skutečnou lidskou bytost.

Podle Josephine Quintevalleové z aktivistické skupiny CORE, která se zabývá etikou reprodukce, je nepřípustné, aby lidský život byl obětován ve prospěch jiného, i kdyby byl starý jen 14 dnů.

"Nehledě na to, jak pozoruhodný je příslib možných výsledků, něco takového je nepřijatelné. Ve chvíli, kdy lidé embryo vytvoří, i když ne klasickým rozmnožováním, jde podle ní o člena lidského rodu a jako takový má zárodek stejné právo na život jako kdokoli jiný," domnívá se Josephine.

Řada oponentů také tvrdí, že klonování pro terapeutické účely může být velmi nebezpečným odrazovým můstkem pro klonování dětí, které je však samozřejmě nelegální.

Podobná debata neprobíhá pouze v Británii, například ve Spojených státech usilují vědci o kompromisní řešení, které by jim umožnilo používat již existující lidské zárodky, které by tak jako tak byly odsouzeny k zániku.