| pondělí 12. srpna 2002, 17:21 SEČ | | Stát se Australanem |  Austrálie nepřestává přitahovat přistěhovalce ze všech koutů světa
| Připravil Phil Mercer
Zpracoval Petr Nosálek
Za "velkou lidskou tragédii" označila v těchto dnech komisařka OSN pro lidská práva to, jak Austrálie nakládá se žadateli o azyl.
Politika povinné internace azylantů v uprchlických táborech je v příkrém rozporu se způsobem, jímž Austrálie každoročně vítá ve svém svazku tisíce nových občanů. Ti jsou hlavními postavami ceremonií konaných po celé zemi a jsou oslavováni jako její čerstvá krev a záruka budoucích úspěchů. Australským občanem se po třech letech strávených v Sydney právě stal i náš zpravodaj Phil Mercer:
Přijmout občanství jiného státu je zvláštní zážitek, a to i v případě, že jde o zemi, kde člověk má už tři roky - a já doufám, že ještě spoustu dalších let budu mít - fantastický domov. Když jsme v síni radnice naší čtvrti čekali na zahájení slavnostního obřadu, mnozí z nás nepochybně přemýšleli o různých osobních i profesních důvodech, které nás sem přivedly.
Bylo zvláštní vidět královnu Alžbětu shlížející ze zdi vykládané dřevem. Britská panovnice je stále hlavou australského státu a její portréty zdobí mnoho veřejných budov.
Multikulturní společnost
Bylo nás sto dvacet - mladých i starých, někteří ve společenských šatech, jiní ve sportovně ležérním oblečení. Někteří byli nervózní, jiní prostě jen přišli vyplnit zbývající políčka australské křížovky. Byla to skutečně multikulturní událost.
Sešli tu lidé ze Španělska, Vietnamu, Německa, Súdánu, Švédska i Velké Británie. Cesty, kterými jsme se dostali do tohoto sálu, byly nejspíš právě tak rozmanité jako země, z nichž jsme přišli.
 Austrálie je zemí přistěhovalců | Moje australské dobrodružství začalo v září 1999, kdy jsem přijel s trvalým pobytovým vízem, které mi zprostředkovala přistěhovalecká agentura v Londýně. Vízum mi umožňovalo pobývat zde neomezeně dlouho, ale přece jen s ním byla spojena určitá omezení.
Když třeba žijete delší dobu mimo Austrálii, vízum může propadnout. S občanstvím naopak získáváte řadu dalších práv - například právo volit a dalších povinností včetně povinnosti nastoupit v případě války vojenskou službu.
Jako člověk s dvojím občanstvím se můžu prokazovat jak australským, tak britským pasem, což se bude hodit k tomu, abych unikl nekonečným frontám zahraničních turistů na sydneyském letišti.
Jednoduchá procedura
Zažádat si o občanství je jednoduché. Vyplníte nekomplikovaný dotazník a na ministerstvu pro přistěhovalecké záležitosti absolvujete krátký pohovor. Za pár týdnů vám přijde dopis s dobrou, nebo špatnou zprávou.
Úspěšní žadatelé se však oficiálně stávají australskými občany až na slavnostním obřadu, kde skládají přísahu neboli slib věrnosti.
 |  |  |  |  | | | Starosta jižního Sydney připomněl, že moderní Austrálie je stará pouhých 200 let, zatímco dějiny původního osídlení jsou o nějakých 40 000 let starší. | |  |  | |  | Když se tak ohlédnu zpátky, je procedura získávání občanství jednodušší než vyřizování žádosti o povolení k parkování auta před domem.
Ceremonii zahájil starosta jižního Sydney slovy díků adresovanými původním, domorodým vlastníkům země, ve které jsme usazeni. Pro mě to byl dobrý, upřímný začátek večera. Připomněl, že moderní Austrálie je stará pouhých 200 let, zatímco dějiny původního osídlení jsou o nějakých 40 000 let starší.
Potom nás oslovil místní konzervativní poslanec federálního parlamentu. Jeho projev však neměl dobrou odezvu. Když vyslovil jméno ministra pro záležitosti přistěhovalectví Philipa Ruddocka, architekta nesmlouvavé imigrační politiky Austrálie, ozval se sykot a sem tam i zabučení.
Odsunuti v poušti
Mé myšlenky se začaly toulat a odnesly mě ze Sydney do Woomery, kde je největší australský internační tábor pro azylanty. Na toto odlehlé místo v poušti mě letos dvakrát zavedly pracovní povinnosti.
Poprvé v lednu, kdy tam stovky žadatelů o azyl držely protestní hladovku, a podruhé v březnu, kdy si během velikonočního protestu prorazilo cestu ven z tábora padesát azylantů.
 Tábor ve Woomeře zažil řadu protestů | Na rozdíl od sto dvaceti nových občanů srkajících šampaňské a klábosících se starostou byly žádosti téměř všech nešťastníků držených ve Woomeře zamítnuty.
Jsou mezi nimi i dva mladí bratři, kteří v červnu z tábora v poušti uprchli a minulý měsíc se uchýlili na britský konzulát. Britská vláda však jejich žádost o azyl rovněž zamítla a oni byli posláni zpět do Woomery. Australské úřady tvrdí, že chlapci nejsou opravdovými uprchlíky a chce je deportovat.
Ve studii OSN, zveřejněné před pouhými několika dny, se uvádí, že tábor ve Woomeře obývá mnoho traumatizovaných dětí, které si z čirého zoufalství způsobují různá zranění.
Australská vláda k tomu prohlásila, že zpráva "naprosto neodpovídá skutečnosti", a nadále hájí povinnou internaci azylantů ze zdravotních a bezpečnostních důvodů.
Radost z nového života
Přesto není pochyb o tom, že Austrálie je paprskem naděje pro tisíce lidí prchajících před pronásledováním ve svých zemích.
V den, kdy jsem se stal australským občanem, mi taxíkář původem z Afghánistánu vyprávěl, jak unikl před Talibany. Ti zabili jeho strýce a Austrálie mu zachránila život, když mu poskytla azyl a stala se jeho novým domovem.
Byl to typický drožkář - za osm minut vám stihl vylíčit celý svůj život. „Tak hodně štěstí, příteli," pronesl s těžkým přízvukem, když jsem vystupoval. A s úsměvem širokým jako most přes záliv v Sydney mě vyprovodil slovy z názvu australské hymny "Advance Australia Fair" - "Kupředu, Austrálie".
|
|  |  |  |  |  | | Akciové trhy: 01:51 GMT | | FTSE | 6406.80 | -11.00 | | Dow Jones | 12525.7 | -48.11 | | Nasdaq | 2467.70 | -9.91 | | FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min |
|