Čtvrtek 9. května 2002 - 14.50 SEČ

Historici o Benešových dekretech

Čeští vědci potvrdili názor politiků, že o dekretech nerozhodli Češi

Připravil Tomáš Pavlíček

Diskusi o Benešových dekretech téměř každý den oživuje nějaké prohlášení nebo iniciativa. Kandidát na německého kancléře Edmund Stoiber si do svého volebním programu vepsal požadavek na zrušení dekretů a ozvali se čeští historici.

Jejich profesní sdružení se postavilo proti takzvanému znásilňování dějin, ať už politiky nebo novináři, a nabídlo vlastní pohled na válečné a poválečné období českých a německých dějin.

"Čeští historici vystoupili z věže ze slonoviny a nabídli světu tolik potřebný nadhled a objektivní informace." Tak zahájila tiskovou konferenci jediné organizace českých dějepisců předsedkyně Akademie věd Helena Illnerová.

Vědecký názor

Historici představili text, ve kterém na 21 stránkách popisují na konkrétních příkladech v Česku všeobecně politicky sdílený názor, že události spojené s vyhnáním neboli transferem německé menšiny byly výsledkem druhé světové války a v podstatě o něm rozhodly velmoci.

Češi odmítají vinu na odsunu sudetských Němců

Podle berlínského novináře Jaroslava Šonky, však problém tohoto textu nespočívá ani tak ve faktech, jako v tónu celého prohlášení:

"Tato inciativa chybuje v tom, že buduje obraz protivníka, který neexistuje."

Historik Emanuel Mandler, který nepatří k autorům, textu vytýká i řadu přinejmenším zkreslujících formulací:

"Říká se v něm, že sudetští Němci po květnu 1945 byli zbaveni většiny občanských práv. Z toho by vyplývalo, že jim menšina práv měla zůstat, jenže jim nezůstalo žádné občanské právo, ani lidské právo. Na pováženou je také bod 3, že dekrety prezidenta republiky byly příspěvkem k právnímu řešení zjitřené situace."

Německé studie

Jeden z autorů textu, ředitel Institutu mezinárodních studií na pražské Fakultě sociálních věd Jiří Pešek nicméně zdůrazňuje, že jejich práce je podložená i studiemi německých autorů:

"Mladí němečtí badatelé pracují bez jakýchkoli předsudků, takže má smysl shrnout jejich názory nebo informace, jako je například počet členů NSDAP mezi sudetskými Němci. Pro mě to byl šok, když jsem si v knize Volkera Zimmermanna dočetl, že v Sudetech byla dvakrát až třikrát vyšší organizovanost v NSDAP než na uzemí vlastní říše."

Hlavním cílem deklarace bylo postavit poválečné české události do mezinárodního kontextu. Právě ten ale podle jiných odborníků chybí v případech, kterými česká strana dokresluje svůj obraz historie.

Čtenář se sice dozví o důvodech transferu Němců z Československa, ale text už mlčí o tom, že ze západoevropských států nebyli vyhnáni vůbec.

Ve službách politiků?

Publicista žijící v Německu Jiří Loewy se pozastavuje nad načasováním a charakterem celého prohlášení:

Prezident Edvard Beneš

"Vymyká se to všemu, co známe ze západních demokratických zemí. Představa, že by se například v Anglii, Francii, Belgii nebo Švédsku sešla skupina dějepisců a nařídila lidu, co si má nebo nemá, smí nebo nesmí myslet o svých dějinách, je absolutně nemyslitelné. Šikovné načasování měsíc před volbami vnucuje pocit určité služebnosti vyžádaného vstupu do kampaně. Kromě toho, je to provokace, která vyvolá reakci z druhé strany."

Jiří Pešek však takovou kritiku odmítá:

"Sdružení historiků není politický orgán a jestli má mít jiný smysl, než si zprostředkovávat bibliografii, mělo by vůči veřejnosti zaujímat určitá stanoviska. My jsme došli k tomu, že bysme měli zformulovat náš názor na to, čím se nyní zabývají politici a žurnalisté, neboť jen skutečně málo přihlíží k moderní historické literatuře."

Řada pozorovatelů poukazuje na to, že členové Sdružení historiků České republiky vystudovali v době komunistického režimu a těžko se zbavují interpretací a způsobů uvažování svých předchůdců.

Otevřené přiznání a náprava českého dílu viny spojeného s koncem 2. světové války tak prý může přijít až s další generací, stejně jako tomu bylo po válce právě v Německu.

Související odkazy:
Dekrety prezidenta republiky Edvarda Beneše

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.