Úterý 18. června na 2002 - 12.28 SEČ

30 let od aféry Watergate

Do aféry politické špionáže byl zapleten i prezident Richard Nixon

Zpracoval Tomáš Pavlíček

Spojené státy si včera připomněly třicáté výročí nejproslulejšího politického skandálu v amerických dějinách - aféru Watergate.

Události, které zpočátku vypadaly jako nevinná krádež, skončily pádem prezidenta Nixona. Skandál navíc odkryl síť politických špiónů, případy sabotáže a korupce.

"Já Richard Nixon slavnostně přísahám, že budu věrně vykonávat úřad prezidenta Spojených států."

Když byl Richard Nixon zvolen prezidentem, dal najevo, že největším úkolem jeho vlády bude sjednotit Američany. Sebevědomí vítěze ho ale opustilo, když se stal prvním americkým prezidentem, který odstoupil kvůli skandálu.

Politická špionáž

Píše se 17. červen 1972. Pět mužů bylo zadrženo, když se pokusilo vloupat do úřadu Národního demokratického výboru v komplexu Watergate. Obyčejný pokus o krádež vedl k pádu prezidenta a odhalení politického špehování, úplatků a sabotáží.

Nixon byl nucen odstoupit z funkce prezidenta

Vetřelci se pokusili do hlavního stanu Demokratů nainstalovat odposlouchávací zařízení, fotografovali dokumenty. Do skandálu ale byla zapletena také Republikánská strana, FBI, CIA, ministerstvo spravedlnosti, generální prokurátor, Bílý dům a dokonce i prezident Spojených států.

Když byly zveřejněny tajné nahrávky, které svědčily o Nixonově spoluvině, neměl prezident jinou šanci, než odstoupit.

Nový vztah médií a politiků

O tři desetiletí později tento příběh stále řadu Američanů fascinuje, což vypovídá ledacos o politickém klimatu v zemi. Především to potvrzuje velkou dávku skepse k politice a politikům, která se zrodila během vietnamské války a kterou aféra Watergate prohloubila.

Advokát Bílého domu John Dean vyšetřovatelům řekl, že s prezidentem Nixonem hovořil na téma Watergate nejméně pětatřicetkrát. Skandál podle něj změnil vztah vlády a sdělovacích prostředků.

"Aféra Watergate měla jeden hlavní dopad. Jestliže dnes nějaký skandál vypluje na povrch, tak sdělovací prostředky nerespektují presumpci neviny u těch, kteří jsou do aféry zapleteni. Ti obvinění prostě musejí dokázat nevinu sami. Ve způsobu informování o takových případech je více snahy po senzaci, a pro média je tohle často dokonce důležitější než postoj veřejnosti," říká John Dean.

Cynické lhaní mocných

Ben Bradley byl šéfredaktorem listu Washington Post, jehož redaktoři Bob Woodward a Carl Bernstein případ odhalili a který kauzu zveřejnil jako první. Na skandál, který se táhl více než dva roky, vzpomíná jako na nejsilnější zážitek v životě tehdějších Američanů. I po třiceti letech ho víc než způsob informování o politice znepokojuje politický cynismus:

	Zdá se mi, že ti grázlové pořád lžou a pořád se snaží něco ututlat. Politici věnují spoustu času tomu, aby o svojí verzi pravdy přesvědčili veřejnost a nedělají žádný rozdíl mezi tím, kdy lžou a kdy mluví pravdu.
	Ben Bradley

"Pravda vždycky vyjde na povrch, a tak byste si mohli říci, že její zamlčování nikam nevede, ale tak to vůbec není. Zdá se mi, že ti grázlové pořád lžou a pořád se snaží něco ututlat. Politici věnují spoustu času tomu, aby o svojí verzi pravdy přesvědčili veřejnost a nedělají žádný rozdíl mezi tím, kdy lžou a kdy mluví pravdu. A dělají to s takovou lehkostí, že dokonce sami už ani nepoznají, že lžou," domnívá se Bradley.

"Neuspěl jsem v oblasti, kde jsem chtěl zvítězit, tedy v politice," uvedl Nixon.

Skandál ovšem vyvolal víc než skepsi. Řadě Američanů přinesl bolestnou zkoušku, díky níž se nakonec obnovila důvěra v americký politický systém, který rozděluje moc mezi prezidenta, Kongres a soudy. A právě to pro mnoho lidí představuje dědictví aféry Watergate.