Sibiřský punk v Praze


Skupina Yat-kha z jihosibiřské Tuvy získala v pražském klubu Roxy mnoho fanoušků

Pátek 10. srpna 2001

Připravil Ondřej Štindl

Být světovou hvězdou pop music byla až donedávna výsada Američanů a Západoevropanů. Jedním z vedlejších příznaků postupující globalizace ale je, že se k uším posluchačů na celém světě dostává hudba z končin, o jejichž existenci měli předtím třeba jen chabé ponětí.

Mezi hvězdy takzvané world music patří i skupina Yat-kha z Tuvy na jihu Sibiře, turné téhle kapely se včera zastavilo v pražském klubu Roxy.

Jádro kapely Yat-kha se začalo formovat v časech pozdní perestrojky, kdy kapelník Albert Kuvezin poprvé slyšel desky kapel jako Sonic Youth nebo Deep Purple a pod jejich vlivem rezignoval na dráhu fotbalisty.

Punk ze Sibiře

První deska Yat-kha se jmenovala Yenisei Punk a zaznamenala velký ohlas mezi fanoušky world music v celé Evropě, kde Yat-kha od té doby často koncertuje. Kapela hraje mírně modernizovanou hudbu původních sibiřských národů, k nimž patří i většina členů kapely.

Vokály kapely Yat-kha znějí českému uchu značně exoticky. Více o tomto specifickém zpěvu prozradil hudební publicista Pavel Klusák.

Sibiřský zpěv Evropana překvapí

"Kombinují dvě techniky - jednak hrdelní zpěv, chumej, hluboký ostrý hlas, který vychází odněkud zespodu, a "overtone singing", alikvótní zpěv, kdy člověku rezonuje lebka, a tím pádem zní více tónů. Tato kombinace je velmi neobvyklá."

Ne však pro členy skupiny, jak potvrdil kapelník Albert Kuvezin: "Vlastně je to strašně jednoduchý a v naší zemi je to úplně normální. U nás spousta takových zpěváků, má to u nás tradici a není v tom nic posvátnýho, jak si často myslí Evropani."

Yat-kha a další sibiřské, především tuvské kapely, tedy popularizují kulturu původních Sibiřanů v zahraničí. Jak se této kultuře daří na domácí půdě jsem se zeptal české cestovatelky a znalkyně Sibiře Pavlína Brzákové

"V malých republikách začalo národní obrození, lidé se starají o své kořeny, o své předky, což vyústilo i ve stavění muzeí."

Život rockerů

Před koncertem jsem se kapelníka Alberta Kuvezina zeptal, jak na jeho hudbu, v níž se kombinuje komunistickým režimem pronásledovaný rokenrol a tradice původních Sibiřanů reagovaly úřady někdejšího Sovětského svazu.

	Taky jsem špatně vypadal - měl jsem dlouhý vlasy a sportovní boty.
	Albert Kuvezin

"Párkrát jsme nedostali povolení k živýmu hraní, byla na to tehdy komise, říkali, že hudba je moc hlasitá a je v ní cítit západní vliv, že texty jsou špatný a není v nich nic o světlý budoucnosti a o úloze strany a Leninova učení. Taky jsem špatně vypadal - měl jsem dlouhý vlasy a sportovní boty. Hráli jsme pak neoficiálně, párkrát přišla policie a vzala nám všechny peníze."

Kultura sibiřských národů doma možná bojuje op přežití. Atmosféra včerejšího večera v klubu Roxy jako by jí ale do budoucna dávala velkou šanci. Členové Yat-kha znovu zažili uskutečnění dávného snu sibiřských kluků o kariéře rockové hvězdy, orosené zdi se třásly pod náporem aplaudujících diváků. Ti se mohli rozejít domů s vědomím, že - alespoň v povodí Jeniseje - punk rozhodně není mrtev.

Související odkazy:
Yat-kha

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.