Pondělí 1. října 2001

předcházející

Hrad Brumov

Břetislav Rychlík

Byl jsem pozván na premiéru. Její smysl je hlubší, než jsem si v okamžiku, kdy jsem kývnul na účast, dokázal představit. Tři amatéři natočili zhruba dvacetiminutový snímek o dějinách trosek mohutného hradu, který se tyčí poblíže Vlárského průsmyku nad valašským městečkem Brumov. Obec je od šedesátých let spojena se sousední Bylnicí. Fanoušci kopané odtud znají třeba slavného fotbalistu Řepku, milovníci literatury a znalci poměrů ví, že se tam narodil spisovatel Ludvík Vaculík.

Tedy: kulturní dům v Brumově je jedním ze sériově množených panelových monster, která hyzdila v sedmdesátých letech městečka jihovýchodní Moravy. Sám jsem v jedné kopii navštěvoval taneční hodiny během docházky do Gymnázia Marušky Kudeříkové ve Strážnici v roce 1974. Brumovský hrad je jedním z obranných hradů, které byly postaveny podél důležitých obchodních cest- Buchlov, Lukov, Malenovice. Hrad Brumov byl vystavěn v první polovině 13. století v pozdně románském slohu. Jeho historií prošlo vše možné, od husitských válek, vlastnictví císařem Zikmundem, přes uhersko-české střety Matyáše Korvína a Jiříka z Poděbrad po tatarské vpády.

V září roku 2001 je sál kulturního domu narvaný k prasknutí. Děcka sedí na zemi i na zábradlí, přináší se další stoly a židle. Trojice filmových amatérů pouští půvabně vynalézavý dokument, v němž si udělali vše sami. Napsali, natočili, postříhali, namluvili komentář, složili a nahráli hudbu. Pro scény požáru hradu si vyrobili zcela v duchu zlínského mága Karla Zemana maketu, kterou zapálili a působivě nasnímali v garáži. Celý film si financovali sami, práce trvala rok a půl. Mohutný potlesk a vzrušená debata občanů Brumova, včetně oslavných valašských zpěvů do ranních hodin, byly jim odměnou.

Teprve ráno dověděl jsem se jiné okolnosti této umanutosti. V osmdesátých letech, po několikaletých archeologických průzkumech, se začala fáze statického zajištění objektu. Nedostávalo se peněz. Projekt jim vypracoval zdarma s kolegy z tehdejší firmy Obnova památek syn Ludvíka Vaculíka Ondřej. Jeden z nynějších autorů filmu byl zaměstnán na stavebním odboru města Brumov-Bylnice. Řídil tedy práce, řada lidí však pracovala dobrovolně a zdarma.

Byli udáni, vyšetřování se táhlo tři roky. Nejprve na místní úrovni, kde se řešilo, jak je možné, že ke spolupráci byl přizván syn gaunera a kontrarevolucionáře Vaculíka. Později na okresní úrovni. Přeměřovali se zbytky trámů. Třeba - trám byl potřebný v délce 9 metrů 80 centimetrů, pila nařezala jednotné délky 11 metrů. Zbytky trámů si dělníci a brigádníci v únoru a březnu topili. Byli zástupně obviněni z jakési rozkrádačky. Centimetry odpadu dřeva se sečetly a argumentovalo se součtem. Nevěřili jim, že někdo může něco dělat dobrovolně a zdarma. Navíc, hlavní organizátoři měli místní bigbítovou skupinu. Atakdále, po bolševickém. Skončilo to vyhazovy z práce.

Dnes je hrad Brumov zrestaurován a vybaven expozicemi. Ti postižení pánové o své tehdejší křivdě neřekli velkoryse ani slovo. Ale jejich příběh je součástí obnovené paměti města a kraje.