Martin Řezníček Londýn

Poslanci tvrdí, že vyslání britských vojáků do Iráku bylo nepřipravené

Zákonodárci v dnes zveřejněné zprávě sice obecně považují výsledek vojenské operace za úspěch.

Ovšem kritizují nadřízené vojáků za nezodpovědnost, která armádě stěžovala práci a ohrožovala její bezpečnost.

Přípravy, včetně výcviku, prý byly uspěchané a nedostatečné.

Svět si v těchto dnech připomíná právě rok od začátku koaličního tažení v Iráku.

Nedostatky armády

Poslanci vyčítají vládě především jde o věci, za něž je ministr obrany Geoff Hoon kritizován už déle.

Resort údajně nedokázal na frontu včas dopravit a pak distribuovat potřebné vybavení - neprůstřelné vesty, plynové masky, další ochranné prostředky, ale i samopaly a munici.

Místo předepsaných čtyř obleků do pouště měli vojáci například jen jeden. To pak způsobilo, že členové armády byli dlouhodobě vystaveni nebezpečí, kterému být vystaveni nemuseli.

Zpráva se také pozastavuje nad tím, že bude trvat ještě několik let, než začne plně fungovat nový evidenční systém toho, co se na místo konfliktu dopravilo a kde se to nachází.

Vojáci nepřipraveni na chemický útok

Jednou z nejzásadnější části zprávy je ale zjištění, že britští vojáci nebyli prakticky připraveni na chemický útok, jak dokládá i zpravodaj BBC Jonathan Marcus:

Smrt Stevena Robertse byla přičítána nedostatečnému vybavení

"Když si vezmete, jaký význam britská vláda přikládala tomu, že by Irák mohl použít chemické zbraně, tak je opravdu zvláštní, že tanky postrádaly zvláštní filtry."

Podle obranného výboru je toto skutečně vážná věc, protože když by Saddám Husajn použil chemické zbraně v takovém rozsahu jako v 80. letech během irácko-íránské války, byly by prý důsledky pro britské vojáky kruté.

Ministerstvo obrany tvrdí, že se nedostatky zabývá a že se snaží zajistit, aby se podobné věci v další potenciální operaci neopakovaly.

Systémová chyba nebo specifikum Iráku?

Podle poslanců si britské vojsko v Iráku sáhlo na dno svých možností, tzn. neexistovaly zásadní rezervy a celá vojenská mašinérie byla vytížena na maximum.

Maximální vytíženost ovšem byla způsobená také tím, že se původně počítalo se vstupem do Iráku ze severu z Turecka, s čímž nakonec Ankara nesouhlasila.

Následný postup z jihu byl logisticky náročnější, bylo potřeba i více vojáků a zde se Britové dostali do problémů, s nimiž nepočítali.

Britská armáda se prý na úrovní divizí stala "jednooperační silou", tzn. může vést jednu náročnou válku srovnatelnou s tou v Iráku, ale pak potřebuje dlouhou dobu na to, aby se plně vzpamatovala.

Obnova Iráku vázne

Koalice se podle parlamentního šetření ještě během války příliš soustředila na ochranu ropných zařízení a podcenila ostrahu další infrastruktury, veřejných objektů atd.

Poslanci také tvrdí, že se vláda před konfliktem podrobně nevěnovala plánu, co učinit po válce, protože by to prý vyvolávalo zdání, že je konflikt nevyhnutelný.

Obranný výbor ale přiznává, že role ministerstva pro mezinárodní rozvoj právě při obnově Iráku byla oslabena postojem ministryně Clare Shortové, která s válku nesouhlasila a později kvůli tomu také odstoupila.