Pavel Vondra Belfast

Nástěnné malby oslavují polovojenské jednotky

Přes počáteční euforii ale politický proces postupně uvázl na mrtvém bodě.

Minulý týden po schůzce v severoirském Hillsborough vyzvali britský premiér Tony Blair a jeho irský protějšek Bertie Ahern vyzvali tamní politické strany, aby se pokusily najít východisko ze současné situace nejpozději do léta.

'Vstupujete do loajalisticke zóny ulsterských bojovníků za svobodu' oznamuje obří nástěnná malba na rohu ulic Sandy Row a Linfield Road jen kousek na jih od hlavního náměstí v Belfastu.

Vedle obrovských černých písmen na bílém podkladu je vyobrazen terorista v černé kukle a zelené vojenské bundě držící varovně, nebo možná vítězoslavně, samopal.

Podobných výtvarných děl oslavujících bojovníky na straně loajalistů i republikánů je v ulicích Belfastu pořád dost a slouží jako připomínka, že ještě poměrně nedávno se Severní Irsko nacházelo de facto v občanské válce.

Průtahy v odzbrojování polovojenských jednotek na obou stranách severoirského konfliktu zůstávají přes trvající příměří bezmála šest let po uzavření dohody hlavní překážkou na cestě k trvalému smíru mezi převážně katolickými republikány a většinovými protestantskými unionisty.

Kvůli údajným nezákonným aktivitám Irské republikánské armády, mezi nimiž nechyběla nezákonná politická špionáž, se předloni zhroutila spolupráce republikánů a unionistů ve stále ještě čerstvých institucích severoirské samosprávy a britská vláda v říjnu 2002 opět převzala přímou vládu nad Severním Irském.

Život jde dál

Přestože se zdejší politický proces znovu dostal do slepé uličky, život v Belfastu jde dál - včetně toho nočního.

Belfast dnes přitahuje víc turistů než teroristů

Ačkoli už je dávno po půlnoci, bary na centrálním bulváru Great Victoria Street se zavírat nechystají.

Londýn má možná politickou moc, které se zde lidem nedostává, s dostupnosti alkoholu po jedenácté hodině večer je to ale spíš obráceně.

Převážně mladá klientela vyhlášené belfastské nálevny Robinson's vyhlíží vesměs spokojeně. To se dá možná připisovat kvalitě piva, určitě ale ne aktuální politické situaci.

Pětadvacetiletý, momentálně nezaměstnaný Robert Love říká, že politikům v Severním Irsku záleží víc na osobním prospěchu než na budoucnosti provincie.

"Myslím, že jim jde jenom o to, jak si nacpat kapsy. O obyčejné lidí se nestarají," hodnotí Robert skutečnost, že ani rok a půl po vynuceném převedení pravomoci z Belfastu do Londýna nenašli zástupci hlavních republikánských a unionistických stran v severoirském shromáždění společnou řeč.

Shromáždění nezasedá, poslanci berou plat

Návštěva sídla severoirského legislativního shromáždění na belfastském předměstí Stormont představu naprosté izolace zdejších politiku od veřejnosti jediné posiluje.

Okázalá budova parlamentu se pět kilometrů od centra Beflastu tyčí na konci dlouhé příjezdové cesty na vyvýšeném místě vprostřed rozsáhlého parku a vypadá spíš jako otrokářská usedlost na americkém Jihu než jako sídlo severoirské samosprávy.

Shromáždění sice oficiálně nezasedá, poslanci ale chodí do svých kanceláří udržovat běznou denní agendu a pobírají za to 70 procent platu. Nefungující severoirská samospráva tak Londýn stále ročně přijde na zhruba sto miliónů liber.

Vyhlídky na brzké obnovení činnosti zdejší vlády navíc utrpěly, z loňských listopadových volbách zvítězila Demokratická unionistická strana - DUP, která odmítá zasednout k jednomu stolu s nejsilnější republikánskou stranou Sinn Fein.

"Sami se z politického procesu vyřazují, protože udržují styky s teroristickou organizací, která zavraždila stovky lidí a během třiceti let násilností vyhodila do povětří polovinu centra města, v kterém se nacházíme," říká poslanec DUP Nelson McCausland.

Naráží tím na úzké vazby mezi Sinn Fein a Irskou republikánskou armádou, která podle něj neplní podmínky stanovené v šest let staré dohodě z Velkého pátku a odmítá se odzbrojit.

Jen o dvě kanceláře dál, ve stejně chodbě, spustí poslanec Sinn Fein Michael Fergusson doslova kulometnou verbální salvu, když je mu předestřeno, že za ustrnutí politického procesu v Severním Irsku mohou republikáni.

Jeho strana i IRA podle něj učinily vše, co od nich dohoda vyžaduje, a obviňování ze strany unionistů má prý jen zamaskovat jejich nezájem o skutečnou dělbu moci.

Pravomoce se do Belfastu jen tak nevrátí

Jen těžko si představit, že by za této situace Londýn přenesl politické pravomoce zpět do Belfastu.

Ani Joe Campbell, který působí jako prostředník mezi protestantskou a katolickou komunitou, si nemyslí, že by k průlomu mohl.

"Když se dívám na ty těžkosti, které musíme překonat, neřekl bych, že se obnovení činnosti severoirské samosprávy dočkáme dříve než za tři, možná pět let," říká belfastský vyjednavač Joe Campbell.

Dohoda z Velkého pátku možná byla oslavovaná jako velké vítězství, šest let po jejím přijetí ale politická vůle k jejímu plnému prosazení začíná být alespoň v Belfastu velmi nedostatkovým zbožím.