Přehled britského tisku

Středa 26. června 2002

předcházející

Připravil Jaroslav Beránek


Nesouhlas s Bushovou výzvou Palestincům

Britský tisk zachycuje možný dopad Bushova projevu z perspektivy britsko-amerických vztahů. Podle deníků hrozí dvěma blízkým spojencům v boji s terorismem hrozí první vážná roztržka, protože britský premiér Tony Blair - jako jeho kolegové v Evropské unii - není nadšen Bushovou výzvou, aby si Palestinci našli nové vedení, chtějí-li se dožít vlastního státu.

Korespondent Timesů v palestinském Ramalláhu podotýká, že Jásir Arafat se nerad nechá veřejně poučovat, i kdyby to bylo od amerického prezidenta.

Většina obyvatel Ramalláhu čeká, že Bushovo vystoupení jen podnítí další násilnosti a že Arafat vyhraje v jakýchkoli dalších volbách vedení samosprávy, i když jeho vláda je poskvrněna korupcí a obviňováním z terorismu.

Diplomatický zpravodaj Timesů poukazuje na zjevný klid, s nímž Arafat přijal Bushův projev - už toho totiž za poslední desetiletí prožil tolik, že ho prý jen tak něco nerozhází.

Také reportér Independentu v Jeruzalémě odhaduje, že Arafat má zase nějaký taktický trik v rukávu - čeká se, že oznámí datum palestinských voleb a přitom se bude snažit co nejvíc vytěžit z toho, že ho Bush v projevu osobně nejmenoval.

Arafat nemá nástupce

Daily Telegraph konstatuje, že žádný Arafatův rival není dost silný na to, aby se chopil žezla.

Timesy si rovněž nejsou jisté, jestli kdokoli z nynější palestinské hierarchie může podkopat Arafatovu pozici. Pokud ano, k největším favoritům patří mj populární Marván Barghútí, jeden z prominentních vůdců Arafatovy frakce Fatah.

Muž, který je zrovna v izraelském vězení, proslul jako kritik korupce v samosprávě, ale podle deníku není jasné, zda by se odvážil postavit proti Arafatovi.

Američané a Izraelci by chtěli nejpíše jednat s Mohammedem Dahlánem, bývalým šéfem bezpečnosti v pásmu Gaza. Oba zmínění muži figurují i na seznamu listu Guardian, ale i ten připomíná, že Arafat strávil řadu let úsilím omezit moc ostatních natolilk, aby ho nemohli svrhnout. Guardian však takový scénář nevylučuje.

Guardian navíc exkluzívně píše, že vůdce samosprávy schválil obsáhlý stodenní plán reforem, a to pouhých 48 hodin před Bushovým projevem. Kopie prý dostali faxem Američané i Izraelci, ale reformní projekt už Arafatův kabinet nemohl schválit, protože do Ramalláhu v pondělí vjely izraelské tanky a pak Bush signalizoval, že už s Arafatem nepočítá.

Podle Guardianu Bush místo vize nastolil nebezpečné vakuum, když vyslechl jestřáby ve své vládě a odsunul do pozadí ministra zahraničí Colina Powella a jeho ideu blízkovýchodní mezinárodní konference.

'Vize bez mapy'

Redakční článek Financial Times sice chválí, že se Bush vůbec začal na Blízkém východě angažovat, ale jeho poslední projev označuje deník za "vizi bez mapy".

Bush by prý po Palestincích neměl chtít, aby šli bez nynějších lídrů do nejistoty, když jim při tom nenabídne nějaký pozitivní podnět - konkrétnější příslib vlastního státu, stažení izraelských vojsk atd.

Deník upozorňuje, že je na samotných Palestincích, aby si zvolili svého vůdce. "Tomu se říká demokracie. Bush může naléhat, aby své vedení změnili, ale nemůže jim to nadiktovat," píší Financial Times.

Stejné mínění má i úvodník Independentu: "Bush porušil základní státnické pravidlo - nevměšovat se do vnitřních záležitostí druhé strany, to znamená do voleb vedoucích činitelů apod."

Součást války s terorismem

Naopak Daily Telegraph se přimlouvá za uplatnění Bushova plánu a považuje ho za možná nejradikálnější projev k Blízkému východu, jaký kdy přednesl nějaký americký prezident.

Vůbec poprvé totiž šéf Bílého domu naznačil, že základním kamenem politiky Washintonu nejen vůči Palestincům, ale k celému regionu, by se mohlo stát prosazování demokracie a svobodných institucí. A to by se časem mohlo dotknout i tak autoritativních režimů, jaký panuje dejme tomu v Saúdské Arábii.

Rovněž úvodník Timesů vidí Bushův plán v širším kontextu, v kontextu války s terorismem. List souhlasí, že palestinský stát nemůže být postaven na teroru a že Arafata musejí vystřídat důvěryhodnější postavy.

"Záleží-li Arafatovi opravdu na jeho lidu, zasadí se o vznik nového vedení. Pokud mu záleží jen na vlastní moci, pak se nikdy nenaplní vize palestinského státu a míru na Blízkém východě," stojí v Timesech.

Nepřípustné vměšování

Ovšem i tak převažují v britském tisku námitky. Proslulý komentátor blízkovýchodních záležitostí v Independentu Robert Fisk píše: "Divím se, proč Bush nenechá Šarona řídit tiskový úřad Bílého domu."

Jiný známý komentátor izraelsko-palestinského konfliktu David Aaronovitch v Independentu tvrdí, že Bushovy návrhy znemožňují mír na Blízkém východě.

"Nemůžete jednat o míru tak, že druhé straně nařídíte, kdo ji má zastupovat... Bushův ministr zahraničí chtěl uznat provizorní palestinský stát a odtud se odpíchnout k dalším rozhovorům. Pak se do toho vmíchal nějaký hlupák v Bílém domě."