Pondělí 18. března 2002 - 18.34 SEČ

Odložený trest smrti ukamenováním

Odsouzená Safíja se svou dcerou před budovou soudu v nigérijském Sokotu

Zpracovala Helena Berková

Islámský soud ve městě Sokoto v severní Nigérii projednává odvolání ženy odsouzené k trestu smrti ukamenováním za cizoložství. Rozsudek má vynést příští týden.

Safíja Hussejní byla k ukamenování odsouzena loni v říjnu za to, že se jí narodilo nemanželské dítě. Safíja připouští, že se jí dítě narodilo několik let po rozvodu, cizoložství však popírá.

Rozsudek vyvolal ve světě vlnu pobouření. Představitelé partnáctky v sobotu na summitu v Barceloně vyjádřili nad situací znepokojení a vyzvali nigerijské úřady, aby odsouzené udělily milost.

Vláda nigerijského prezidenta Oluseguna Oibasandža a skupiny ochránců lidských práv zajistily Safíji právníky, lidé z celého světa jí a její třináctiměsíční holčičce posílají nejrůznější potřeby pro živobytí.

Znásilněná a odsouzená

Malá Adama si hraje na mámině klíně. Nemá ani ponětí o tom, že se už brzy může stát sirotkem. Pětatřicetiletá Safíja vypadá na svůj věk staře. Na jejím vzhledu se zřejmě podepsal život doslova z ruky do úst.

Safíja čeká na konečný rozsudek

"Nemůžu spát, jsem úplně v koncích. Děti mají strach a jsou ustavičně nemocné, náš život je v troskách."

Safíja na vysvětlenou dodala, že ji znásilnil její šedesátiletý bratranec. Otěhotněla a porodila dítě. Záhy poté se k ní dostavili příslušníci mravnostní policie.

"Hrozili mi, říkali, že mi prý posypou intimní místa pálivým kořením. Byla jsem tak vyděšená a zmatená, že jsem se přiznala k cizoložství."

Safíja byla poté uznána vinnou a odsouzena ke starozákonnímu trestu.

Spravedlivý trest?

Zhruba dvacet minut cesty autem ve vesnici Tungan Tudu sídlí náboženský soud, kde působí soudce Hussejn Abdul Kér. Ten jako první vyslechl Safíjin případ.

Malý domek je plný místních vesničanů. Řada žen čeká na spravedlnost. Šaríja je jediný zákon, který tu znají. Ovlivňuje všechny aspekty jejich života.

	Po vynesení rozsudku bude vyhlouben příkop pro odsouzenou. Ta bude do půl těla zahrnuta hlínou a lidé ji budou kamenovat. Mohou na ni házet kamení - všude, kromě obličeje, tak dlouho, dokud nezemře.
	Hussejn Abdul Kér

Zpravodajka BBC požádala soudce Abdula Kéra, aby popsal, jak bude kamenování probíhat.

"Po vynesení rozsudku bude vyhlouben příkop pro odsouzenou. Ta bude do půl těla zahrnuta hlínou a lidé ji budou kamenovat. Mohou na ni házet kamení - všude, kromě obličeje, tak dlouho, dokud nezemře."

Naše zpravodajka se ptá, jaké kameny se pro tento účel použijí. Soudce jí ukazuje kámen zhruba o velikosti dětské pěsti. Jde podle všeho o velice bolestivou smrt.

Strach z šaríji

Soudce ale tvrdí, že odsouzený v podstatě umírá šťasten, neboť ví, že je to boží vůle, a takováto smrt proto není podle něj barbarská.

"Je to boží zákon. Nikdy není potrestán nevinný, protože cizoložství se velmi obtížně dokazuje. Tento zákon už platí po staletí, od časů Prorokových a nezpomeňme, že o trestu ukamenování za cizoložství hovoří i bible."

Ať už je právo šaríja barbarské či nikoli, jisté je, že v tomto regionu je velice oblíbené. Lidé ho chápou jako nástroj proti násilnostem, drogám a prostituci. Trestné činy, které jsou na jihu země prakticky na denním pořádku, se na severu téměř nevyskytují.

Tresty podle šaríji zahrnují i amputace rukou

Reverend Joseph Dubej z katolické diecéze v Sokotu tvrdí, že právo šaríja má rozhodně podíl na poklesu výskytu, jak říká, nemorálních jevů. Šaríja jej však přesto znepokojuje:

"Sama šaríja není špatná. Důvodem k znepokojení je to, jak je praktiokována, naplňována. Lidé mají strach. Šaríja se týká pouze muslimů, křesťané by s ní neměli mít vůbec nic společného. V Nigérii přece platí svoboda vyznání, každý může uctívat toho boha, kterého uctívat chce."

Naděje Safíji a jejích dětí

Komisař v Sokoto Tuhaj Mara Kwai tvrdí, že není důvod, aby se lidé práva šaríja obávali:

"Šaríja je hlavně pro muslimy. V naší zemi žijí muslimové i křesťané. Podstatou práva šaríja je, aby lidé byli morálně poctiví."

Safiji ale debata o právu šaríja vůbec nezajímá.

"Když pomyslím na kamenování, dostanu strach. A když mě pak děti vidí plakat, taky se rozpláčou. Chci se prostě znovu vdát za svého prvního manžela a žít dál. Modlím se za spravedlnost. Vím, že Alláh mi odpustí."