Ivan Kytka Londýn

Shortová při telefonováni s Annanem myslela na odposlech

Přesto či právě proto šokovala ve čtvrtek bývalá britská ministryně pro zahraniční pomoc Clare Shortová ráno veřejnost, když bez okolků prozradila, že britská vláda měla v době loňské irácké krize běžně k dispozici přepisy soukromých rozhovorů generálního tajemníka OSN Kofiho Annana:

"Vím o tom docela dobře, viděla jsem přepisy rozhovorů s Kofi Annanem, sama jsme s ním těsně před válkou hovořila a tehdy mě napadlo: 'Pro pána, i tento rozhovor bude odposlechnut a přepsán. Lidé se dozvědí, o čem jsme se bavili'."

Shortová: 'Neohrožuji národní bezpečnost'

Britského premiéra Tonyho Blaira tato slova nepotěšila. Na tiskové konferenci označil výroky Clare Shortové za "vysoce nezodpovědné". Sama Shortová má však za to, že premiérovi nic jiného nezbývalo:

"Co měl také říci? Buď to, že je to pravda, nebo by to musel popřít - a v tom případě by lhal. Takže se musel pustit do mě," uvedla Clare Shortová a pokračovala:

"Politici to s významem zpravodajských služeb občas přehánějí - jako kdybych já nějak mohla ohrozit národní bezpečnost. Určitě ne tím, když řeknu, že porušujeme soukromí generálního tajemníka OSN."

Prozradila státní tajemství?

Clare Shortová je sice poslankyní Dolní sněmovny britského parlamentu, ale poslanecká imunita ji chrání pouze na parlamentní půdě. Někteří odborníci na trestní právo si teď kladou otázku, zda za svou otevřenost a indiskreci nemůže být trestně stíhána.

Jako kdybych já nějak mohla ohrozit národní bezpečnost. Určitě ne tím, když řeknu, že porušujeme soukromí generálního tajemníka OSN Clare Shortová

Paragraf 3 v části prvé britského zákona na ochranu státního tajemství totiž praví, že kterákoliv osoba ve službách britské Koruny bude shledána vinou, pokud se dopustí poškozujícího vyzrazení informace, dokumentu nebo jiné položky vztahující se k bezpečnosti země nebo ke zpravodajským službám a ke kterým měl přístup z titulu své funkce.

Na jiném místě stejný zákon říká, že za osoby ve službách britské Koruny jsou považováni také vládní ministři.

Delikátní právní situace

Podle litery zákona by mohl Shortové hrozit až dvouletý trest odnětí svobody - je však třeba dodat, že litera zákona je v tomto případě jedna věc a politická realita věc druhá.

Obvinění vůči Shorotové může vznést pouze a výhradně Nejvyšší státní zastupitel, lord Goldsmith a je velice pravděpodobné, že ten bude podobnou žalobu pečlivě zvažovat.

V rámci důkazního řízení by musely být zřejmě zveřejněny další a další dokumenty a informace, které jsou součástí britského státního tajemství.

A z minulosti je znám nejméně jeden případ, kdy se takový soudní proces zhroutil, neboť vláda nebyla ochotna a ani nemohla u soudu předložit důkazy nebo nechat předvolat svědky, kteří jsou agenty britské rozvědky či kontrarozvědky.

Nicméně je pravda, že londýnská Metropolitní policie a další orgány činné v trestním řízení ani nepotvrdily, ani nevyvrátily, že by proti Shortové podnikly nějaké kroky.

Nejasný zdroj odposlechu

Britští experti si zatím lámou hlavu nad tím, jakou metodou mohla britská rozvědka mohla záznamy Annanových rozhovorů pořídit.

Britské služby k odposlechu Annana asi využily amerických satelitů

Existují dvě hlavní verze. Podle té méně pravděpodobné instalovali Britové do kanceláří generálního tajemníka OSN odposlouchávací zařízení.

Druhá a zřejmě věrohodnější a přijatelnější verze zní tak, že britské zpravodajské služby využívají sítě amerických komunikačních satelitů, přes které jsou přenášeny mezinárodní hovory a jsou schopny z nich pořizovat záznamy.

Tato metoda by částečně vysvětlovala včerejší jednoznačný výrok Tonyho Blaira, že Velká Británie neporušila v žádném případě mezinárodní právo.

Loajální opozice nežádá rezignaci

Určitě jde o kauzu, bez které by se britský premiér obešel, ovšem přes tu hyperbolu mediálního zájmu zřejmě není tak nebezpečná jako některé jiné aféry.

Částečně proto, že sporů kolem zpravodajských služeb a národní bezpečnosti nevyužívá nevyužívá opozice zásadně k tomu, aby na nich získala politický kapitál, neb je podle nepsaného zákona "loajální opozicí Jejího Veličenstva".

A je vcelku typické, že vůdce konzervativní opozice Michael Howard včera nevolal po Blairově rezignaci, ale pouze po tom, aby obrazně řečeno uchopil vládní opratě pevně do rukou a měl další vývoj pod kontrolou.

A pak existuje ještě jeden významný faktor: vlivná část britského konzervativního tisku, která spoluformuje britské veřejné mínění, je v tomto případě na Blairově straně a své výtky a kritiku obrací proti Clare Shortové, která celou záležitost vytáhla na světlo.