Robert Břešťan Praha

Protesty proti šáhovi vyústily před lety v pád režimu

Po pětadvaceti letech však už není mnoho důvodů, proč dnešní výročí slavit. Země je totiž v hluboké politické krizi.

Krátce před parlamentními volbami, které mají proběhnout dvacátého února, ohlásila hlavní reformní strana, že volby bude bojkotovat.

Více než dvěma a půl tisíce reformistických kandidátů totiž konzervativní Rada dohlížitelů zakázála účast ve volbách.

Lepší nálada

Nálada mezi lidmi byla v Íránu před 25 lety nesrovnatelně lepší než teď. Náboženského vůdce ajatolláha Chomejního tehdy vítaly davy lidí.

"Otec revoluce" se do Íránu vrátil po 15 letech exilu ve Francii. Vlády se ujal 11. února 1979 a právě tento den si Iráčané každoročně připomínají jako vítězství islámské revoluce.

"Přiletěl jsem s ajatolláhem z Paříže do Teheránu, všichni tu byli spokojení, že je šáh pryč a revoluce uspěla," vzpomíná Ibrahím Jasdí, který se s Chomejním vrátil z exilu a stal se i prvním ministrem zahraničí nové islámské republiky.

S odstupem let však nadšení polevilo. "Věděl jsem, že nás čeká spousta problémů, ale nikdy jsem netušil, kolik jich nakonec bude. Je to pro nás nová zkušenost a hodně nešťastná. Islámská republiky se nachází na velice kritickém rozcestí," dodává Ibrahím Jasdí.

Sedm let sporů

Nadšení se do Íránu znovu vrátilo v roce 1997. Tehdy ve volbách poprvé vítězil současný proreformní prezident Mohammad Chátámí.

Iráčané očekávali, že jeho hnutí přinese svobodu do země, jejíž vývoj po vyhnání šáhovy rodiny brzdily konzervativní náboženští vůdci.

Ale sedm let jeho vlády poznamenaly potíže s konzervativní menšinou zastánců tvrdé linie.

Poslední kapkou bylo bezprecedentní rozhodnutí Rady dohlížitelů vyloučit z blížících se voleb na dva a půl tisíce reformních kandidátů.

Liberální strany teď chtějí volby bojkotovat, celkem 120 proreformních poslanců na protest složily své mandáty.

"Lidé, kteří vítali revoluci jsou zklamáni současnými událostmi. Říkají, že jsme chtěli svrhnout šáha a jeho diktaturu, ale chtěli jsme novou demokracii."

"Bohužel tento proces jejich cíl nenaplnil. Měli bychom být připraveni, pokud by se snad chtěla objevit nějaká další dikatatura," varuje Reza Jusefián, jeden z odstoupivších poslanců.

Jeho kolega Ali Mazrují věří, že blížící se volby by mohly být příslibem změny. Předpokládá, že voliči na protest zůstanou doma.

"Když se většina lidí odmítne voleb zúčastnit, bude to znamenat, že s touto situací nesouhlasí a že si přejí nové reformy," soudí Ali Mazrují.

Ztráta iluzí

V Íránu je dnes těžké najít vůbec někoho, kdo by se z toho, co se dnes děje v jeho zemi, radoval. Většina z těch, kdo v minulosti vkládali naděje do reformistů, teď ztrácí iluze i trpělivost se stávajícím systémem.

Pro většinu mladých lidí, kteří se narodily až po revoluci, dnešní výročí téměř nic neznamená.

"Smyslem revoluce byla v první řadě svoboda, až pak islám. Revoluce vůbec nedosáhla toho, co chtěla. Naše požadavky nebyly naplněny," říká jeden z Íránců.

"Pro nás to výročí vůbec nic zvláštního neznamená. Každý den vidíme, že pro lidi se nic nezměnilo. Není tu nic kromě problémů," smýšlí podobně i náhodně oslovená žena.

Vnitřní reformy jediným řešením

Všeobecná skepse a frustrace by se v Íránu mohla přetavit v novou revoluci. Tomu však věří málokdo.

Ibrahím Jasdí, někdejší ministr zahraničí a nyní lídr opozičního Nezávislého hnutí věří, že jedinou cestou jsou postupné vnitřní reformy.

"Bude to ale těžké. Propast mezi lidmi a státem, stejně jako mezi reformisty a lidmi je široká. Jak ji reformisté chtějí zacelit, to zatím nevím. Jejich politika se ale musí změnit."

"Chovám však naději, že nakonec dostaneme to, co chceme, opravdovou demokracii," doufá exministr Ibrahím Jasdí.