Pátek 15. února 2002 - 15.51 SEČ

Radikální změny financování amerických voleb

Financováním předvolebních kampaní si firmy platí za přístup k vlivným politikům

Zpracovala Helena Berková

Dolní komora amerického Kongresu, Sněmovna reprezentantů, odhlasovala změny ve způsobu financování voleb. Jde o největší změny za posledních třicet let. Opatření omezují výši finanční sumy, kterou lze darovat politickým stranám. Má se zabránit tomu, aby ti, kteří mají peníze, ovlivňovali politiky.

Po 16ti hodinovém jednání Sněmovna zamítla pozměňovací návrhy z řad republikánů, kterým se návrh zákona příliš nezamlouval.

"Je to švýcarský sýr, plný děr. Neřeší, co jeho autoři zamýšleli. Je jak drahé víno, co ve sklepě nestárne, ale s věkem se kazí," uvedl republikánský poslanec Tom deLay.

Prezident George Bush může návrh vetovat. Veřejnost však reformu podporuje, a Bush proto už naznačil, že jeho uzákonění podpoří:

"Chci podpořit předlohu, která vylepší systém. A zdá se mi, že pokud návrh, který by zlepšoval stávající systém, protlačí Sněmovnou reprezentantů, měl by okamžitě vstoupit v platnost."

Praktiky Enronu

Tato radikální změna ve financování stran přichází po největším bankrotu v amerických dějinách obří energetické společnosti Enron. Po jejím krachu se začaly vynořovat pochyby o tom, zda mají politikové přijímat peníze od podniků. Postupně totiž začaly vycházet najevo podrobnosti o tom, jak vlastně tato společnost fungovala.

	Je to zvyk, běžná praxe. Já osobně jsem toho názoru, že na světě by bylo líp, kdyby tomu tak nebylo. Ale je těžké od toho upustit, když to všichni ostatní - včetně konkurence - praktikují.
	Ralph Hodge

O firmě Enron však bylo již dříve známo, že během posledních dvanácti let dala politickým stranám pouze ve Spojených státech téměř 6 milionů dolarů. Teprve nyní se však veřejnost zajímá o to, co si vlastně Enron za svoje peníze koupil.

Bývalý předseda správní rady evropské divize Enronu Ralph Hodge tvrdí, že firma skutečně chtěla navázat kontakty s vlivnými vládními politiky:

"Je to zvyk, běžná praxe. Já osobně jsem toho názoru, že na světě by bylo líp, kdyby tomu tak nebylo. Ale je těžké od toho upustit, když to všichni ostatní - včetně konkurence - praktikují."

Běžná praxe

Mezi schůzkami s vlivnými politiky a aktivní politikou je však rozdíl. Tim Ambler působí na Londýnské obchodní škole. Podle něj na tom, že podniky dávají politickým stranám peníze, není nic špatného. Nevadí mu ani fakt, že podniky využívají svých kontaktů k prosazování svých zájmů.

"Firmy nemohou volit. Když se voličům něco nelíbí, tak si prostě zvolí novou vládu. To podniky nemohou. Nemají takový vliv jako voliči. Ale mají legitimní zájem o ekonomiku země, což jim dává právo snažit se uplatnit svůj vliv."

Jak však Tim Ambler připomíná, nejsou to pouze podniky, kdo přispívá politikům penězi:

"Já jako občan, soukromá osoba, platím 5 tisíc liber za to, abych se mohl bavit tím, co ve sněmovně říká můj poslanec. Je to snad nemorální? Ne!"

Mezera v zákoně

Ve většině demokratických států platí - pokud jde o financování politických stran - přísná pravidla. Například podniky ve Spojených státech nesmějí dávat peníze přímo politickým stranám.

Firmy smějí přispívat pouze na kampaně v rámci celých Spojených států, a to tak, že finanční dar musí pocházet od zaměstnanců, kteří mohou darovat peníze buď individuálně, anebo prostřednictvím výboru ustaveného firmou.

	Mezera v zákoně umožňuje korporacím a majetným lidem a v menší míře i odborovým svazům dávat politickým stranám neomezené sumy peněz. Firmy tak platí za přístup k vlivným politikům.
	Matt Keller

Zákon však má mezeru. Umožňuje dávat peníze na úrovni jednotlivých států přímo politické straně, která je pak vloží do celostátní kampaně. Takovým penězům se anglicky říká "soft money".

Matt Keller působí ve washingtonské organizaci Common Cause, která usiluje o reformu financování volební kampaně. Tvrdí, že v roce 1992 se takzvané "soft money" týkaly finančních darů v celkové výši šestaosmdesáti milionů dolarů. V roce 2000 to už ale bylo 260 milionů.

"Mezera v zákoně umožňuje korporacím a majetným lidem - a v menší míře i odborovým svazům - dávat politickým stranám neomezené sumy peněz. Firmy tak platí za přístup k vlivným politikům. A to je také důvod, proč dávají peníze jak levici, tak pravici, Republikánům i Demokratům. Podnikům je to jedno, protože jakmile jednou darují dost peněz, mají přístup k politikům jistý."

Štědří dárci

A které že podniky jsou nejštědřejší? Tabáková firma Phillip Morris byla - co do objemu finančních darů, takzvaných "sof-money", druhým největším dárcem v posledních prezidentských volbách ve Spojených státech. Phillip Morris přispěl Republikánům i Demokratům.

Doktor Mads Qvordrup z London school of Economics tvrdí, že takové dary nejčastěji pocházejí od firem, kterých se - spíše více než méně - dotýkají regulace. To se týká například právě tabákového průmyslu.

	Tabákový průmysl bude dávat peníze, protože je v defenzivní pozici. Ropný průmysl, energetický také. Tyto podniky vědí, že by je mohly ohrozit ekologické daně. Firmy ve farmaceutickém průmyslu také, protože by je mohla ohrozit omezení týkající se výzkumu.
	Mads Qvordrup

"Tabákový průmysl bude dávat peníze, protože je v defenzivní pozici. Ropný průmysl, energetický - jakbysmet. Takové podniky prostě nebudou šetřit, protože vědí, že by je mohly ohrozit ekologické daně. Farmaceutický průmysl taktéž, protože takové firmy by mohla ohrozit omezení týkající se výzkumu, o nějž třeba mají zájem. Obecně platí, že pokud chcete vědět, odkud ty peníze pocházejí, musíte se prostě zaměřit na podniky, které jsou v poněkud defenzivní pozici," uvedl Mads Qvordrup.

Dary politickým stranám vyvolaly ve Spojených státech znepokojení. Informace odhalené po krachu Enronu toto znepokojení jen posílily, což mělo za následek zájem o změnu zákona. Dolní komora Kongresu schválila zákaz neregulovaných a neomezených finančních darů - takzvaných "soft money" - politickým stranám.

Návrh by nyní měla schválit horní komora, což je podle pozorovatelů pouhá formalita. Až se tak stane, zákon vstoupí v platnost, ovšem za předpokladu, že jej prezident nebude vetovat, což je nepravděpodobné.

Související odkazy:
Vztahy Enronu s politiky
Rychlý pád gigantu Enron