Úterý 29. ledna 2002 - 12.48 SEČ

Předsudky vůči muslimům ve Francii

Výbuch továrny v Toulouse ovlivnil vztany muslimů s křesťany

Zpracoval Tomáš Pavlíček

Francie, jako země s největší muslimskou menšinou v západní Evropě, se po 11. září obávala sociálních bouří. Ty se podařilo odvrátit a politici si s úlevou oddechli. To ovšem neznamená, že napětí v beztak křehkých vztazích mezi většinovou populací a muslimy skončilo. Z výbuchu továrny v jihofrancouzském městě Toulouse je už delší dobu neprávem obviňován muslim Hassan Jan Dube, který byl jednou z jeho obětí.

Rypadla a buldozery čtyři měsíce po výbuchu v továrně AZF stále odklízejí její trosky. Při zářijové explozi zahynulo třicet lidí a další dva tisíce byly zraněny. Petrochemická továrna nedaleko Toulouse se proměnila v pustinu plnou trosek. Výbuch, který následoval pouhých deset dní po útocích na Spojené státy, ale nezpůsobil škody jenom na majetku. Další zkoušce totiž vystavil i tak nelehké vztahy mezi místními křesťany a muslimy.

Předsudky vůči muslimům

Hassan Jan Dube patřil mezi dělníky, kteří v továrně přišli o život. Ačkoliv se Hassan muslimskými zvyky neřídil, byl v tisku obviněn z toho, že jako údajný islámský fundamentalista mohl za výbuchem stát. Jako důkaz se v novinách uvádí, že prý měl při sobě americkou vlajku. Údajně také s sebou stále nosil několik párů spodního prádla, což je podle tisku zvyk sebevražedných útočníků.

	Bylo to strašné. Nejenom, že na naší rodině ležela tíha té smrti, ale lidé o nás říkali ty nejhorší možné věci. Na ulici vás sledují a myslí si, že jste všichni vrazi.
	Roland Carde

Vyšetřování prokázalo, že k výbuchu došlo nešťastnou náhodou a Hassanova rodina je rozhořčena tím, jak se s ní zachází.

"Bylo to strašné," říká Roland Carde, švagr Hassana. "Nejenom, že na naší rodině ležela tíha té smrti, ale lidé o nás říkali ty nejhorší možné věci. Na ulici vás sledují a myslí si, že jste všichni vrazi."

V malém domku u cesty přestavěném na klubovnu se převléká Rašíd Bumahdi z obleku učitele ekonomie do tradičních muslimských šatů. Bumardi patří k moderním muslimům, kteří důsledně oddělují práci a náboženství. Také jeho postihly důsledky zářijového výbuchu.

Zakázané slovo mešita

Dům, který je zároveň jeho mešitou, údajně poskytuje zázemí extrémistům. Nikdo ovšem nesměl vědět, že je to mešita. Ještě před zářím francouzské úřady trvaly na tom, aby se domu by říkalo kulturní centrum, aby neurážel city místních lidí. Pro Rašída to je důkaz, že integrace cizinců má svoje meze:

	Nemůžeme našim domům říkat mešity, protože by to bylo pro zdejší lidi moc šokující. Francouzi s muslimy žijí, ale v okamžiku, kdy vyřkneme slovo mešita, chápou to jako útok na svoji zemi.
	Rašíd Bumahdi

"Nemůžeme našim domům říkat mešity, protože by to bylo pro zdejší lidi moc šokující. Francouzi s muslimy žijí, společně nakupují, a mohou být i sousedy. Ale v okamžiku, kdy vyřkneme slovo mešita, chápou to jako útok na svoji zemi."

Francouzské úřady nemají k dispozici údaje o počtech praktikujících muslimů. Oficiálně nejsou žádné mešity ani na dalších předměstích Toulouse. Vládní činitelé, kteří mají na starosti užší integraci cizinců, dokonce rozhodný Rašídův postup šokoval:

"Myslím si, že je to velká chyba. Pokud určitému společenství dáte prostor na bohoslužby, nemáte žádný důvod to skrývat. Já bych jim poradil, aby si vylepili plakáty, na kterých napíšou - toto je mešita - a tak dále.

Vliv na Francouze

Alain Beone je úředník ministerstva vnitra, který organizuje volby do vůbec prvního zastupitelského orgánu muslimů ve Francii. Je to druhá strana integrační mince: přestože ve Francii žije nejvíce muslimů ze zemí západní Evropy, různorodé islámské skupiny nebyly schopné vytvořit vlastní politickou radu nebo parlament.

Politické zastoupení je ve Francii zvlášť důležité od té doby, kdy v Parlamentu není jediný poslanec muslimského původu. Alain Beone ale stále trvá na tom, že zdejší společnost se mění:

I

"Rok od roku je patrnější, že tato komunita se integruje do společnosti a získává čím dál větší vliv. Můžete to pozorovat na stravovacích zvycích Francouzů, na tom, jak poslouchají hudbu a na řadě dalších a dalších věcí. A tohle působení se odrazí i v politické rovině," říká.

Rozdělená společnost

Na ulicích Toulouse se tento názor zdá být až příliš optimistický. Přestože rostoucí napětí nevedlo k vážnějším nepokojům, události z loňského září - ať už ve Francii, nebo ve Spojených státech jenom zdůraznily rozdělení společnosti, které tu bylo už předtím, jak říká jedna z obyvatel Toulouse.

"Myslím si, že ten výbuch měl na místní komunitu muslimů velký vliv. Oni žijí v ghettech daleko od centra a kvůli tomu neštěstí budeme jejich náboženství chápat ještě méně."

Trosky továrny AZF se staly symbolem francouzských obav o bezpečnost a životní prostředí. Místo navštívili už dva kandidáti nadcházejících prezidentských voleb. Pro zdejší muslimy je to ovšem symbol i něčeho jiného - trvající nejistoty ohledně jejich místa ve francouzské společnosti.

Související odkazy:
Útok na USA