Ondřej Štindl redaktor BBC

Tato univerzální pravda se dá samozřejmě vztáhnout i na filmovou sezónu 2003, která mimo jiné publiku - třeba právě v případě Matrixu - ukázala, že nastavovat donekonečna se dá vskutku ledacos.

Závěr roku ovšem také potvrdil, že filmová trilogie může být i grandiózní a inspirující.

Nové bašty filmu?

Letošek přinesl filmovému fanouškovi mnohé zážitky při sledování snímků ze zemí, které až donedávna nebyly považovány za filmové velmoci. Patří mezi ně i Brazílie, odkud pochází film Boží město režisérů Katii Lundové a Fernanda Meirellese.

Brutální realismus filmu Boží město zaujal po celém světě

Gangsterská sága z chudinských předměstí Ria de Janeira zaujala publikum na celém světě, dokumentární stylizací, brutálním realismem a dobrou charakterovou kresbou.

Zajímavé snímky opět přicházely i z Asie. Mezi překvapení z tamní produkce patří i thajský film Krásný boxer, popisující kariéru transsexuálního bojovníka.

"Příběh filmu krásný boxer je založen na pravdivých událostech. Vypráví o slavném transvestitním thajském boxerovi, který se jmenoval Nong dhoom. Dnes je to žena známá po celém světě, bojovala jak muž, aby se stala ženou, zvládla umění thajského boxu, aby dosáhla absolutní ženské krásy," vysvětluje režisér Erkochai Uekronghtam.

Asi nejviditelnějším příspěvkem druhdy silné čínské kinematografie k filmové úrodě posledních měsíců byl snímek renomovaného režiséra Čanga I Moua Hrdina.

Efektní drama o císaři a třech atentátnících svou strukturou odvozené od Kurosawova Rašomona ovšem působí především jako trochu vyprázdněná demonstrace řemeslných schopností režisérových.

Vyznění tohoto historického filmu pak působí jako vrcholným způsobem estetizovaná režimní propaganda, což u režiséra, který měl dříve s úřady komunistické Číny potíže, docela překvapí.

Tarantinův Bill

Pokud však jde o asijská bojová umění, spojovali letos diváci největší očekávání s novým filmem Kill Bill miláčka publika Quentina Tarantina.

Ve filmu se sešly herecké hvězdy Uma Thurman a Lucy Liu

Režisér, který ve svých filmech často cituje brakové žánry především sedmdesátých let se tentokrát inspiroval starými snímky, v nichž neohrožené hrdinky vyřizují hordy padouchů dobře mířenými kopy a údery samurajského meče.

V Kill Bill tenhle úkol přijala Uma Thurman, která při vybíjení protivníků časem vskutku neplýtvá. Jen málo příležitostí proto má na typický tarantinovský dialog.

"Jak už jsem jednou řekla: Ponechávám ti tvůj zkažený život ze dvou důvodů: ten druhý je, abys mu osobně řekla, co se tady dneska stalo. Chci, aby z tvého deformovaného těla poznal míru mého milosrdenství. Chci, aby se od tebe dozvěděl všechny ty informace, co jsem se dozvěděla já. Chci, aby věděl to, co chci, aby věděl. Chci, aby věděl a chci, aby i oni věděli, že budou brzy mrtví jak žabky," dává najevo své milosrdenství Uma Thurman v závěru filmu Kill Bill.

Na něm kromě formální brilance mnozí oceňující i osvěžující neambicióznost, pokud jde o sdělování nějakých hlubších myšlenek.

Film Kill Bill se producentská společnost Miramax rozhodla servírovat ve dvou částech. Kritika se většinou shodla na tom, že důvody pro to rozhodnutí nebyly ani tak umělecké jako finanční - lístky na přestřižený film si divák musí koupit dvakrát.

Díl druhý, díl třetí...

Kill Bill ovšem není jediný snímek, který se letos k divákovi dostával po částech.

Snímek Matrix: Revolution uzavírá filmovou trilogii

Hovoří-li se ve filmu o světě strojů, Vědmě a muži jménem Neo je jasné, že jsme se ocitli v Matrixu. Na velice populární sci- fi film z roku 1999 letos navázala hned dvě pokračování - Matrix: Reloaded a Matrix: Revolution.

Vyvrcholení tak došel příběh Nea, který odhalí, že realita v níž žije, je jen virtuální zástěra, která zakrývá svět, kde jsou lidé zcela zotročeni stroji, a který se stává spasitelskou postavou v boji lidí za svobodu.

Spíš než vyvrcholení to ale byl propad - pokračování Matrixu nabídla především množství šroubovaných a rádoby hlubokých řečí typu "dvě lodě, dvě cesty" prokládaných akčními scénami, sice monumentálními, avšak zároveň potvrzujícími pravidlo, podle nějž méně někdy bývá více.

Nejdražší domácí video

Koncem roku se ovšem uzavřela ještě jedna trilogie - adaptace Tolkienova Pána prstenů novozélandského režiséra Petera Jacksona. Film Návrat krále, který se v českých kinech objeví až v půli ledna, kritika i publikum uvítali jásotem neobvykle uniformním a neobvykle intenzivním.

V souvislosti s Jacksonovou trilogií se hovoří o výkonu nejen uměleckém, ale i logistickém - celá trilogie trvá asi devět hodin a natáčelo ji několik štábů.

Fantasticky působí i příběh samotného Jacksona - autora této nové klasiky žánru fantasy. Je to filmař samouk, který svůj první celovečerní film točil o víkendech, zatímco pracoval v místních novinách a v době, kdy od společnosti New Line Cinema dostal tři sta milionů dolarů na Pána prstenů, měl za sebou práci jen na kultovních komediálních hororech a nezávislém snímku Nebeská stvoření.

"Bylo to to největší a nejdražší domácí video všech dob, jako bychom ho dělali u Petera Jacksona na dvorku. Ale neexistovalo lepší místo už vůli té rodině, kterou kolem nás vybudoval, a kvůli tomu nádhernému způsobu, jakým se o nás - nejen o herce - staral, ať už jsme byli Novozélanďané nebo jsme přišli ze zámoří jako já. Vytvořil z nás jednu velkou rodinu," vzpomíná představitel čaroděje Gandalfa, britský divadelní herec Ian McKellen.

Světovou premiéru spolu s tvůrci Návratu krále slavili obyvatelé novozélandské metropole Wellingtonu.

Australané oživují Hollywood

Z jižní polokoule přišel i další film, který pozvedl prapor poslední dobou často upadlého hollywoodského velkofilmu.

Australan Russel Crowe jako britský námořní důstojník

V Hollywoodu usazený Australan Peter Weir přišel s filmem 'Master and Commander: Odvrácená strana světa' v hlavní roli s dalším protinožcem - Russellem Crowem.

Příběh britské válečné lodi v době Napoleonských válek je příkladem velkolepé a přesto kultivované podívané zbavené v posledních letech obvyklé popcornové pachuti.

Žánr historického spektáklu v Hollywoodu, zdá se, opět ožívá. Příští rok by se v kinech měla obléhat Trója a diváci by se měli dočkat dokonce dvou filmů o Alexandrovi Velikém.

Terminátor guvernérem

Jeden proslavený válečník se ovšem letos s filmovým plátnem nadobro rozloučil.

"Kalifornský lid chce, abych byl jeho guvernérem, a já budu dělat jen to, nic jiného. Budu pracovat jako guvernér. Budu pracovat ze všech sil, i kdyby to mělo být čtyřiadvacet hodin denně. Nebude čas na filmy ani na něco jiného," řekl vítěz nejsledovanějších regionálních voleb v tomto roce - nový guvernér státu Kalifornie Arnold Schwarzenegger.

Stárnoucí hvězda akčních filmů se s fanoušky rozloučila třetím pokračováním série o Terminátorovi. Konec toho filmu je otevřený a otevřená tak zůstává i otázka, kdo bude robotického zachránce lidstva hrát v dílech následujících.

V Čechách se sází na jistotu

Česká kinematografie měla v končícím roce Hollywoodem jedno společné - i ona se - alespoň pokud jde o ty nejvíce očekávané a sledované filmy - soustředila především na rány na jistotu.

Hlavní roli ve filmu Želary ztvárnila Anna Geislerová

To je i případ filmu Pupendo režiséra Jana Hřebejka - anekdotického a nepříliš soudržného pásma ze života dvou českých rodin v době pozdní normalizace.

Do minulosti se vrací i další film, který vznikl podle scénáře Petra Jarchovského - adaptace prózy Květy Legátové Želary.

Drama z vesnice v době druhé světové války, které se snaží do české filmu přinést trochu patosu, dramatu, v němž jde o holé životy, velkorysosti a velkoleposti. Občas však tak činí způsobem dosti klopýtavým.

Na jistotu mířili i Jiří Macháček a David Ondříček - tvůrci komedie Jedna ruka netleská. Při práci na filmu dali dohromady tým, který pracoval i na komerčně úspěšném filmu Samotáři a zamíchali do něj i osvědčené ingredience.

Vznikl však tvar dost zvláštní - v rozvláčném tempu odvyprávěna komedie pro pubertální publikum s gagy pro předškolní publikum, zároveň stavějící na odiv pohříchu nenaplněné intelektuální ambice.

Překvapivá Nuda

Český film však letos přinesl i některá překvapení - takříkajíc na koleně udělaný debut divadelního režiséra Vladimíra Morávka Nuda v Brně.

Solidní psychologický film Nevěrné vztahy - debut režisérky Michaely Pavlátové, která se až dosud specializovala na animované filmy.

Jiří Kodet ztělesňuje člověka, jenž předává zkušenosti

Rozporný, ale přesto silný divácký zážitek může přinést i film Sentiment, který režisér Tomáš Hejtmánek založil na mnoha hodinách zvukového záznamu setkání s režisérem Františkem Vláčilem, kterého ve filmu mimořádným způsobem představuje Jiří Kodet.

Ve filmu nakonec nejde o konkrétního umělce - Františka Vláčila - ale o odcházejícího člověka, který se snaží předat mladému hostovi nějakou zkušenost a naráží přitom na omezení ochabující mysli, zemdlelého těla a nakonec i jazyka, který to důležité jako by neumožňoval sdělit.

Přestože některé části Sentimentu mohou působit dojmem až příliš artistním, je to ve svých vrcholných pasážích film neobyčejné síly.

Neveselé vyhlídky

Rekapitulaci roku 2003 ovšem musíme uzavřít na neveselou notu. Některé legislativní změny a finanční krize v České televizi otevírají možnost, že se v Česku prakticky přestane natáčet.

Byla by to škoda, jakkoli může někomu většina domácí produkce připadat víceméně zbytečná. Vždycky je ale možné se utěšovat tím, že příště to snad bude lepší. Bylo by to smutné, kdyby zmizela i tahle šance.