Na euro bude třeba směnit značný objem tzv."úspor ze slamníku".

Země, jejichž měny jsou stabilnější

Pro většinu zemí střední a východní Evropy by přechod na euro neměl být rušivý, už proto, že jejich vlády a velké podniky už dva roky obchodují s eurem v jeho elektronické podobě.

Zavedení bankovek a mincí eura znamená, že každý, kdo má hotovost v některé ze zanikajících měn, ji bude muset směnit na eura nebo na měnu, která bude dále existovat, jako je třeba švýcarský frank nebo americký dolar. Bankovní účty vedené v kterékoliv ze zanikajících měn by měly být automaticky převedeny na eura. Hotovost bude muset být vyměněna osobně a každá ze zemí střední a východní Evropy má pro tyto transakce vlastní lhůty a podmínky.

Například v Polsku mohou banky měnit zanikající měny eurozóny na eura až do konce roku 2002. Po vypršení této lhůty mohou banky samy rozhodnout o dalším postupu. Objevily se sice určité pochybnosti, zda jsou finanční systémy bank a obchodní systémy společností na obchodování v eurech připraveny, ale podle pozorovatelů z významných finančních orgánů Evropské unie většina velkých organizací, a především těch, v nichž se angažují zahraniční investoři, na euro skutečně připravena je.

Přetrvávají určité otázky ohledně zabezpečení přechodu na novou měnu, například zda se zločinci nepokusí využít změn k vypuštění falešných bankovek a mincí. Rovněž není jisté, do jaké míry převedou občané své hotovostní úspory, tzv. "peníze ze slamníku", do oficiálního bankovního systému. Banky a vlády středoevropských a východoevropských zemí jsou však přesvědčeny, že přípravám na 1. leden 2002 věnovaly dostatek času a že vše proběhne hladce.