Fotbalová tragédie na vlastní oči

Středa 11. dubna - na stadionu v jihoafrickém Johannesburgu zemřelo v tlačenici 43 fanoušků

Sobota 21. dubna 2001


Připravil Milton Nkosi
Zpracoval Jan Čáp

Když si vedoucí jihoafrické redakce BBC v Johannesburgu Milton Nkosi zašel na zápas svého domovského týmu v kopané, netušil, že bude svědkem další fotbalové tragédie. Při pořadatelsky nezvládnutém zápase bylo ten den totiž ušlapáno 43 diváků. Jeho příspěvek zní místy zní jako policejní výpověď.

Ačkoli jsem fanouškem místního fotbalového klubu Orlandských Pirátů, měl jsem kvůli náročné práci ve zpravodajství BBC málo příležitostí sledovat zápasy na domácím stadionu nebo vyrazit za našimi hráči na stadiony hostů.

Největší derby v zemi

	Na mohutnosti tohohle davu nebylo nic zvláštního, jednalo se o největší fotbalovou derby v zemi.

Ve středu jsem se však rozhodl, že derby s našimi velkými rivaly Kaizerskými náčelníky, vidět musím. Když jsem před stadion dorazil hodinu před výkopem, fronty na lístky se klikatily pěkně daleko, a vystát některou z nich bylo nad mojí trpělivost. Naštěstí jsem blízko u pokladny zahlédl přítele, který mi vstupenku slíbil koupit.

Srdce mi bušilo očekáváním. Kolem procházeli fanoušci obou mužstev oblečení do klubových barev, skandovali a troubili na pravé dobytčí rohy.

Na mohutnosti tohohle davu nebylo nic zvláštního, jednalo se o největší fotbalovou derby v zemi. Na diváky postupující na stadion v Johannesburgu tu středu vál jemný podzimní větřík. Úspěšně jsem se dostal dovnitř a zabral jedno z posledních volných míst k sezení.

Nesnesitelná tlačenice

Ellis Park se zaplnil pětačtyřicet minut před zahájením utkání, na hřišti hrála místní skupina a všude na tribuně se zpívalo a tancovalo. Když lidé začali zaplňovat uličky mezi sedadly, bylo stále obtížnější se někam hnout. Za chvíli už ta mačkanice byla nesnesitelná.

Napřed jsem si myslel, že se to se zahájením zápasu zklidní, ale to jsem se mýlil. Diváci, kteří seděli na schodech, se s každým nově příchozím fanouškem tísnili víc a víc - bylo úplně jasné, že tady už další místo není.

	Když píšťalka hvízdla a zápas začal, tlačenice se jen zhoršila. Lidé před stadionem se drali dovnitř ještě s větší vervou.

Postavil jsem se, abych se podíval, kolik lidí se ještě tlačí dovnitř. Byly jich tisíce. Aby se vyhnuli tlačenici, začali si sedící diváci na svá místa stoupat. Ti, co to nestihli, se teď mačkali pod těly lidské masy. Volali jsme, co nám hlasivky stačily, ale zbytek stadionu a tlampače naše hlasy snadno pohltily.

Když hvízdla píšťalka a zápas začal, tlačenice se jen zhoršila. Lidé před stadionem se drali dovnitř s ještě větší vervou. Vlnou těl se prodírali policisté a ochranka. Jako by toho bylo málo, Kaizerští náčelníci dali gól a všude kolem se rozpoutalo hotové peklo.

Peklo v davu

Ti venku porazili kovové zátarasy a hnali se připojit k těm sardinkám uvnitř, jen aby zjistili, kdo skóroval. Bylo to něco úděsného. S pár lidmi kolem jsme křičeli a pískali - snažili jsme se pořadatele přimět k přerušení hry.

Řev davu, který reagoval na každou přihrávku, kličku a pohyb míče, přehlušil jakékolo volání. Nejspíš si mysleli, že taky fandíme.

"Banzi," volal jsem na svého přítele, jestli se odsud nedostanem, tak nás ušlapou!"

V té chvíli jsem se vydal na děsivou cestu, která mně nakonec zachránila - s oběma nohama chvílemi ve vzduchu, dral jsem se dopředu a tlačil všechno kolem. Abych se vůbec dostal ven, šlapal jsem po ostatních. Vyšel jsem z Ellis Parku a všude kolem se válely tašky, boty a ve zmatku ztracené věci.

Po bitvě...

V té chvíli Orlandští Piráti vyrovnali, ale zápas byl přerušen, až když pořadatelé zjistili, co se na tribunách děje. Lidská tlačenice nakonec ustala, ale vybrala si krutou daň na více než 40 lidských životech.

Podobně jako téměř na den přesně před dvanácti lety v anglickém Hillsborough, Jižní Afrika dostala tvrdou lekci v tom, jak podobné akce zabezpečovat.

Na stadion jsem šel s tím, že uvidím, jak naši roznesou nepřátelský tým. Namísto toho mě o dětský sen připravila tragédie, která byla nehodou i lidským selháním.