Pavel Vondra Moskva

Michail Saakašvili chtěl do Adžárie, ale nepustili ho přes hranice

Gruzínský prezident Michail Saakašvili, jehož o víkendu adžárská pohraniční stráž odmítla vpustit na své území, uvalil na vzbouřenou oblast v pondělí ekonomickou blokádu.

Adžárie v úterý zareagovala prohlášením, že je připravena se bránit.

Role zprostředkovatele v tomto sporu se snaží ujmout regionální velmoc Rusko.

Podle posledních zpráv už spolu obě strany začaly jednat, i když nakolik je to opravdu zásluha ruských zprostředkovatelských snah a nakolik vlastní aktivita, se dá těžko odhadovat.

Blokáda má díry?

Rusové ale rozhodně iniciativou nešetří, jejich ministerstvo zahraničí nepřestává horem dolem vyzývat obě strany ke zdrženlivosti a dneska do Batumi na jakousi mírovou misi přiletěl moskevský starosta Jurij Lužkov.

Není úplně jasné, jestli to byla jeho individuální akce nebo jestli to konzultoval s ministerstvem zahraničí.

"Jsem pochopitelně velmi znepokojen. Podnět k vyhrocení situace nepřišel ze strany Adžárie, ale z Tbilisi. A já hluboce lituji, že se takto stupňuje napětí místo toho, aby byly zahájeny rozhovory a situace se v klidu vysvětlila. Stav, který existuje dnes, se nedá změnit silou, a pokud je nutné řešit nějaké problémy, mělo by se to dít dohodou a kompromisem," říkal Lužkov.

Pozice starosty Lužkova má daleko k nezúčastněnosti - s adžárijským vůdcem ho pojí osobní přátelství (dokonce ho označil za bratra) a přijel ho prý podpořit v těžké chvíli.

Není úplně jasné, jak se do Batumi vlastně dostal vzhledem k blokádě, která zahrnuje moře, souš i vzdušný prostor. Jestli mu gruzínské úřady daly svolení, není jasné, protože jeho příjezd nijak nekomentovaly.

Rusům se domů nechce

Rusové tvrdí, že v tomhle případě jsou na straně míru a regionální stability, ale pochopitelně není žádné tajemství, že jim plně vyhovuje mít v Gruzii prostřednictvím Abašidzeho svého koně a neradi by viděli, jak se adžárijský vůdce podřizuje centrální vládě v Gruzii.

Udržení si vlivu na blízké pohraničí z priorit ruské zahraniční politiky nikdy úplně nezmizelo a vojenskou přítomnosti se takový vliv zajišťuje nejlépe

Nový gruzínský prezident Michail Saakašvili je ještě víc prozápadně orientovaný než jeho předchůdce Eduard Ševarnadze a mezi priority jeho vlády patří začlenit Gruzii do struktur NATO.

To jenom zvyšuje nátlak na odchod ruských vojsk ze země, ke kterému se Moskva po rozpadu Sovětského svazu zavázala, ale který oddaluje seč může.

Když loni v prosinci tehdejší dočasná gruzínská prezidentka Nino Burdzanadzeova jednala v Moskvě, trvali Rusové na tom, že kvůli náročné logistice není možné základny z Gruzie stáhnout dřív než za jedenáct let.

Udržení si vlivu na blízké pohraničí, jak jsou postsovětské republiky v Moskvě souhrnné nazývany, z priorit ruské zahraniční politiky nikdy úplně nezmizelo a vojenskou přítomnosti se takový vliv pochopitelně zajišťuje nejlépe.

Moskva tamní přítomnost svých vojáků zdůvodňuje potřebou chránit stabilitu v celé oblasti a naprosto ji proto vyhovuje, když tam existuje napětí mezi centrální vládou a separatistickými autonomiemi, protože ji to navenek dává mandát mírotvorce.

Abašidze nemá doma podporu

Abašidze má tedy silné zastánce v Rusku, ale jeho pozice v samotné Adžárii není nijak zvlášť silná.

Podle některých analytiků se u moci udržuje prakticky už jen díky svým ruským konexím a státnímu aparátu, který si vybudoval.

Podle zpravodajky BBC v Tbilisi Natálie Antelavove adžárská veřejnost jeho dalšímu setrvávání u moci nakloněna není a je prý jen otázkou času, než ho stihne podobný osud jako loni gruzínského prezidenta Eduarda Ševardnadzeho:

"Abašidzeho dny jsou sečteny. Mnozí, jak v Gruzii tak v Adžárii, v podstatě říkají, že už doslova jen politicky dožívá," řekla gruzínská zpravodajka BBC.

Při své poslední návštěvě v Batumi před několika týdny prý nezaznamenala mezi Adžárci žádnou podporu pro Abašidzeho vládu a tamní veřejnost se prý začíná dožadovat změn.

V takové chvíli je z pohledu režimu pochopitelně dobrá strategie najít vnějšího nepřítele a Abašidze možná doufá, že se veřejnost tváří tvář možné vojenské konfrontaci s centrální gruzínskou vládou zase sjednotí.

Gruzie má kromě Adžárie problémy i s dalšími autonomními oblastmi - Abcházii a Jižní Osetii. Situace v nich se dá i nedá srovnávat s Adžárií.

Je to také muslimská enkláva v převážně křesťanské zemi, jejich revoltu vůči Tbilisi rovněž podpořili a vojensky zaštítili Rusové, ale Adžarijci se narozdíl od obyvatel Abcházie a Osetie naprosto považují za Gruzínce a nechtějí se formálně oddělovat.

Navíc tam funguje opozice, která proti režimu Aslana Abašidzeho čím dál tím silněji vystupuje.

Z pohledu gruzínské vlády v tom ale žádný velký rozdíl není, je to hrozba územní celistvosti a prezident Saakašvili v lednu při své inauguraci slíbil, že dohlédne na to, aby ani jedna z těchto autonomii neporušila ústavní pořádek v zemi.