Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Ondřej Štindl redaktor BBC

Kapitola věnovaná roku 2002 v budoucích učebnicích historie filmu pravděpodobně nebude příliš dlouhá. Alespoň pokud budeme soudit podle titulů, které letos přilákaly největší pozornost médií - jejich výčet nepůsobí jako přehlídka originality.

Jsou mezi nimi dvě pokračování fantasy sérií podle populárních knižních předloh, načatých v loňském roce, pátý respektive druhý, především však nepříliš povedený díl známé vesmírné ságy či filmová verze klasického komiksu.

A konečně i jubilejní dvacátý příběh agenta, který padouchy kosí s lehkostí barmana, náležitě protřepávajícího jedno suché martini.

Naše krátká inventura filmu v roce 2002 začíná - samozřejmě - ve Středozemi.

Tolkien na plátnech

Ještě nedávno byl Novozélanďan Peter Jackson znám jenom v úzkém kruhu fanoušků poněkud výstředních hororů.

Ústřední postavu fantasy příběhu - hobita Froda - ztvárnil Elijah Woods

Ti ho znali díky filmům Špatný vkus a Braindead, milovníky umělečtějších forem filmu pak před pár lety upoutal jeho ambiciózní snímek Nebeské bytosti.

Podle jeho filmografie soudě ovšem Jackson nebudí dojem člověka, kterému by velké studio dalo asi miliardu dolarů, ať s ní něco provede. Konkrétně ať za ni pořídí devítihodinovou adaptaci Tolkienova Pána prstenů, rozdělenou do tří pokračování.

Právě to se ovšem stalo a po tomto prvním zázraku následoval druhý. Jacksonův svým způsobem velice osobní a až vášnivý snímek uspěl jak u mas diváků, tak i v očích kritiky.

V prosinci měla za oceánem premiéru druhá část Dvě věže.

I otrlí recenzenti byli unešeni (mimo jiné i ztvárněním Gluma - údajně první plnohodnotné digitálně vytvořené postavy v dějinách filmu) a konstatovali mnohanásobné poklesnutí čelisti při sledování závěrečné bitevní scény.

Pána prstenů studio podobně jako loni nasadilo na po rodinné podívané lačníci předvánoční trh. Podobně jako loni se na něm střetnul s žákem čarodějnické školy v Bradavicích Harrym Potterem.

Příběh pokračuje

Film Harry Potter a tajemná komnata je údajně trochu temnější než první část potterovské série, podobně jako on ale podle mínění kritiky trpí přílišným respektem vůči předloze a neochotou tvůrců opustit "bezpečné" teritorium.

Délka front před pokladnami však splnila očekávání produkční společnosti i letos. Další pokračování, tedy Harry Potter a vězeň z Azbakanu se začne točit začátkem příštího roku.

Režírovat už jej ovšem nebude zkušený hollywoodský rutinér Chris Columbus, ale muž, jehož spojení s potterovskou sérií může překvapit:

Mexičan Alfonso Cuaron, který napsal a režíroval film Y Tu Mamá Tambien, jenž překvapivě uspěl i v mezinárodním měřítku.

Úspěšné road movie

Film Y Tu Mamá Tambien, který český distributor bůhvíproč přejmenoval na Mexickou jízdu, je klasické road movie, odehrávající se v současném Mexiku.

Jako v každém dobrém road movie ve filmu ale nejde o řízení automobilu. "Je to cesta, po níž spolu putují dva mladí muži, pro které ta cesta směřuje od nevinnosti ke zkušenosti a s nimi cestuje žena, která hledá osvobození," říká režisér Alfonso Cuaron.

Film Y Tu Mamá Tambien vypráví o dvou sedmnáctiletých chlapcích, nejlepších kamarádech, jejichž přátelstvím otřese to, že se oba zamilují do stejné starší ženy. Pro ni zas cesta s chlapci představuje pokus o únik před problémy vlastního života.

"Je to velice syrový film a velice silný film," říká kritik časopisu Cambio Fernando Solorzano a upozorňuje: "Tady v Mexiku byl mládeži přístupný, což vyvolalo velkou kontroverzi. Ale nejde jen o to - nejde jenom o ty dva kluky, kteří někam jedou a zažívají různá dobrodružství."

"Je to také film, ve ketrém jde o hluboká témata, jako jsou smrt a ztráta chlapectví, přechod od adolescence k dospělosti. Takže se toho v něm dá najít hodně, pokud sledujete pozorně," dodává Fernando Solorzano.

Ale při udílení Oscarů pro nejlepší neanglicky mluvený film komerčně nejúspěšnější mexický snímek všech dob neuspěl. Konkurovaly mu indický Lagga a francouzská Amélie z Montmartru, nakonec ale překvapivě zvítězila bosenská válečná satira Země nikoho.

Pocty Afroameričanům

Oscar pro neanglicky mluvený snímek ovšem při vyhlašování cen americké akademie nepatří k těm nejvíce sledovaným.

Oscar znamenal pro Halle Berryovou poctu z nejvýznamnějších

Asi nejčastěji zmiňovaným rysem letošních Oscarů bylo to, že v kategoriích mužského a ženského výkonu v hlavní roli byli oceněni afroameričtí herci Denzel Washington a Halle Berryová.

Těžko ale najít dvě rozdílnější vystoupení než byla ta, s nimž se obrátili k oscarovému publiku.

Denzel Washington svou promluvu pojal střízlivě. Z pódia vyjádřil obdiv jinému slavnému černému herci - Sidneymu Poitierovi, který byl téhož večera oceněn za celoživotní dílo:

"Čtyřicet let jsem šel ve tvých stopách, a když jsem konečně dostal oscar, ty ten samý večer dostaneš dalšího," řekl Washington.

Projev Hale Berryové ovšem byl nesrovnatelně emocionálnější. Svého Oscara věnovala všem barevným ženám beze jména a bez tváře, pro které ocenění Berryové podle ní otevřelo dveře.

Letošní Oscary ovšem již odnesl čas a vítězný film Čistá duše v režii Rona Howarda se z kin už dávno přestěhoval na regály videopůjčoven.

Kdo zazáří příště

Druhý díl Pána prstenů na nejvyšší ocenění pravděpodobně nedosáhne - je to druhý díl ze tří.

Vítězem se ale může stát film Minority Report, v němž se Steven Spielberg pokusil vytvořit sci-fi formátu klasického Scottova snímku Blade Runner. Ten sice zůstal nepřekonán, i tak se většina diváků na projekci Minority Reportu alespoň chvílemi docela bavila.

Může to být i nový film miláčka britské veřejnosti, londýnského režiséra Sama Mendese - snímek Road To Perdition. V něm jako by se tvůrci pokoušeli zkřížit gangsterku a řeckou tragédii, možná se jim to tak docela nepodařilo, nicméně vizuální stránka filmu má blízko k dokonalosti a navíc - hraje v něm miláček akademie Tom Hanks.

Může to být režijní debut Denzela Washingtona Antwone Fischer, podle prvních reakcí klasický hollywoodský ušlechtilý a hluboce se tvářící doják.

Navíc v něm hraje důležitou úlohu odborné léčení duše a to v očích lidí z filmového průmyslu, kde každý, kdo má alespoň trochu sebeúcty, má hned několik vlastních guruů a terapeutů.

Anebo Newyorské gangy, novinka od asi nejlepšího aktivního amerického režiséra Martina Scorseseho -epický a krvavý příběh z New Yorku devatenáctého století, který chtěl režisér natočit asi dvacet let.

A v jedné z hlavních rolích se v římských ateliérech Cinecitta, kde na ploše několika čtverečných kilometrů vznikla maketa starého New Yorku, se objevil Daniel Day Lewis - herec proslulý svou schopností se s rolí absolutně žít, který před lety ohlásil konec své filmové kariéry.

Na konci žebříčku

O vítězích se tedy spekuluje, složení početnější skupiny poražených už je ovšem víceméně známo. Prominentní místo mezi nimi zaujímá pár, zprávy o jehož rodičovském štěstí často plní stránky společenských týdeníků - režisér Guy Ritchie a zpěvačka Madonna.

V reakci na jejich společné dílko ambiciózní film Swept Away kritika unisono vyla hrůzou, Washington Post jej charakterizoval slovy "tak strašný, jak jste slyšeli, tak děsný, jak jste si představovali."

Zpěvaččin herecký výkon v roli rozmazlené manželky boháče, která uvízne na pustém ostrově s italským námořníkem, popisuje kritička Karen Molineová slovy:

"Myslím, že lidi to opravdu zklamalo, doufali, že alespoň její manžel z ní dokáže vykřesat špetku hereckého talentu. Je to škoda - hraje ráda a chce hrát. Akorát pro to nemá vůbec žádný talent."

Bond opět v akci

Film Swept Away ovšem pro Madonnu letos nepředstavoval jedinou šanci uplatnit se ve filmu. Umělkyni se totiž dostalo té cti nazpívat titulní píseň nového dobrodružství Jamese Bonda filmu Dnes neumírej.

Znalci se sice shodnou na tom, že to je ta nejhorší bondovská píseň všech dob, nicméně to zas až tak nevadí - fanoušci 007 snesou hodně.

Hlavně, když má v dostatečném množství náležité ingredeince, tedy náležitě hlasité exploze, extravagantní honičky a samozřejmě proklatě svůdné partnerky hlavního hrdiny.

Z filmu Novozélanďana Leea Tamahoriho se stal samozřejmě velký hit.

Možná i proto, že v roce, kdy politika přinesla světu větší nejistotu ohledně budoucnosti, může pohled na agenta, který dokáže vyřídit monstrózní padouchy se světovládnými ambicemi, aniž by si přitom ušpinil svůj dokonalý oblek, působit dojmem uklidňujícím až utěšeným.