Úterý 23. dubna 2002 - 12.03 SEČ

Popularita kohoutích zápasů na Kubě

Kohoutí zápasy a sázení jsou nelegální

Zpracovala Helena Berková

Když se na Kubě v roce 1959 chopil moci Fidel Castro, velmi záhy vymýtil prostituci a hazardní hry. Návštěvníci Kuby ale dobře vědí, že prostituce se od těch dob do ulic Havany vrátila, a hazard, který kdysi ovládala americká mafie, přešel do ilegality.

Kolem malé arény na louce nedaleko města Vinales se mačkají asi tři stovky mužů, většinou chudých rolníků. Na hlavách mají slamáky a zuby svírají tlusté doutníky. Sledují zápas dvou kohoutů.

O nedělích se na podobných místech tajně pořádají kohoutí zápasy. Na Kubě jsou zakázány stejně jako hazard, ale tady mají všichni kolem v rukou svazky ušmudlaných kubánských pesos. Na jeden zápas se v přepočtu vsadí až 1 500 dolarů. Na zemi s průměrným měsíčním platem kolem dvaceti dolarů to rozhodně není zanedbatelná částka.

Odlehlé místo

O kousek dál se hraje v kostky. Diváci se houpají na větvích stromů. Občerstvují se jídlem a pitím u provizorních stánků. Chlapci na zádech přinesli pytle s ledem. Cesta z nejbližšího města jim trvala něco přes hodinu. Rum a pivo tečou proudem.

Chovem bojovníků se zabývají celé generace Kubánců

Davem se prodírají bookmakeři a zapisují sázky na kusy lepenky. U stromů jsou uvázáni kohoutí šampióni. Jsou upravení a nervózní. Majitelé je střeží jako oko v hlavě. Tahle živnost přitahuje všelijaké šejdíře, šizuňky a hochštaplery.

"Dávají jim na břicha jed a když podají kohouta sudímu, mrkne na něj a myslí, že tam žádnej jed není. Vrátí teda kohouta majiteli. Co ale takovej majitel udělá! Dá jed kohoutovi na zobák, a když ten kohout potom klovne soupeře, tak ten je mrtvej. Jo? Stačí chvilka a je po něm! A ti pak říkají, jak to, že je můj kohout mrtvej? A ten majitel na to, vím já? Dyť přeci bojovali, ne? A prohraješ, prohraješ deset, patnáct tisíc pesos, to je skoro tisíc dolarů. Slušný peníze," říká jeden majitel kohouta.

Kohoutí zápasy jsou sice nezákonné, ale mají přesně vymezená pravidla. Chovem kohoutů určených pro zápasy se zabývají celé generace kubánských rolníků. Trenéři si předávají zkušenosti z otce na syna.

"Jednou týdně cvičíme kohouty tak dva a půl až tři měsíce staré. Vůbec první výcvik trvá tak tři minuty. Pak se prodlužuje na pět, šest, sedm minut až na konečných patnáct, to už jsou ve formě. No, a když je kohout ve formě, můžete mu dopřát odpočinek, protože víte, že už dokáže bojovat," tvrdí El Chino, majitel nejlepších kohoutů v kraji.

Krvavé boje

Patří mu i El Matador, neboli "Zabiják". El Chino musí před každým zápasem vyjednat podmínky boje. Je třeba prodiskutovat délku ostruh, hmotnost a původ soupeřů a ovšem, peníze.

	Když se do sebe načepýření šampioni pustí, zvíří prach. Vůně rumu se mísí s pachem krve. Diváci ječí jako pominutí. Kohoutí zápas je drsná a primitivní záležitost, při níž se nebere ohled na práva zvířat.

Majitelé sázejí na vlastní kohouty peníze diváků. Ti svou sázku v případě vítězství zdvojnásobí a v případě prohry zaplatí majiteli ztrátu. Ale jsou tu i různé vedlejší sázky. Každému zápasu předchází jakýsi rituální tanec bookmakerů, kteří obíhají kolbiště a pokřikují na sázkaře, aby přihazovali.

Když se do sebe načepýření šampioni pustí, zvíří prach. Vůně rumu se mísí s pachem krve. Diváci ječí jako pominutí. Kohoutí zápas je drsná a primitivní záležitost, při níž se nebere ohled na práva zvířat. Účelem něžné péče a pozornosti, kterou majitelé kohoutům věnují od narození i během zápasů, kdy jim jemně vytírají z očí krev, je zvýšit jejich schopnost zabíjet.

Kohoutí zápasy patří k životu kubánských mužů - ženu zahlédnete u arény zřídka. Jsou tak populární a navštěvuje je tolik lidí, že o nich úřady musejí vědět. Ale odehrávají se ve skrytu a v odlehlých končinách. A nad krajem se nese kokrhání obyčejných kohoutů.