| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Jaká je budoucnost Antarktidy?
Pondělí 9. dubna 2001 Zpracoval Pavel Vondra Vzdálená a nahánějící hrůzu. Antarktida je jednou z posledních opravdu divokých oblastí, které na naší planetě zbyly. V poslední době sem ale míří stále více lidí. Láká je zdejší nepřeberné bohatství - ať už coby zdroj vědeckých poznatků či turistická atrakce, nebo zásobárna vysoce ceněných ryb. Jaký je tedy vliv lidí na Antarktidu a jaká je její budoucnost? Zpod silné pokrývky sněhu a ledu tu a tam trčí sopečná hornina. Ledovce se plazí z vrcholků hor, na nichž ještě nestanula lidská noha, a končí svou cestu až na kraji moře. Přesně kvůli tomuhle sem turisti přijeli - čistý vzduch a nádherná scenérie, ovšem nejvíc ze všeho neuvěřitelně fotogeničtí tučňáci. Nejexkluzivnější turistický cíl
Pro ty, kdo vyhledávají dobrodružství, se tu nabízí přímo ohromující škála aktivit: horolezectví, létání v horkovzdušných balónech, potápění a dokonce i windsurfing. Antarktický průzkumník a nynější turistický průvodce Don MacIntyre je přesvědčen, že turistika, když se dělá rozumně, může sloužit jen dobrému účelu, a to vzdělávání lidí ohledně potřeby chránit jednu z posledních skutečných divočin této planety. Arktický zážitek "Tím, že pošlete lidi, aby zažili Antarktidu na vlastní kůži, u nich dosáhnete jasného účinku a já si nemyslím, že se odtud někdo vrátí a bude říkat 'To byla nuda, radši bych jel do New Yorku', nebo něco takového. To místo se na vás podepíše. Každému pak řeknete, jak je úžasné a jak je důležité a já si myslím, že to je právě tahle výchovná hodnota, která má potenciál v budoucnu zajistit bezpečnost a neposkvrněný charakter Antarktidy." Loni tu bylo 15 tisíc turistů a odhaduje se, že tento počet bude následujících deset let stoupat o deset procent ročně. To sice na jednu stranu pomáhá rozšiřovat poselství o potřebě Antarktidu chránit, ale na druhou stranu také zvyšuje lidský tlak na kontinent. Hrozby pro Antarktidu Další hrozbu představuje težba přírodních zdrojů jako je uhlí a další minerály. Existují smlouvy, které mají Antarktidu ochránit, například madridský protokol, ale jejich slabá místa naznačuje historik John Parsloe: "Můžeme si vymýšlet skvělá pravidla, velmi chvályhodná, ale problém je v tom, jak zajistit jejich dodržování. A já si nemyslím, že svět si to plně uvědomuje. Zneužívání mezer v pravidlech komerčními zájmy bude nepochybně pokračovat a než se vlády zemí světa dohodnou na tom, jak silou zajistit ochranu tohoto území, budou už veškeré zdroje beztak vyčerpány. A já vím, že právě tohle je ten problém všech těch mezinárodních regulací - jak si vynutit jejich dodržování?"
Více než sto let poté, co na kontinent vstoupili první průzkumníci, říká doktor Martin Riddle, jenž se zabývá lidským vlivem na Antarktidu, že následky našich činů na toto unikátní prostřední, teprve začínáme zjišťovat: Unikátní prostředí "Bylo by chybou domnívat se, že jsme dosáhli konečného bodu a že plně rozumíme našemu vlivu na zdejší prostředí. Poctivější je uznat, že jsme ve skutečnosti v jakémsi přechodném stavu. Zjišťujeme, jak bychom měli na Antarktidě žít a jak užívat výhod z jejího unikátního prostředí, aniž bychom jej ničili. Vypracováváme techniky a procedury, které mohou zajistit, že budeme Antarktidu využívat jako enormní zdroj udržitelně i v budoucnosti." Každý má svou vlastní představu budoucnosti Antarktidy. Například Austrálie zvažuje, že by na jedné ze svých antarktických základen zbudovala přistávací dráhu pro letadla. To by sice mohlo vést ke snížení počtu lodí, které oblast navštěvují, ovšem zároveň to umožní vyššímu počtu osob, aby se na kontinent dostaly. Potřebujeme vidět všechno?
"Potřebujeme my lidé proniknout na všechna místa? Potřebujeme vidět všechno? Nemůžeme nechat věci jejich vlastním osudům? Nemohou být místa nechána na pokoji, aby byla krásná tak, jak jsou? Myslím, že je to velká filosofická otázka, protože nebudeme-li mít taková místa, část naší duše bude ztracena a já myslím, že se to týká celého světa, nejen Antarktidy." Neukojitelná touha lidstva po vědění, po nových atrakcích a nových zážitcích může být nakonec příliš i pro oblast věčného ledu na jižním konci naší planety. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Zpět nahoru | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||