Začátek konce Sovětského svazu

Snaha sovětských komunistů zastavit perestrojku skončila rozpadem SSSR

Pondělí 20. srpna 2001

Zpracovali Dana Votýpková a Petr Dudek

V neděli 19. srpna uplynulo 10 let od chvíle, kdy se blízcí spolupracovníci pokusili sesadit tehdejšího prezidenta SSSR Michaila Gorbačova.

"Od 4 hodin ráno 19. srpna 1991 se na dobu šesti měsíců v jednotlivých částech Sovětského svazu vyhlašuje mimořádný stav. Na celém území SSSR platí bezpodmínečně sovětská ústava a zákony."

Toto oznámení moskevského rozhlasu šokovalo svět a v prvních chvílích skutečně zavládl totální zmatek. Prezident Gorbačov byl odříznut od zbytku světa.

Neuspěl ani tehdejší ruský prezident, muž, kterého čekala velmi důležitá role, Boris Jelcin: "Neměl jsme ve snaze dostat se k prezidentovi štěstí, musel tehdy přiznat Boris Jelcin.

Protesty v ulicích

Do moskevských ulic vyjely tanky a proti nim vyšly tisíce obyčejných lidí, kteří si nepřáli návrat ke starým sovětským časům. Po třech dnech bylo po puči.

Rozhořčení Moskvané s pučem nesouhlasili

Jelcin se tehdy jednoznačně postavil na Gorbačovovu stranu a prohlásil pučisty za dobrodruhy, kteří se chtějí zavézt zemi do stavu nezákonnosti. Prezident Gorbačov, jak dnes víme, byl od odpoledne 18. srpna na své chatě na Krymu pod dozorem důstojníků KGB věrných pučistům.

Sovětská veřejnost a s ní celý svět, čekaly na vysvětlení. Vůdce pučistů, Gennadij Janajev, vystoupil 19. srpna na tiskové konferenci:

"Michail Sergejevič Gorbačov v současnosti odpočívá na Krymu. V průběhu posledního roku se velmi unavil a potřebuje si teď odpočinout. Doufáme ale, že se Michailu Sergejevičovi brzy uleví a bude se moci znovu ujmout svých povinností," přednášel Gennadij Janajev svoji verzi posledního vývoje. Málokdo mu tehdy věřil, ale pravý stav věcí také nikdo neznal.

Obrana Sovětského svazu

Tehdejší Výbor pro nouzový stav, který tvořilo osm skalních komunistů, převzal moc ve snaze zachránit Sovětský svaz.

"Situace v Sovětském svazu se vymkla kontrole a čelíme hrozbě rozpadu," uvedl jeden z nich na obranu postupu výboru.

Výbor pro nouzový stav se nepodařilo získat podporu veřejnosti, a výbor se brzy rozpadl. Za tři dny potom bylo sedm jeho členů zatčeno. Osmý člen výboru spáchal sebevraždu.

Převrat se nezdařil a demokracie slavila vítězství. Sovětští aparátníci, kteří převrat řídili, byli prohlášeni za kriminálníky a posláni za mříže. Po deseti letech se ale postoj k puči a k mužům, kteří jej mají na svědomí, pozvolna začal měnit.

Po deseti letech vypadají někdejší hrdinové roku 1991 - Gorbačov a Jelcin - už spíše jako darebáci, které po více než desetiletí neúspěšných reforem odsuzují milióny Rusů.

Co se týče vůdců převratu, ti byli obviněni z vlastizrady. Proces s nimi se ale nikdy neuskutečnil, a tak jsou teď volní.

Protagonisté puče

Penzistovi Genadiji Janajevovi, který žije v malém moskevském bytě, se vzpomínky na srpen 1991 vybavují celkem přesně. Ostatně před deseti lety byl jako viceprezident SSSR a jeden z pučistů v samém centru dění. Tehdy se mu třásly ruce, když světu oznamoval, že Michail Gorbačov je nemocný a že ho nahrazuje. Deset let potom ale ničeho nelituje.

Genadij Janajev - sovětský vlastenec a komunista

"V té době byla země v totální krizi. Hospodářství bylo vydrancované, etnické střety propukaly na mnoha místech, budoucnost samotného Sovětského svazu byla v sázce. Někdo musel zakročit. A taky zakročil. Jediné, v čem se cítím vinen je, že jsem nedokázal zabránit rozpadu Sovětského svazu. To mě mrzí, to je moje osobní tragédie."

Minulý týden se Genadij Janajev opět setkal se soudruhy z nouzového výboru, někdejším předsedou svazu kolchozníků, nyní úspěšným podnikatelem Vasilijem Starodubcevem a Dmitrijem Jazovem, kdysi sovětským ministrem obrany a dnes - hlavním poradcem ruského ministra obrany. Muži, kteří se snažili zachránit komunismus a sovětský stát, muži, kteří, jak to vypadá, si teď našli celkem výnosné místečko v nynějším Rusku.

Málo se změnilo...

Novinářka Máša Likmanová soudí, že to přesně vypovídá o tom, jak málo se od srpna 1991 změnilo.

Boris Jelcin se postavil proti pučistům

"Narozdíl od zemí východní Evropy, v Rusku jsme revoluci neměli. Ti samí lidé, kteří byli důležití v komunistické hierarchii, se stali důležitými taky v ruské hierarchii. Ne všichni, ale jeden z nejzářnějších příkladů je Jelcin: nejen, že byl komunista, ale byl také v čele sovětské komunistické elity. Proto je pohled na události stále dvojznačný. Kdo vlastně vyhrál? kdo jsou vítězové? A kdo jsou ti, kteří prohráli?"

Stejnou nejasnost cítí i obyčejní Rusové. Průzkum veřejného mínění prokázal, že více než 60 procent Rusů neví, kdo byl v srpnu 91 v právu: pučisté nebo obránci demokracie?

Hodně lidem je to navíc úplně jedno. Nemají čas na nějaké analýzy deset let staré události. A tam někde je skryté nebepečí. Dokud se země nevyrovná s vlastní minulostí, nebude schopná vybudovat úspěšnou budoucnost.

Související odkazy:
BBC: Kolaps SSSR

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.