Život v mezi Evropou a Asií

Istanbul prožívá neklidnou dobu, ale i přesto je v něm život bezpečný

Sobota 5. května 2001


Připravil Chris Morris
Zpracovala Andrea Máslová

Istanbul, druhé nejvýznamnější turecké město, nyní prožívá neklidnou dobu. Středem zájmu médií se stala protestní hladovka za zlepšení podmínek ve věznicích, která si vyžádala asi dvě desítky obětí.

Jen před nedávnem tu do mezinárodního hotelu vtrhli pročečenští ozbrojenci, kteří několik hodin zadržovali přes sto lidí jako rukojmí.

Zpravodaj BBC Chris Morris, který se nedávno přestěhoval do blízkosti Istanbulu, však trvá na tom, že je to stále okouzlující místo k bydlení.

Mezi Evropou a Asií

Moje oblíbená cesta v Istanbulu je ta, která vede do naší vesnice. Prchaje z dopravní zácpy velkoměsta, ocitnete se náhle na silnici svažující se směrem k Bosporu. Vede podél parku, hřbitova, provizorních chatrčí a velkých domů ohrazených zdmi.

Na jednom konci naší ulice je mešita a na druhém starý arménský kostel. Pod námi na druhé straně silnice je břeh obsazený rybáři a kolem dovádějí děti na houpačkách a klouzačkách.

Z našich oken vidíme cisternové a nákladní lodě, tažné čluny a trajekty, plující směrem z Černého moře do Středozemního a nazpět. V dálce se ve slunečním jasu odráží mocný oblouk bosporského mostu, na kterém se netrpělivě tlačí automobily na silnici vedoucí z Evropy do Asie.

Chaotický rytmus

Naše obec žije svým vlastním chaotickým rytmem. Vedle obchodu se svíčkami na ulici zvané Stará skříň, jsou malé kavárny, kde sedí, pokuřují a diskutují místní muži. V přízemí se podává čaj, na poschodí něco ostřejšího.

Holič Hasan čeká u okna se svými hrůzostrašnými nůžkami. Hlídač parkoviště se opět pomalu opíjí. Jsou tu rybí restaurace a luxusní francouzské patisserie, staré, ke kopcům nalepené dřevěné domy v různém stavu zchátralosti, supermarkety a obchůdky na nároží a zelenina se prodává i přímo z nákladních vozů. Bohatí a chudí tady žijí bok po boku.

Na všechno si velmi rychle zvyknete. A přitom se zdá, že prožíváme turbulentní dobu. Z naší vesnice vyjedete jednosměrnou ulicí a dostanete se k hotelu Swissotel, kde předminulý týden zadržovali pročečenští ozbrojenci více než sto lidí jako rukojmí.

Trvalo dvanáct hodin, než se únosci vzdali a složili zbraně. Když se dáte na opačnou stranu, máte před sebou svah směřující k malé chatrči, ve které proti podmínkám v tureckých věznicích protestují příbuzní vězňů. Jejich hladovka si dosud vyžádala na 20 obětí.

Bezpečné město

Istanbul může při pohledu zvenčí vyvolávat dojem města, v němž se jen stěží daří potlačit anarchii. V poslední době se objevují pochmurné novinové titulky. Mluví se v nich o obléhání hotelu, hladovkách, hospodářské krizi a fotbalových fanoušcích ubodaných na ulici. Istanbul je přesto nejbezpečnější město, v jakém jsem kdy žil. A k tomu je, bez ohledu na všechny jeho chyby, ještě jedním z nejkrásnějších.

Není to ráj, ale kde byste ten ve světě našli? Jsou tu kilometry a kilometry úděsných nových čtvrtí přeplněných bezduchou architekturou.

Naleznete tu opravdovou chudobu, skutečný hněv a rostoucí propast mezi těmi, kdo něco mají a těmi, kdo nemají nic. Istanbul se potýká se spoustou problémů, ale dočasnému a privilegovanému obyvateli jako jsem já, nabízí dostatek magické krásy.

Když je toho všeho moc, je čas vzít nohy na ramena a utíkat domů do naší vesnice - svatyně uvnitř města. Po více než dvouletém pobytu v hlavním městě Ankaře - vysoko na Anatolské planině stovky kilometrů od moře - je to, co na Istanbulu miluju, právě voda. Bospor je zároveň srdcem, plícemi a dopravní tepnou města. Právě proto se o něj celá staletí bojovalo.

Životodárné moře

Procházíme se na promenádě při západu slunce, které postupně mizí u asijského břehu. Pro rybáře to byl úspěšný den, o čemž svědčí fronty jejich zákazníků. Stánky jsou plné mořských okounů, parmic a místních oblíbených hamsi, druhů sardele, které se zapíjejí sklenkou rakije a podávají se s baklažánovým salátem.

Na rohu se hrozivě blíží cisternová loď. Je tak blízko, že se jí téměř můžete dotknout. Veze náklad zkapalněného plynu z Ruska do Řecka. Loď varovně troubí, proplétajíc se zrádnými proudy. Ve slábnoucím světle se Bospor stává rozlehlou mozaikou třpytících se vln, která se neustále přetváří, podobně jako město čerpající z něj svou životní energii.

Související odkazy:
BBC: Profil Turecka

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.