Úterý 21. května 2002 - 16.51 SEČ

Nigérie věří v úspěch fotbalistů

Nigérijští fotbalisté musejí v základní skupině překonat Anglii, Argentinu a Švédsko

Zpracoval Jan Čáp

Poslední květnový den zahájí rozhodčí první zápasy fotbalového svátku planety a málokterá jedenáctka bude mít na mistrovství světa v kopané v Jižní Koreji a Japonsku nadšenější fanoušky než nigérijská.

Nejlidnatější africký stát si z fotbalového trávníku odnesl už několik trofejí, a tak 130 milionů Nigerijců očekává od svého národního mužstva úspěch, bez ohledu na to, že v kvalifikační skupině čeká Nigérii Argentina, Švédsko a Anglie.

Ve stínu kasáren vojenského námořnictva v Idžiganle se honí kluci i dorostenci za fotbalovým míčem každý den, a aby jim to pořádně hrálo, zahájují trénink zpěvem. Na tomto hřišti vyrostly největší hvězdy nigerisjkého fotbalu.

To nejlepší z Nigérie

Jedním z patronů místní kopané je i Mike Etamabor, který shání zdejším fotbalistům sponzory:

"Fotbal je to nejlepší, co Nigérie může světu nabídnout a v posledních deseti nebo patnácti letech vojenské vlády to byla jediná věc, která celou zemi spojovala. Etnické srážky v Nigérii vidíte stále, ale na hřišti ani v ochozech nikdy k žádným střetům nedošlo. To proto, že Nigerijci fotbal milují."

	Fotbal je to nejlepší, co Nigérie může světu nabídnout a v posledních deseti nebo patnácti letech vojenské vlády to byla jediná věc, která celou zemi spojovala.
	Mike Etamabor

Pokud je Idžiganle kolébkou nigérijské kopané, Čína zase představuje epicentrum výbuchu nigerijského zájmu o hru. Právě v Číně totiž roku 1985 nigerijské juniorské mužstvo překvapivě vyhrálo.

Segun Odegbami je bývalý kapitán národního mužstva a vzpomíná, jaký ohlas měl návrat tehdejších vítězů.

"Tihle kluci vyvolali v zemi obrovskou odezvu. Pojmenovalo se po nich několik ulic, dostali akcie několik podniků a automaticky obdrželi stipendia na univerzity. Mládež pochopila, jaké možnosti tenhle sport doma otevírá a fotbal se začal hrát po celé Nigérii."

Odchody do ciziny

Na hlavním stadionu v Lagosu se koná vzpomínková slavnost za zesnulého nigerijského ministra sportu Marka Akua, který nedávno na severu země ztroskotal v letadle. Tryzny se účastní stovky osob.

Hráči v Idžiganle doufají, že je tu objeví hledači talentů, kteří je dostanou do sestavy některého z místních klubů. Někteří z nich se ve své cestě za slávou a bohatstvím dostanou i do Evropy. Na jeden úspěch však tradičně připadá i hodně zklamaných.

	V Evropě hrají stovky nigerijských hráčů, ale trpí tam, protože většina trenérů nerozumí jejich psychice. Nechápou, že pocházejí z úplně jiného prostředí.
	Segun Odegbami

"V Evropě hrají stovky nigerijských hráčů, ale trpí tam, protože většina trenérů nerozumí jejich psychice. Nechápou, že pocházejí z úplně jiného prostředí, naši hráči zase nerozumí základům fotbalu, tak jak se učí v Evropě," upozorňuje předseda Národního sportovního institutu Segun Odegbami.

Domácím nigerijským týmům přitom často scházejí peníze i diváci a podle bývalého trenéra národního týmu Fani Amona, je častokrát na vině samotné vedení klubů:

"Někteří z trenérů jsou hrozně líní. Když například jednáte s místními trenéry o prodloužení smlouvy, jako první vám řeknou, že chtějí auto, potom je zajímá velký dům a plná peneženka. To jsou věci, které je skutečně zajímají."

Fotbalové zázemí

Zatímco se asi pět tisíc nigerijských fanoušků chystá na mistrovství světa, na domácí frontě pokračují snahy o vybudování vlastního fotbalového zázemí. Rafio Olidepo je předsedou svazu nigerijských fanoušků kopané a sleduje činnost fotbalových svazů v zahraničí:

"Musíme fotbalu vytvořit obchodní a podnikatelské zázemí stejně jako to mají i jinde. Doufám, že nám vláda dopřeje sluchu, protože fotbal souvisí s obchodem a všichni lidé kolem kopané vydělávají hodně penez."

	Reforma nigerijského fotbalu stojí a padá s chamtivostí a korupcí. Naše kopaná by se určitě rozrůstala, neboť federální vláda hru podporuje, ale pokaždé se někam rozletěly.
	Kojo Williams

Někteří nigerijští funkcionáři však uvádějí, že nedostatek prostředků platí jen na místní úrovni a že peníze mizí přímo ve vedení fotbalových svazů. Své k tomu má co říct i bývalý přeseda fotbalové asociace Kojo Williams.

"Reforma nigerijského fotbalu stojí a padá s chamtivostí a korupcí. Naše kopaná by se určitě rozrůstala, neboť federální vláda hru podporuje, ale dodnes jako by velká část těch peněz měla křídla. Pokaždé se někam rozletěly. Dokud nebudeme mít lidi, s poctivou snahou hru v zemi rozvinout a dokud nebudou chtít svoji vizi nigerijského fotbalu skutečně uvést do života. Nigerijský fotbal zakrní."

Přestože ti největší šťastlivci mezi nigerijskými fotbalovými fanoušky počítají svou cestu na mistrovství už málem na hodiny, domácí kopaná zatím žádné znaky reformy nevykazuje. Jedinou nadějí místného fotbalu zůstávají členská základna kluků v Idžiganle.

Související odkazy:
BBC Sport: World Cup 2002