Pondělí 3. září 2001

předcházející

Chudé české školství

Miloš Rejchrt

"Dítky jsou na světě nedávnými hosty (…), jsou dosud ohebné na obě strany, kdežto o dospělých, zakořeněných ve špatnostech, platí: Co je úplně zkaženo, nestojí za opravu. (…) Takže celá naděje v lepší časy se soustřeďuje jen a jedině na správnou výchovu mládeže, a tím na řádné zřízení škol," napsal Jan Amos Komenský.

Něco podobného říkala nynější vláda věcí našich, když se chystala vejít do Strakovy akademie hlavním vchodem. Nikoli podnikatel, ale učitel je náš cílový volič, nikoli banka, ale škola je pro nás ústřední budovou v obci. Jenže skutek jaksi utek, lépe řečeno, zaběhl se.

Vláda si pochvaluje, jak je úspěšná, jak zdárně odstartovala ekonomický růst, a nadále chystá všelijaké průmyslové revitalizace a velké třesky. Do záchrany zkrachovalých podniků a bank se nasypaly desítky miliard, zatímco univerzitám se dostalo rady, ať si nějak přivydělají.

Průměrný plat za současné vlády v České republice rychle stoupl, zvláště pracovníkům ve finančních ústavech. Učitelský plat však žádný velký třesk nezaznamenal, nastupující plně kvalifikovaný učitel dostane ani ne šedesát procent průměrné mzdy, což je snad vůbec nejméně v historii této země.

Když jde do tuhého, vláda si najde čas na přímé jednání s učiteli, ovšem jen s učiteli autoškol: ti totiž díky spojenectví s plechovou kavalérií dovozců ojetin jsou schopni hlučet, překážet a tím na sebe upozornit. Učitelé neautoškol, počínaje od mateřských až po univerzity, však na sebe příliš neupozorňují a ani by neměli.

Stávky a demonstrace se k učitelskému stavu jaksi nehodí: vždyť stávkující učitelé jako by mladé generaci, ohebné na obě strany, názorně předváděli, že v pospolitém životě může uspět jenom ten, kdo svůj zájem prosazuje bezohledně, vydíráním, až i terorem. My ale chceme společnost dialogickou a konsenzuální, ne-li přímo přátelskou ke každému, jak - není to tak dávno - hlásal předvolební plakát.

"Hoden jest dělník mzdy své, bude proto nezbytně třeba postarat se o platy, z nichž by všichni, kdož se věnují vzdělávání mládeže, mohli býti slušně živi a konati svou povinnost klidně a pilně," napsal smělý vizionář i ryzí praktik v jedné osobě, Jan Amos Komenský.

Ekonomické zájmy učitelstva, počínaje navýšením učitelských platů alespoň na plat průměrný, musí proto energicky prosazovat a hájit nikoli učitelstvo, nýbrž vláda sama, chce-li po sobě zanechat alespoň naději na lepší časy.