Čtvrtek 6. září 2001

předcházející

Smutné cestování

Zdeněk Lukeš

Díky svému slovinskému příteli, který je - tak jako já - historikem architektury, podnikám v posledních dvou letech průzkumné výpravy. Objíždíme společně česká, moravská i slezská města a městečka, hledáme zajímavé stavby a já se přiznávám, že některá místa navštěvuju vlastně poprvé. Jinde jsem už zas nebyl dlouhá léta a nyní jsem často překvapen, co všechno se tu změnilo.

Často je to zklamání až šok, jak děsivě zasáhla normalizační léta do struktury měst - takový Vsetín sice leží v čarokrásné krajině, ale je to vlastně jedno velké panelové sídliště. Proč je tomu tak právě tam, v kopcovitém a lesnatém terénu, je pro mne i mého přítele hádankou. Prosadil to nějaký horlivý funkcionář? Nebo takový Přerov. To město vypadá stále jako po bombardování. Jednotlivé domy jsou sice pomalu opravovány, na náměstí se vrací dlažba místo špinavého a záplatovaného asfaltu, ale výsledný dojem to nezachrání, zvlášť, když banální panelák stojí přímo na rynku.

V těchto případech se před svým zahraničním kolegou necítím nejlépe. Vím, v jak perfektním stavu jsou slovinská města a městečka, která nic neztratila ze své atmosféry a soudobá architektura jim - až na výjimky - neublížila.

Naštěstí se situace mění, když třeba přijedeme do Svitav, Litomyšle nebo Poličky. Po rekonstrukci vypadá skvěle taky olomoucké náměstí (navzdory fňukání těch, kteří tu chtěli mít betonovou dlažbu namísto kočičích hlav a obří stožáry s neonovými výbojkami). Tady se mé značně pošramocené sebevědomí zase zvedá: tak vida, jizvy minulosti lze postupně napravovat, má-li obec v čele schopné lidi.

Ale tento optimismus netrvá dlouho. Přijíždíme do Brna a vidíme, co tu přímo v historickém jádru vyrostlo na místě tzv. Velkého špalíčku, tedy skupinky středověkých domků. Ty byly postupně ubourávány a dnes tu trůní ta nejbanálnější stavba, jakou si lze (nebo možná ani nelze?) představit. Marné byly přitom mnohaleté protesty odborníků i laiků, kteří usilovali o záchranu alespoň několika cenných objektů a vypsání soutěže na doplnění areálu solidní soudobou architekturou, respektující měřítko a charakter území. Ztracená příležitost a - na desetiletí - velká ostuda.

Pomalu se zase začínám před svým hostem stydět…