Sobota 27. dubna 2002

předcházející

Připravil Ondřej Štindl

Krok k zákazu reklamy na tabák

S nástupem vlídného jarního povětří začal i čas výletů. Městský člověk vyráží do přírody, obhlíží ji, očichává a vůbec si jí užívá. V tuto chvíli je ale velice pravděpodobné, že v důsledku pátečního hlasování sněmovny ze seznamu možných a vskutku pohodlně dosažitelných cílů ubude jedna známá lokace.

Máme na mysli Marlboro Country, legendami opředený kout Ameriky, kde žijí jen muži ostře řezaných rysů a plavně se pohybující koně, kde slunce chvilku nevydrží na obloze pro samé východy a západy, kde noc ozařují planoucí ohně a červené světlušky cigaret proslulé značky.

Důvěrně známé obrazy z tohoto kraje budou napříště k vidění jen v trafikách a dalších místech, kde se prodávají tabákové výrobky. Sněmovna totiž schválila téměř úplný zákaz tabákové reklamy. Zákaz, o kterém se dost často diskutovalo, nutno říci, že značně pokrytecky.

Pokrytectví výrobců

Ze strany tabákových firem zaznívalo, že jejich propagace není zaměřena na získávání nových kuřáků, a už vůbec ne mezi mladými lidmi.

	Samotné reklamy často stavějí na pojmech jako volnost, nespoutanost a příslušnost k partě, což nejsou zrovna hodnoty, které stojí vysoko na žebříčku, dejme tomu, penzistů.

Tabákové firmy přitom běžně sponzorovaly například taneční parties, mohutně inzerovaly v kinech, kde největší segment diváctva představuje právě mládež.

Samotné reklamy pak často stavějí na pojmech jako volnost, nespoutanost a příslušnost k partě, což nejsou zrovna hodnoty, které stojí vysoko na žebříčku, dejme tomu, penzistů.

Na druhou stranu restrikce, již sněmovna na tabákovou reklamu uvalila, je v evropském kontextu docela ostrá. Schválení zákazu také mnohé překvapilo, předkladatelé návrhu se svoje představy snažili prosadit dlouhé roky a až dosud jim to nikdy nevyšlo.

Komedie plná omylů

Tentokrát nepříliš početná sestava poslanců ve sněmovně však byla zákazu nakloněna.

Situace, kdy někteří poslanci nebyli v zasedací síni a pak se divili, co že to sněmovna schválila, tento týden nenastala jen při projednávání zákazu tabákové reklamy. Ze stejných důvodů poslanci překvapivě vrátili do výborů vládní žádost o úvěr na nákup nadzvukových stíhaček.

Poslanecká sněmovna zasedá v současném složení naposled. To některé poslance stimuluje ke zvýšené aktivitě, jiní schůzi chápou jako záležitost spíše společenskou. Tahle kombinace dává vzniknout úkazům vskutku pozoruhodným.

Jednotná obrana dekretů

Hlasování, které v končícím týdnu upoutalo největší pozornost, se ale poslanci účastnili v počtu hojném a jeho výsledek byl jednoznačný. Ve středu sněmovna schválila deklaraci, ve které se vyjádřila ke sporu o takzvané Benešovy dekrety.

Projednávání textu bylo rychlé, před plénum předstoupili pouze předsedové parlamentních stran. I text prohlášení je - alespoň v kontextu ohnivých výroků, které v týdnech před hlasováním duněly českou kotlinou - střízlivý nebo přinejmenším neútočný.

	Ve středu sněmovna schválila deklaraci, ve které se vyjádřila ke sporu o takzvané Benešovy dekrety. Dopad prohlášení je však více psychologický než praktický.

Dopad prohlášení je však více psychologický než praktický. Poslanci například prohlásili, že "rozsah a podmínky českého restitučního zákonodárství jsou výlučně v pravomoci českých ústavních orgánů".

To je z čistě procedurálního hlediska pravda, na druhou stranu ale české restituční zákonodárství je právě teď přezkoumáváno Evropskou unií - analýza má odpovědět na otázku, zda tyto normy uzákonily diskriminaci nebo ne.

Zbytečný dokument

V hypotetickém případě, že ta diskriminace bude odhalena, bude jistě případná změna plně v kompetenci českých ústavních orgánů. Pokud ale bude trvat český zájem o vstup do Evropské unie, nebudou mít zmíněné orgány příliš na výběr.

Podobné je to i se zkonzumováním Benešových dekretů, které sněmovna rovněž konstatuje. Definitivní vyjádření ze strany Bruselu v této věci ještě nepadlo, jakkoli předběžné zprávy naznačují, že by mohlo být v souladu s tím českým.

Kdyby se s ním ale rozcházelo, byla by dikce parlamentního prohlášení bezpředmětná a otázka by opět zněla, zda vstoupit či nevstoupit. Ne že by neexistovala možnost, že by některé politické síly v takové situaci nedaly přednost odpovědi ne. Deklarovaná národní jednota by však jistě vzala za své.

To je naše chalupa!

Důstojnost středečního hlasování se někteří poslanci rozhodli podtrhnout tím, že se na ně dostavili v tričku vyrobeném pro tuto příležitost.

Nepříliš zručně vyvedený obrázek na něm zpodobňoval mapu České republiky, na které bylo vyznačeno několik měst v někdejších Sudetech. U nich byly uvedeny názvy české a německé - pro větší názornost napsané švabachem. Německý název byl pochopitelně přeškrtnutý.

	Důstojnost středečního hlasování se někteří poslanci rozhodli podtrhnout tím, že se na ně dostavili v tričku vyrobeném pro tuto příležitost.

Pro lepší orientaci byl na tričku vyznačen ještě další bod - Mnichov. U něj byl uveden pouze název český. Kolem České republiky bylo nakresleno jakési stavení, zabíralo partie sousedních zemí, střecha zabíhala celkem hluboko do jižního Polska. Vedle baráčku pak byl vyobrazen strom - slovanská lípa, jak jinak - rostl přibližně na ose západní Ukrajina - Bělorusko.

"To je naše země, to je naše chalupa," hlásal vysvětlující nápis. Jakou zemi mají poslanci poslanci na mysli je z pohledu na inkriminovanou textilii celkem jasné.

Pokud jde o chalupu, nezbývá než se dohadovat. Možná však stačí spokojit se s konstatováním, že poslanci vyšli vstříc různým stereotypním představám o Češích, které je líčí jako lidi nepříliš bystrého rozumu a arogantního vystupování.

Filmový fanoušek Klaus

Během úterní tiskové konference, během níž prezident Václav Havel a předseda sněmovny Václav Klaus dávali veřejnosti najevo, že jsou schopni se navzájem tolerovat, přišla řeč i na televizní programy.

Václav Klaus se s jistou, pravda sebeironizující, marnivostí pochlubil, že v televizi sledoval klasický snímek Luchina Viscontiho Rocco a jeho bratři. Zajímavé. Ne snad proto, že by zmíněný film nebyl obdivuhodné dílo, stejně jako mnohé další Viscontiho snímky.

Režisér, kterého Klaus - filmový fanoušek obdivuje, zároveň ale, dokud žil, představoval typ člověka, který Klause - politika dovádí k zuřivosti. Kombinoval v sobě několik charakteristik, na které předseda ODS a jeho spolustraníci nahlížejí přinejmenším nevraživě.

Visconti byl aristokrat, navíc vskutku dekadentní a kosmopolitní, elitář a co se týče politického přesvědčení levičák. A také, samozřejmě, geniální filmař, což nadšeně uznává i Václav Klaus.

Škoda, že ve věcech politických projevuje předseda sněmovny menší kritický odstup a větší sklon ke zkratkovitým soudům. Úrovni společenské debaty v Česku by možná docela prospělo, kdyby si Klaus při sledování věcí veřejných dokázal vsugerovat, že sedí v kině.