Sobota 3. března 2001

předcházející

Připravil Julek Neumann

Británii tenhle týden sužovaly samé rány. Povodně, požáry, počasí, nemoci, neštěstí, nemluvě o varovných nebeských úkazech.

Ale abychom jenom nenaříkali, v pátek Británie řádně oslavila britský den zavařenin a marmelády, a se svou troškou do mlýna si už pospíšilo trochu předčasně i jaro, neboť v Londýně rozkvetly první stromy. A jejich květy nebyly ledajaké.

Peníze na stromech

Ono se řekne, že peníze na stromech nerostou, ale už ve čtvrtek zaznamenali londýnští botanikové výjimku, která jako nějaká epidemie postihla staré velikány i malé stromky.

Na jejich větvích se totiž najednou a bez předchozího varování objevily pětilibrové bankovky - pravda, v obálce, ale přece jenom volně dostupné a snadno utrhnutelné.

Kdo si tenhle podivný květ v parku či na ulici utrhne, ocitne se před dilematem: nechat si peníze nebo je věnovat na nějakou dobročinnou akci. A o ty dobročinné akce právě jde.

Před chvilkou jsme vám řekli, že londýnské stromy rozkvetly bankovkami samy. Lhali jsme - je to apel charitativní organizace s komediantským názvem Comic Relief, a snaží se oslovit svědomí britských egoistů.

Co s pěti librami?

Vedle pětilibrové bankovky je totiž v obálce taky adresa Comic Relief, kam je možné peníze vrátit, a srovnávací seznam toho, co všechno lze za pět liber pořídit.

Mimo jiné si za ně koupíte spodní prádlo, čtyřicet osm minut parkování, třetinu cédéčka, dvě kapky parfému, pětadvacet návštěv veřejného záchodku, krabičku cigaret nebo osminu počítačové hry.

Ale za tytéž peníze můžete obstarat něco z druhého seznamu - třeba večeři a navíc střechu nad hlavou pro pětadvacet dětí, které žijí na ulici v Africe. Anebo, pokračuje letáček, byste někomu mohli udělat prostě radost.

Celé to prý má lidi provokovat k zamyšlení, ale není jisté, zda se celá akce nemine účinkem. Koneckonců, za pět liber se může taková chudší londýnská rodina navečeřet.

Nebeské těleso na anglické zahradě

Díra po záhadném tělesu

Ale jinak stál uplynulý týden ve stínu pohrom a varovných znamení. Jedno z nich si v ničem nezadalo s proslulým rozhlasovým vysíláním Orsona Wellese s jeho fiktivní reportáží o válce světů, neboť ve čtvrtek policie zcela vážně uvažovala o tom, že dá evakuovat část starobylého Yorku. To když se roznesly zprávy o záhadném objektu, který spadl z nebes přímo do zahrady.

Sylvie Mercerová byla v době inkriminované události na procházce:

"Šla jsem vyvenčit psa, šli jsme po silnici, a když jsem se vracela brankou, prošla jsem vrátky, ušla jsem pár metrů a najednou slyším tu příšernou ránu a pak další, ohlédnu se a tam byla obrovská kouřová koule. A vedle plotu byla hluboká díra, dna by se jí nedohledal, a z té se taky kouřilo, kolem byl takový jako šedý popel a ještě doutnal."

Meteorit nebo mimozemšťané? Tuto otázku si kladli místní obyvatelé a přemýšleli. Nad dírou v zemi meditovali armádní pyrotechnikové i astronomové. Na jednom se ale shodli všichni: je to záhada.

Doktor Phil Manning z Yorkshirského muzea dal svou pověst v sázku:

"Když jsme sem přišli, byla to v zásadě díra v zemi, a mohli jsme sledovat stopu výbuchu, která vedla korunami stromů, a je zřejmé, že tenhle objekt doslova spadl z nebe. Vypadá to velmi bizarně, díra je metr a půl hluboká a široká asi třicet centimetrů."

Záhada vyřešena

A tak se spekulovalo a spekulovalo. Vědci se pokoušeli vysvětlit podivné namodralé zbarvení nové díry, policistka, která ji střežila, sebejistě tvrdila novinářům, že jde jednoznačně o meteorit, jiné vysvětlení že není, ale bagr, kterým se badatelé pokoušeli probojovat k vesmírnému poslu, nakonec nic nenašel.

Policii se zdárně podařilo zabránit panice i zvědavcům. Ale když se celá záležitost nakonec vysvětlila, bylo po záhadě.

Po devíti hodinách vysvětlili experti paní Mercerové, že ji o vlas neminul meteor z vesmíru, ale kus hlíny. Asi metr pod trávníkem vedl kabel vysokého napětí, ten zkratoval, přetrhl se a obrovskou silou vymrštil velký drn směrem k nebesům.

Smutek britských farmářů

Britští farmáři porážejí a poté spalují svá zvířata nakažená slintavkou a kulhavkou

"Úplně nejdřív ze všeho vidíte, jak jim teče z nosu, dělá se jim v chřípí pěna a kapky, jako by jim bylo strašně zima. Dělají se jim vřídky jako při neštovicích, a když prasknou, vypadá to, jakoby pod nimi byla propast. A z té propasti se hrnou spóry ve velkém množství. A totéž se děje mezi kopyty, takže kulhají a nemůžou jíst a dýchají jen obtížně."

Farmář Dan Squire má farmu těsně vedle té, na níž byly objeveny první příznaky slintavky a kulhavky - Greenacre Farm v Essexu.

V polovině týdne tam šlo na nucenou porážku 500 vepřů, malý detail velké mozaiky, kterou sledujeme v celé Británii a v celé Evropě. A jsou to obrazy jako od Bosche - pole, na nich hořící trupy poraženého dobytka, vepřů a krav, vytvářejí temně nachové pozadí, na němž se matně rýsují siluety bagrů a jeřábů.

Je to katastrofa!

Pro lidi jako je Dan Squire, který musel sám porazit svá zvířata, je to katastrofa:

"Je to groteskní, je to to nejhorší, co jsem kdy musel udělat, a dělá se mi z toho špatně. Doufám jenom, že v budoucnosti jiní lidé nebudou muset projít tímtéž, čím já jsem musel projít za poslední půl hodiny - je to prostě nepřijatelné."

Tam, kde ještě nedošlo k nejhoršímu, páchne lyzolka. Na farmě Scott Hall si farmář John Stacey myje boty v růžové dezinfekci. Obloha za ním je plná kouře z doutnajících těl spalovaných zvířat. Cedule na vratech varuje před nebezpečím šíření nákazy.

"Postavili jsme bariéru tady, na hlavní silnici, takže si boty musí umýt i ten, kdo jde jenom na návštěvu k nám do domu. A druhá prevence, kdokoli chce do vepřína, musí si omýt boty předtím i potom. A není naděje, že by situace polevila.

Přenos nákazy do Irska

Slintavka a kulhavka se rozšířila z Británie po celé Evropě ještě předtím, než byly před více než deseti dny zakázány veškeré exporty. V Británii alarmujícím způsobem přibývá případů ve Skotsku, nákaza se přenesla přes moře do Severního Irska.

Labouristický ministr zemědělství Nick Brown se v Dolní sněmovně parlamentu snažil přesvědčit poslance, že vláda dělá, co je v jejích silách.

"Naprostou prioritou vlády je omezení a likvidace této nemoci. Jednadvacátého února vláda Spojeného království i Evropská komise promptně zasáhly, a dočasně zakázaly exporty živých zvířat, masa, čerstvého mléka a dalších živočišných výrobků z Británie. Byl to nezbytný krok, který pomáhá bránit dalšímu šíření tohoto onemocnění."

Epidemie slintavky a kulhavky následuje vzápětí po obrovské panice, již vyvolala takzvaná nemoc šílených krav - a je s podivem, že v Británii zatím nevypukla nákupní horečka. Koneckonců se dá předpokládat, že ceny hovězího a vepřového masa půjdou nahoru, a odborníci, kteří počítají s importy z Nového Zélandu a podobně, hovoří až o padesátiprocentním možném zvýšení cen.

Znechucená veřejnost

Co se rozběhlo je debata - diskuse o metodách zemědělské produkce, o tom, zda je na čase ukončit cyklus velkovýroby za velmi nízké ceny, která vede k epidemiím na jatkách i na farmách.

Hlas lidu mluví jednoznačně:

	Je to jenom odraz naší společnosti. Potřebujeme levné potraviny, a tak nás nezajímají podrobnosti o tom, jak se vyrábějí.
	britská veřejnost

"Je to nechutné a hnusné. Něco by se mělo dělat, aby se takovéhle věci nestávaly. Podívejte, co se tu stalo, to je prostě nedbalost, nic jiného."

"Myslím, že je to hrozné, ale je to jenom odraz naší společnosti: potřebujeme levné potraviny, a tak nás nezajímají podrobnosti o tom, jak se to vyrábí."

"Prostě mám pocit, že nechci jíst maso zvířat jako jsou krávy, které by se za normálních okolností měly pást, a místo toho je krmí masem mrtvých zvířat. Je to naprosto odpudivé."

Odložené volby

V celé téhle záležitosti se zdálo, že labouristickou vládu utěší jediná věc: Aliance pro venkov, která plánovala na polovinu března masovou demonstraci v centru Londýna proti labouristické zemědělské politice.

Britští farmáři mají celkem právem pocit, že se vláda orientuje převážně na městské voliče, a jejich problémy jaksi pomíjí mlčením - tedy Aliance pro venkov svou manifestaci odvolala, lépe řečeno odložila.

To se výborně hodí ministerskému předsedovi Blairovi, který se zjevně chystal vyhlásit na květen všeobecné volby. I když teď se nechal slyšet, či spíš naznačil, že možná volby přece jenom odloží, protože zemědělská politika je jednou z mála oblastí, v níž má opoziční konzervativní strana v rukou jednoznačné trumfy.

Ale hlavní výkonný ředitel Aliance Richard Burge trvá na tom, že hlas britských farmářů jenom tak nezmlkne:

"Každá demonstrace Aliance pro venkov bude mít masivní důsledky, ať se bude konat kdekoli. V tomhle okamžiku musíme vyřešit tuto krizi, ale Aliance žádá záruky, že ne všichni generálové v parlamentu a ve státním aparátu ve Whitehallu považují problém za krátkodobý. Že uvažují o míru a prosperitě a živobytí britského venkova i poté, až tahle krize skončí."

Peníze pro farmáře

A vláda se snaží farmáře koupit, neboť je tady otázka kompenzací, a ta je konečně otevřená. Ministr zemědělství Nick Brown žádá pro britské zemědělce kompenzace v hodnotě dvouset čtyřiceti tří milionů dolarů:

"Jsou určeny pro ty farmáře, kteří na kompenzaci mají nárok, především na chovatele hovězího dobytka, výrobce mléčných produktů a pěstitele ovcí, tedy na ty subvencované režimy, které epidemie slintavky a kulhavky postihla nejvíc."

Pravidelné prudké středeční klání v Dolní sněmovně mezi premiérem Blairem a vůdcem konzervativní opozice Williamem Haguem tentokrát proběhlo velmi tlumeně a korektně - v době několika paralelních politických krizí britští politici pravidelně krotí své vášně.

Dlouhodobý problém

Ale také Tony Blair považuje otázku možných kompenzací za pole, které mu může získat voliče.

"Hlavní věc, pokud jde o kompenzace, spočívá jednak v tom, aby všichni farmáři pochopili, že dostanou odškodnění za zvířata, která museli v důsledku epidemie zabít, a za druhé, že peníze na zemědělství, které jsme dostali od evropského fondu, znamenají, že do zemědělského sektoru půjde sto padesát milionů liber, nebo i více. Pokud jde o ostatní odvětví, která tato krize postihla, nad tím se budeme zamýšlet později."

Ale tyhle kompenzace nevyřeší dlouhodobý problém, tvrdí Kevin Feakin, který musí udělat zápalnou oběť ze sedmiset ovcí a tří set kusů hovězího dobytka, protože se na jeho farmě vyskytl případ slintavky a kulhavky.

"Dostaneme kompenzace za zvířata, která budou zabita. To je v pořádku. Ale nevíme, co se bude dít v budoucnosti, jak budeme od teď vydělávat peníze, kdy si budeme moct pořídit nová zvířata, a z čeho budeme v nejbližší době žít."

Prokletá britská železnice

Srážka dvou vlaků poblíž městečka Selby v hrabství Yorkshire se vyžádala 13 obětí

"Přišel jsem dnes ráno v půl sedmé. Byl jsem první požárník na místě. Bylo ještě pořád napůl šero, a když jsem se podíval ze silničního přejezdu, viděl jsem patnáct vagónů, roztroušených na trávníku po obou stranách od kolejnic. Lidi bloudili po poli nebo volali o pomoc. Požární útvar rozhodl poskytovat nejdřív první pomoc, shromáždil ty, kdo byli schopni chodit a zavedl je do teplé, útulné stodoly, a pak začal s pokusy o záchranu těch, kdo byli pořád ještě uvězněni v troskách."

"Byl tam klid, ale spousta lidí křičela. Báli se, že chytnou dieselové výpary, ale k tomu naštěstí nedošlo. Otevřeli jsme dveře a čekali jsme, až přijdou záchranné čety. Všechno bylo v pořádku, až na pár menších řezných ran a modřin."

"Nemohli jsme napřed dveře otevřít, ale pak jeden z cestujících ve vlaku řekl, že je strojevedoucí a ukázal mi, jak otevřít nouzové záchytky. Podařilo se nám otevřít jedny dveře v našem vagóně a pak v tom dalším. Podařilo se nám dostat pár pasažérů z vagónu za ním, byli tam vážně zranění. Prostě nechápu, jak se vlak může rozpadnout na tolik kousků, je to naprosto neuvěřitelné."

Nehoda u městečka Selby

Někdo by mohl říci, že britské železnice propadly strašlivé kletbě. Ještě se neutišily víry kolem vlakové havárie v Hatfieldu z loňského října, kterou ovšem měla zjevně na svědomí společnost RAILTRACK provozující infrastrukturu železnic a která včas neopravila kolejnice - a už tady máme další velké železniční neštěstí - do povědomí se už zapsalo jako neštěstí v Selby.

Dva vlaky se srazily poblíž městečka Selby v hrabství Yorkshire. Nákladní vlak se čelně srazil s ranním expresem mezi Londýnem a Skotskem. Bilance: třináct obětí.

Neuvěřitelná souhra náhod

O prokletí se dá mluvit proto, že tentokrát je zřejmě nezavinilo ani vedení železnic ani selhání řidičů, ale neuvěřitelná shoda náhod. Jeden matematik v Oxfordu spočítal, že pravděpodobnost tak komplikované havárie byla zhruba jedna k šestnácti miliardám. A tak se není co divit, že dobrat se jádra té shody nebylo jednoduché.

Vrchní inspektor britské dopravní policie ve středu sebevědomě dedukoval:

"V tomhle okamžiku se zdá, že se Land Rover uvolnil z přívěsu, na němž jej převáželi a že spadl přes ochranné zábradlí mostu na trať přímo do cesty rychlíku."

Ale souhra náhod byla ještě podivnější: "Byla to strašlivá kombinace událostí: automobil sjede z trati, náš vlak do něj narazí," vysvětluje ředitel železniční společnosti Great Northern Eastern Railways, která rychlík provozovala, Chris Garnett.

Soutěžní otázka

V Británii se blíží parlamentní volby, spekuluje se o tom, zda se uskuteční 5. dubna, nebo až 3. května. Podle britské tradice to bude určitě ve čtvrtek a vládnoucí labouristé do nich půjdou podle průzkum uveřejného mínění jako favorité.

Výsledek britských parlamentních voleb také určuje, kdo bude obyvatelem čtyřpodlažního domu č. p. 10 v uličce Downing Street, nedaleko budovy parlamentu v samém centru Londýna.

Sídlem britských premiérů je tento dům už od roku 1735, i když dobové záznamy hovoří o tom, že tehdejší ministerští předsedové dávali občas přednost své soukromé adrese. A rezidenci v Downing Street 10 pak pronajímali svým příbuzným nebo kolegům.

Při několikerých přestavbách v minulých staletí byly v základech domu objeveny pozůstatky chatrče původních obyvatel britských ostrovů - Sasů, římské vykopávky a obrysy historického Whitehallského paláce.

Původně stály v Downing Street řadová cihlová stanovení, z kterých dnes zůstala zachována pouze čísla deset, jedenáct a dvanáct. Sousedem britského premiéra na téhle prestižní adrese je jednak ministr financí a pak také hlavní labouristický whip - politická funkce, která má v české Poslanecké sněmovně zřejmě nejblíže k předsedovi parlamentního klubu.

Domy na jižním okraji Downing Street musely ustoupit rozlehlé budově britského ministerstva zahraničí. Za poměrně skromnou fasádou budovy číslo deset na druhé straně uličky, kterou kráčela britská historie, se skrývá rozsáhly komplex místností a kanceláří. V přízemí je zasedací místnost vlády a také úřad vládního mluvčího. V horních patrech je soukromá rezidence premiéra.

A naše otázka tentokrát zní:

Po kom nebo po čem, je pojmenována ulička Downing Street, kde má své tradiční sídlo britský předseda vlády?

Odpovědi nám pošlete do pátku 9. března, pro vylosované výherce máme opět připravenou odměnu.

Týden v Británii
BBC Czech Section
P.O.Box 76
London WC2B 4PH

Na závěr tohoto apokalyptického týdne aspoň jeden příběh, který skončil happy endem.

Sňatek s hospodou

Ve středu 28. února se jistý Tom Sisson z Mansfieldu na stará kolena konečně šťastně oženil. Panu Sissonovi je devětačtyřicet let a jednou už ženatý je, ale jeho manželka kupodivu proti novému sňatku nic nenamítá - a dokonce jej prý sama navrhla.

Tom Sisson totiž ve středu před svědky Hughesem přísahal věčnou lásku hospodě U železnice - The Railway Inn, v ulici Nádražní - Station Street, v řečeném městě v hrabství Nottinghamshire.

Sňatek úředně stvrdil místní vikář a pan hostinský, a posvětili jej také oba němečtí ovčáci, kteří mají v hospodě domovské právo - tříletá Bella a čtyřměsíční Sadie.

"Všechno to," tvrdí hospodský od Železnice, Hartley Hughes, "začalo, když Tomova žena Viv hněvivě prohlásila, že Tom tráví u piva víc času než doma, a ať se teda radši ožení s tou hospodou a jí prý aby dal pokoj."

Nebezpečný precedens

V zemi, kde se homosexuálové vytrvale dožadují, aby jejich partnerské vztahy byly rovnoprávné s institucí heterosexuálního manželství, zatím není zcela jisté, jaké právní zádrhele tenhle nový typ sňatku vyvolá. Ale jedno je jasné - ve středu se vytvořil nebezpečný precedens.

"Co se to rozkřiklo," tvrdí hospodský, kterému nikdo neřekne jinak než Hartley, "volá mi chlap za chlapem a ptají se, jestli by si v mé hospodě nemohli taky uspořádat veselku. Jeden si chce brát staré brusle, prý si na ně za těch třicet let strašně zvyknul, jiný zase chce vstoupit ve stav manželský s bicyklem."

"Viv tahle bigamie nijak moc nevadí," prohlašuje Tom Sisson, "má dobrý srdce a ráda se podělí."

"Mansfield je podivné město," uzavřel celou záležitost hostinský Hartley Hughes. Jedno ovšem není jasné - kam vzal pan Sisson novopečenou manželku na svatební cestu. Prý je to tajemství - ale než Tom zmizel, zapřísahal se štamgastům, že jim bude pravidelně posílat fotky.