Pavel Vondra

Reformisté považují volby za zmanipulované

Konzervativní Rada dohlížitelů, která dbá na dodržování islámské ústavy, totiž nepovolila účast většině reformistických kandidátů.

Jen zázrak by mohl zabránit tomu, aby v příštím parlamentu získaly po čtyřech letech opět převahu konzervativní síly a učinily přítrž pokusům o reformy, které se dosud nepříliš úspěšně snaží prosazovat prezident Mohammad Chátamí.

Jaká nálada za těchto okolností panovala mezi voliči v předvečer voleb, zjišťovala íránská zpravodajka BBC Miranda Eelesová.

Rezignovaní voliči

Rodina Delduových žije ve skromném domku ve městě Rešt na severozápadě Íránu nedaleko Kaspického moře. Jsou vzdělaní a zajímají se o to, co se děje u nich i ve světě.

Přesto stejně jako tisíce dalších místních obyvatel nemají zájem o účast v pátečních volbách.

Poté, co Rada dohlížitelů zakázala většině reformistů kandidovat, podle nich volby ztratily smysl. Otec Abdullah Deldu pracuje jako hotelový manažer.

Když je výsledek voleb předem znám, když vidím, že na mém hlasu vůbec nezáleží, proč bych měl sám sebe ponižovat a k volbám chodit Abdullah Deldu

"Když je výsledek voleb předem znám, když dvacet miliónů hlasů pro prezidenta najednou nic neznamená, a když vidím, že na mém hlasu vůbec nezáleží, proč bych měl sám sebe ponižovat a k volbám chodit," říká hlava rodiny.

Jeho devatenáctiletá dcera Tina má stejný názor. Přesto svůj hlas odevzdat půjde, protože její univerzita prý pohrozila, že potrestá všechny studenty, kteří budou volby bojkotovat.

Její hlasovací lístek prý ale bude prázdný. Jako studentka má obavy o budoucí vývoj.

"První čtyři roky Chátamího vlády byly v pořádku, ale žádné z jeho slibů nebyly splněny. A teď byli ti, kteří usilují o změny, diksvalifikováni. Moc přebírají ti, kteří neveří v reformy, a reformní hnutí umírá," říká Tina.

Hlasy za peníze

Při posledních parlamentních volbách panovala ve více než miliónovém Reštu podle místních obyvatel doslova elektrizující atmosféra.

Z Teheránu sem přijížděl jeden politik za druhým, přednášely se projevy a pořádala shromáždění. Dnes by tu naopak atmosféra už stěží mohla být unylejší.

Když se budete hodně snažit, najdete nějaký ten předvolební plakát, ale i tak volby působí dojmem velmi okrajové záležitosti.

Dvacet minut jízdy od Reštu, v zemědělském městečku Fuman, však panuje zcela jiná nálada.

Přestože už je po půlnoci, ulice jsou plné lidí. Místní zemedělci a jejich rodiny si užívají vzácnou příležitost trochu se pobavit.

Volební účast podle pozorovatelů nebude vysoká

Davy místních obyvatel pozorně naslouchají kandidátům, kteří slibují postavit silnice, univerzity a všemožně podporovat zemědělce.

"Je mojí povinností jít k volbám. Jsem přesvědčen, že kandidát by měl podporovat zemědělce i dělníky. Už jsem si vybral svého favorita, znám ho osobně," říká jeden z přítomných mužů.

"Jsem agroinženýr z vesnice asi 45 kilometrů odsud. Přijel jsem sem kvůli volbám. Je to pro mě politicky velmi důležité. Žijeme ve velmi zanedbaném místě a potřebujeme, aby se nás někdo v parlamentu zastal," dodává další z voličů.

Hlasy za peníze

Fuman je tradiční městečko. Většina zdejších obyvatel je silně nábožensky založena a účast ve volbách považují za svou povinnost.

Jenže zatímco někteří z nich mají pocit, že jejich hlas je důležitý, ostatní hovoří o temnějších stránkách volebního procesu - o obchodování s hlasy. Majitel místní čajovny Kazim vysvětluje, jak to chodí:

"V těchto volbách si kandidáti přivážejí své voliče z okolních vesnic. Výměnou za dopravu, kebab a trochu peněz dostnou hlas. Vesničanům je jedno, kdo zasedne v příštím parlamentu. Na to, aby se aktivně zapojili do politiky, je kolem nich příliš mnoho chudoby," říká Kazim.

Zrušené deníky otiskly kritický dopis reformních poslanců

To by také mohlo vysvětlovat, proč se tak málo lidí dozvědělo nebo zajímalo o politickou krizi v Teheránu.

Mocenský boj mezi konzervativci a reformisty je příliš vzdálen jejich každodennímu životu. Podle místního novináře Amína Afachího se volby v tomto prostředí stávají otázkou osobní přízně a místních rivalit:

"Ve Fumanu nejsou volby politické. Pro strany tady nikdo nehlasuje, rozhodují tu jedinci. Kandidáti musejí navázat kontakt s místními bossy a důležitým osobami. Když si zajistí podporu pěti kmenových vůdců, mohou očekávat, že ke každému se přidá na deset tisíc hlasů," říká Amín Afachí.

Ať už to někdo nazývá bratříčkováním nebo rovnou korupcí, je zřejmé, že většina lidí na vesnici se voleb zúčastní.

Dá se však pochybovat o tom, že podobně vysoká účast bude provázet volby také ve městech, kde se mezi lidmi rozšířila apatie a rozčarování, dodává zpravodajka BBC v Íránu Miranda Eelesová.

Rodinný spor nebo taktika?

Mezi osmdesáti současnými poslanci, kteří pro tyto volby dostali od Rady dohlížitelů distanc, je také Předseda íránské Strany účasti a bratr íránského prezidenta Mohammad Reza Chátamí.

Jeho strana se na protest proti neregulérnosti hlasování rozhodla volby zcela bojkotovat. BBC se Mohammada Rezy Chátamího zeptala, jaký měl ze svého vyloučení pocit?

"Myslím, že pro mě to tak bylo lepší. Opravdu jsem byl rád, že se to stalo, protože jsem tak jako tak nechtěl v novém parlamentu zasednout a osobně jsem byl rozhodnut, že se do voleb jako kandidát nezaregistruji. Byli jsme přesvědčeni, že nás Rada dohlížitelů odmítne."

Říkáte, že jste neměl v úmyslu znovu kandidovat. Znamená to, že jste ztratil víru v reformní proces a v možnost jeho uskutečnění?

Já myslím, že ti lidé, kteří byli reformou zklamáni, očekávali, že budeme aktivnější Mohammad Reza Chátamí

"To ne, mnoho našich přátel a lidí mladších než jsem já, připravených pokračovat v prosazování reforem, se zaregistrovalo. Říkali jsme si ale, že když budeme mimo parlament a mimo vládu, získáme tak příležitost reorganizovat naši stranu, aby byla napříště schopnější k prosazování reforem. Vybudovat si silnou stranickou organizaci je pro nás velmi důležité."

Vy sám jste v minulých parlamentních volbách v roce 2000 ve vlastním volební okrsku dostal dva milióny hlasů, váš bratr o rok později v parlamentních volbách 22 miliónů. Jak chcete překonat ten rozpor mezi obrovským očekáváním lidí a faktickou neschopností reformní program naplňovat, ať už ty důvody jsou jakékoli?

"Já myslím, že ti lidé, kteří byli reformou zklamáni, očekávali, že budeme aktivnější. Měli dojem, že nemyslíme na jejich problémy, a v tom podle mě sehrála svou roli i propaganda konzervativců, protože ti mají kontrolu nad masovými médii. Pohled lidí na reformu jako takovou se ale nezměnil, i když kritizují reformisty a jejich představitele. Měli bychom ale lidem přiznat právo na to, ať si o nás myslí, co chtějí."

Váš bratr, prezident Chátamí, vyzval lidi k účasti ve volbám, i když se předtím nechal slyšet, že nepodpoří volby, které by nebyly čestné. Vaše strana ale hlasování bojkotuje. Máme to chápat jako rodinný spor?

"Ne, já myslím, že v našich názorech se nelišíme, jen volíme rozdílnou taktiku. Prezident ve svém prohlášení velmi otevřeně řekl lidem, co si myslí, ovšem jako hlava státu nemůže volby bojkotovat a musí lidi vyzvat, aby šli hlasovat. Náš prezident se narozdíl od nás nedomnívá, že volby jsou zcela nelegální. Podle něj sice nejsou spravedlivé, ale to neznamená, že jsou úplně nesvobodné. On volby vnímá jako částečně svobodné a jen částečně odsouzeníhodné."

Z toho, co říkáte, vyplývá, že změny v Íránu musejí přijít zevnitř systému. Existuje ale podle vás možnost, že by změna byla vynucena zvenčí?

"Není úplně nemožné, aby něco přišlo zvenčí. Pokud totiž zastánci tvrdé linie budou dál ignorovat vůli lidí a ti se od nich odvrátí a budou je bojkotovat, vznikne režimu přímá hrozba ze strany vnějších sil. V současnou chvíli mají sice konzervativci alternativu v reformistech uvnitř Íránu, ale když budou veškeré reformní aktivity v zemi potlačovat, alternativa k režimu nepochybně přijde zvenčí s pomocí některých cizích zemí."