Prvomájové oslavy na Islandu

V Reykjavíku se letos se žádný průvod nekonal

Sobota 5. května 2001


Připravila Věra Tašlová

Pro naši generaci takzvaných "Gottwaldových vnuku" jsou slova "První Máj" a "Svátek práce" nerozlučně spojena se vzpomínkou na nekonečné prvomájové průvody, ryčnou pochodovou hudbu z ampliónu, mávátka a pseudoradostnou náladu občanů, vesele pochodujících z donucení.

Československo jsem opustila v roce 1987, ale dodnes mi při probuzení ráno na 1. máje v uších zní Internacionála. Každý pořádný prvomájový průvod potřebuje lidi, hodně lidí, aby v něm pochodovali.

Průvody nemožné

Tady na Islandu tato tradice naráží na určité potíže. Celková populace čítá zhruba 270 tisíc lidí, tedy počet obyvatel většího českého města. Pracujících Islanďanů, tedy osob v produktivním věku, je něco pod 150 tisíc.

	Islanďané, kteří žijí v drsném klimatu a vysoké úrovně dosahují těžkou prací, mají rozhodně všechna práva Svátek práce oslavovat.

Kromě hlavního města Reykjavíku a přilehlého okolí je zde jen několik málo větších městeček, jejichž populace umožňuje dát dohromady dostatečně silný prvomájový průvod.

Všude jinde jde vesměs o společenskou událost, důvod, aby se lidé sešli dohromady, pili - jako všude na Islandu - litry černé kávy, promítli zajímavý film.

Islanďané, kteří žijí v drsném klimatu a vysoké životní úrovně dosahují težkou prací a dvojnásobným počtem odpracovaných hodin týdně než jinde v Evropě, mají rozhodně všechna práva Svátek práce oslavovat.

Klidná shromáždění

Shromáždění se většinou konají pod střechou, řečníci mluví o tom, jak se ujistit, že všem pracujícím se dostává rovným dílem, a na konci mítingu se možná i zahraje Internacionála!

Všechno se odehrává v klidu, žádný slzný plyn, žádné policejní zásahy, barikády, rozbíjení výkladních skříní antikapitalistickými demonstranty.

V Reykjavíku letos pochodovalo 5 až 6 tisíc lidí, za zvuku řízné dechovky a v mizerném deštivém počasí. Na Islandu je sice již oficiálně léto, první letní den připadá na první čtvrtek po 18. dubnu, ale počasí moc letně nevypadalo.

Průvod a následující mítink ve středu Reykjavíku organizovaly dva nejsilnější islandské odborové svazy, které sdružují kolem 70ti procent všech islandských odborářů.

Prvomájová tradice

První prvomájová demonstrace se v hlavním městě konala v roce 1923 a její účastníci demonstrovali za vyšší platy. V dnešní demonstraci šlo mimo jiné také o nedostatečné platy v rybářském průmyslu (rybáři, pracující na velkých traulerech, už měsíc stávkují) a o protesty proti nové technologii na rybářských lodích, jejíž zavedení bude znamenat, že mnoho rybářů přijde o práci.

Komunistická strana, která pro nás "Gottwaldovy vnuky" představuje nedílnou prvomájovou hnací sílu, je dnes na Islandu zredukována na pouhou skupinu, asimilovanou ve straně práce a na islandské politické scéně nehraje žádnou významnou roli.

Má zde však dlouhou tradici, její členové byli například v prvních řadách demonstrantů proti vstupu Islandu do NATO a udržuje se zejména ve východní části ostrova. Rybářské vesnici Neskaupstadur se přezdívalo "Malá Moskva" nebo "Rudé město" a tyto přezdívky stále přetrvávají.

"Rudé město" na východě Islandu

Může se to zdát divné, vzhledem k tomu, že Island nikdy neměl silnou dělnickou třídu v tradičním slova smyslu. Není zde prakticky žádný těžký průmysl, žádné tradice oceláren a hutí.

	Komunistická strana nehraje na islandské politické scéně žádnou významnou roli, má zde však dlouhou tradici, především ve východní části Islandu.

Ve 30. a 40. letech byl však Neskaupstadur zastupován v parlamentu komunistickým poslancem, který vymohl na tehdejší vládě dostatek financí k vybudování infrastruktury, která postavila dlouhodobou rybářskou tradici na pevnou ekonomickou základnu a udělala z Neskaupstaduru největší a nejvýznamnější rybářské městečko na východě Islandu, se spoustou pracovních příležitostí.

Tento poslanec již dávno nežije, ale kult osobnosti přetrvává do dnešní doby: najdete zde nejvíc komunisticky smýšlejících lidí, říká se, že je jich zde víc než v samotném Reykjavíku. Ale i zde tradice slábne.

Pochod bez dechovky

Dřív se zde pořádaly prvomájové průvody, kterých se zúčastnilo až 500 občanů, letos se žádný průvod nekonal. Důvod?

"Dřív jsme měli dobrou dechovku, 20 až 30 muzikantů", říká jeden z místních lidí. "Dnes ji nemůžeme dát dohromady a jaký je to průvod bez dechovky?" Island očividně nevěří na amplióny!