|
Evropské volby skončily fiaskem pro vládní strany | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||
V mnoha evropských zemích utrpěly ve volbách do Evropského parlamentu ztráty vládnoucí strany. Výrazných úspěchů dosáhli především odpůrci dalšího prohlubování evropské integrace. V Německu získali vládní sociální demokraté pouhých 22 procent hlasů, což je nejhorší výsledek od druhé světové války. Opoziční CDU/CSU získala 49 mandátů z celkového počtu 99. Ve Francii opoziční socialisté získali přes 29 procent, zatímco vládní Svaz pro lidovou většinu necelých 17 procent a druhá vládní strana Svaz pro francouzskou demokracii 11 procent. Pro opoziční strany se vyslovili i voliči v Polsku, Irsku, Belgii, Dánsku nebo v Itálii.
Berlusconiho Forza Italia utrpěla porážku od opozičního levicového Olivovníku, v jehož čele stojí odstupující předseda Evropské komise Romano Prodi. Podle státní televize vyhrál Olivovník o zhruba deset procent. Výjimkou v tomto ohledu je Španělsko, kde voliči těsnou většinou podpořili vládnoucí socialisty. Podle vítězů voleb do Evropského parlamentu voliči vyjádřili touhu po změně. Potvrdil se i předpoklad, že si voliči v eurovolbách vyřizovali domácí sympatie a antipatie. Euroskeptici posílili Hlavní politickou silou v Evropském parlamentu zůstane středo-pravicový blok. Dosud sečtené hlasy naznačují, že půjde o rozšířenou směs eurooptimistů a euroskeptiků, kteří posílili. Odstupující předseda Evropského parlamentu Pat Cox nicméně vyjádřil naději, že větší pestrost odráží vůli Evropanů. Dodal že euroskeptici, kteří podle něj v některých případech reprezentují dokonce extrémní pravici budou mít významných, ale ne rozhodujících deset až patnáct procent mandátů. Nízká účast Volební účast však byla nízká, jen málo přes čtyřicet čtyři procent. V pětadvaceti členských zemích Unie přišlo volit 155 milionů lidí. V deseti nových členských zemích byla volební účast ještě nižší, nedosáhla ani třiceti procent. |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||