V květnu 2004 byla před budovou ministerstva zemědělství odhalena šest metrů vysoká ocelová socha - památník obětem nucené kolektivizace českého a moravského venkova, zejména její první či hlavní fáze v letech 1949 až 1953.

Historici se shodují v názoru, že šlo o jeden z nejhorších komunistických zločinů, který nenávratně poznamenal společnost, zničil selský stav, tradiční způsob venkovského života i krajinu.

Polistopadový režim se přitom s oběťmi kolektivizace či s jejich potomky dokázal vyrovnat jen polovičatě, tisíce lidí se dosud nedomohly nápravy půlstoletí starých křivd.

V posledních dnech se v médiích objevily zprávy, že někteří z nich se budou obracet k soudu pro lidská práva ve Štrasburku a žalovat stát.

Toto téma stojí za to přiblížit už proto, že když mluvíte s lidmi kolem sebe, především s těmi, jimž je pod padesát, zjistíte, že mají poměrně kusé znalosti: kolektivizace, to bylo násilné nahánění sedláků do jednotných zemědělských družstev.

Adam Drda v pořadu Omnibus odpovídá na otázky, jak komunisté od 50. let ničili český venkov, co kolektivizace podle sovětského vzoru v českých zemích způsobila, kolik selských rodů postihla, co přesně se při ní dělo, jak se lidé chovali nebo jak končili ti, kdo do JZD vstoupit nechtěli.

Pořad byl v premiéře vysílán 19. března.