Pirátské nahrávky se množí

Každé třetí CD na světě bylo nelegálně zkopírováno

Čtvrtek 28. června 2001

Zpracovala Majka Ošťádalová

Hvězdy ruského hudebního nebe se včera večer sešly na galakoncertu spojenému s ničením pirátských kompaktních disků. Návštěvníci koncertu si mohli pirátská cedéčka vyměnit za legální kompakty a sledovat, jak budou nezákonné nahrávky zničeny.

Rusko, i když představuje jeden z největších trhů s nelegálním zbožím, není jedinou zemí, která proti černým nahrávkám bojuje. Na celém světě firmám unikají až miliardové sumy a situace se vzhledem k rozšiřujícímu se pirátství zhoršuje.

Světová produkce padělků je ohromující. Odhaduje se na 1,8 miliardy cedéček a kazet, jinými slovy jeden ze tří nosičů je pirátský, alespoň podle oficiálních statistik hudebního průmyslu.

Nové technologie pomáhají pirátům

"Pirátské nahrávky se vyrábějí v mnoha zemích. Je to mezinárodní obchod, s ročním obratem asi 4.2 miliard dolarů. Využívá nové technologie, které černým obchodníkům umožňují dostat se za trh bez toho, že by museli stavět továrny. Existují vypalovací dílny, kam tito podnikavci snesou několik CD vypalovaček a bez přestávky vypalují nová cedéčka. Jsou jich schopni za den vyrobit stovky i tisíce. A výsledkem je rostoucí pirátství," říká Keith Joplin, ředitel oddělení průzkumu trhů Mezinárodní federace fonografického průmyslu, která hudební firmy zastupuje.

Zástupce hudebních firem však viní také nedostatečný postup jednotlivých zemí vůči pirátským výrobcům. Čína, Rusko, Mexiko, Brazílie a Itálie se podle Mezinárodní federace fonografického průmyslu zaměřují na pirátství domácí produkce, zatímco země Jihovýchodní Asie a východní Evropy - zejména Ukrajina - stojí v čele vývozců.

"Například Čína vykazuje až 90 procent pirátských nahrávek. Chtěli bychom do Číny dostat umělce a vytvořit legální obchod. Za situace, kdy je devět z deseti nosičů na trhu ilegálních, nemají textaři, interpreti nebo producenti - všichni lidé z tvůrčího průmyslu jako je ten hudební - vůbec naději na návrat investic. Šance je pouze, pokud se nám podaří procento pirátských nahrávek snížit. Totéž platí pro Jižní Ameriku, některé oblasti Asie a sílící ekonomiky východoevropských zemí," vysvětluje Keith Joplin.

Parazité na práci hudebníků

Hudba z dílny popové legendy Briana Ferryho je příklad známého umělce, na jehož tvorbu se piráti s oblibou zaměřují. Jak Ferry říká, pirátští výrobci jeho fanouškům nabízejí podřadné imitace jeho muziky, bez průvodních materiálů, bez bookletů s texty písní a fotografiemi. Některé nahrávky připomínají originál jen velmi vzdáleně.

"Pirátství je zlodějina, o tom není pochyb. Ilegální výrobci si přisvojují práci hudebníků a producentů, aby na ní sami vydělali. Nezajímá je hudba, nezajímají je fanoušci. Muzika pro není ničím jiným, než jenom dalším výrobkem, na kterém chtějí co nejvíce vydělat."

	Piráti mají stoprocentní zisk, ze kterého nezaplatí ani dolar. Legální výrobci na platí za práva umělců, za producenty a také daň z prodeje.
	Keith Joplin

Podle Keitha Joplina netrpí jen mezinárodní daňové zákony. Řadě umělců z chudých zemí uniká šance stát se světovými hvězdami, protože pirátské nahrávky jejich hudby odradí zahraniční investory:

"V zemích, kde se nezákonnému obchodu daří, investují hudební firmy do místní produkce. To však není případ zemí s rozšířenou pirátskou výrobou. Samozřejmě, investovat do místních talentů je těžké, když víte, že první vydaná deska skončí v rukou pirátů. Ti mají stoprocentní zisk, ze kterého nezaplatí ani dolar. Legální výrobci na druhé straně platí za práva umělců, za producenty a také daň z prodeje. To se pirátských výrobků netýká."

Nekončící boj

V poslední době se zdá, že země po celém světě začínají problém černého zboží brát vážně. Internet - kdysi jednoduchá cesta, jak distribuovat hudbu bez povolení - zvolna podléhá omezením.

Zástupce hudebních firem, Mezinárodní federace fonografického průmyslu, však uvádí, že vzhledem k mezinárodnímu organizovanému zločinu, který stále více kontroluje pirátské obchody s cedéčky a kazetami a otevřeným hranicím, bude trvat ještě dlouho, než se podaří ilegální hudební produkci vymýtit.