Návrat Američanů na vražedná pole

Kambodža: v minulosti teror, dnes všudypřítomná chudoba

Sobota 17. února 2001


Připravila Claire Arthursová
Zpracoval Daniel Kaiser

Před nedávnem přijal kambodžský parlament nové zákony, které by měly umožnit stíhání předáků obávaného komunistického režimu Rudých Kmérů.

V sedmdesátých letech připravili Rudí Kmérové pod vedením neblaze proslulého Pol Pota o život více než milion svých krajanů. To byl výsledek pokusu vrátit Kambodžany jejich venkovským kořenům.

Lidé umírali hlady a na následky nemocí, mnoho jich bylo mučeno a zavražděno v takzvaných vražedných polích. Korespondentce BBC Claire Arthursové se podařilo navštívit tak jiné místo smrti, ostrov Tang, dějiště poslední bitvy vietnamské války.

Poslední bitva

Byla to poslední americká operace ve vietnamské válce. Richard van de Gere patřil mezi ty, kdo při tom přišli o život, a jeho jméno také uzavírá seznam padlých na památníku vietnamské války ve Washingtonu.

Van de Gere byl pohřben až loni. Jeho pozůstatky byly identifikovány dvacet pět let po katastrofálním útoku na základnu Rudých Kmérů v jižní Kambodži.

Dnes jsou tu Američané znovu - s krumpáči pročesávají pláže na Koh Tangu. Postupují v pečlivě vyznačených čtvercích, kde prosévají písek v naději, že najdou pozůstatky dalšího vojáka, další hromádku zubů a kostí.

Teror Rudých Kmérů

Květen 1975. To byl začátek vražedného režimu Rudých Kmérů a začátek konce nejméně milionu Kambodžanů ve státě čerstvě pojmenovaném Demokratická republika Kampučia.

O pár týdnů dříve padly do rukou komunistů Saigon a Phnompenh. Právě tady u ostrova, v blankytně modrých vodách Thajského zálivu, se porouchal motor u lodi amerického námořnictva Mayaquez.

Lodní hlídka Rudých Kmérů posádku zadržela a přinutila vystoupit na pevninu. To byl ale pouze začátek jejích strastí. Poté, co ztroskotala jednání o propuštění, nařídil americký prezident Gerald Ford útok na ostrov.

Americký útok

Americká vojenská rozvědka vycházela z předpokladu, že na ostrově bude jen několik málo komunistických jednotek. Když však se americké vojenské vrtulníky vylouply z ranního slunce, přivítali je Rudí Kmérové silnou palbou.

Koh Tang nebyl pouze lehce opevněný ostrov, ale komunistická pevnost. I přesto nechala vojenská rozvědka zaútočit americké vojáky ještě jednou.

Posádka lodi Mayaquez byla přitom již osvobozena. Zatímco se utečenci škrábali na palubu americké námořní fregaty, sestřelovali Kmérové z oblohy záchrannou misi kus po kuse.

Nepodařená záchranná akce se změnila v evakuaci. V nastalém zmatku zapomněli Američané vzít s sebou tři pěšáky. Teď se vracejí na Koh Tang pro své mrtvé.

Návrat pro ostatky vojáků

Šéf amerických sil v Pacifiku najal na tuto akci celý tým - jsou tu soudní znalci, vojenští fotografové, lidé z agentur public relations i kambodžští námořníci, kteří pomáhají s výkopovými pracemi.

Pro novináře to byl velký den. Let velkým, řvoucím vrtulníkem ruské výroby z Phnompenhu nad rýžovými poli a palmami, bezstarostná procházka po nádherné pláži s modrými vodami a bílým pískem, krátká tiskovka a hned na oběd. Mísy plné ryb, humři, krabi, na zapití pivo a kokosové ořechy. K tomu všemu hudba místních muzikantů.

Celá ta akce mi připadá tak typická pro profesionální organizaci a vášnivý nacionalismus, tedy vlastnosti, které mám s Američany spojené. Doslova kámen na kameni nezůstal při pátrání po chlapcích, kteří měli být dopraveni domů zabaleni ve vlajce Spojených států.

Ale ta profesionalita a vynaložené prostředky mi nějak neladí s pocity, jež ve mně vyvolává pomyšlení na včerejší genocidu a dnešní chudoba v Kambodži.

Milion mrtvých

Nejen tito Američané, pohřbení na pláži, ani milion dalších lidí se nikdy nevrátil ke svým rodinám. Miliony lidí se stále tážou, proč a jak začal rok sedmdesát pět, který byl pro Pol Pota rokem nula a pro ně začátek hrůzy a žalu. Většina z nich odpověď stále nenašla.

Kameny, které musejí odvalit, aby našli své mrtvé, jsou ve skutečnosti pořádné balvany. Chudoba. Negramotnost. Hlad. Nemoci. Násilí a zastrašování. Nerovnost. Pod kameny leží kosti dětí a starých lidí. Matek, sester, bratří a strýčků.

Američané se svými vrtulníky a humry k obědu tlačí na Kambodžany, aby předáky Rudých Kmérů pohnali k soudu. Mnoho Kambodžanů to vítá jako šanci, jak najít odpovědi a spravedlivý trest pro lidi, kteří jsou za vražedná pole odpovědni.

Ale pro Kambodžany to objevením hrobů a vyjmutím kostí nekončí. Musejí znovu postavit na nohy svou vyčerpanou zem a také vlastní životy. Hodně lidí věří, že soudy stanoví laťku zodpovědnosti a spravedlnosti a pomohou tak skoncovat s korupcí a násilím, které v zemi stále bují.

Nový začátek

Je ale i dost těch, kteří se obávají, že to povede jen k otevírání starých ran. Že si lidé, kteří dosud žijí ze dne na den, jen uvědomí, jak křehký je společenský mír. Posílí soud nad několika starými muži víru těchto lidí, že spravedlnost, demokracie a nový začátek mají šanci?

Američané vychování v tradici práva a povinnosti skládat účty tomu možná věří. Negramotný venkovan, který dosud žije pod hrozbou ztráty svého pozemku nebo živobytí z rozmaru nějakého místního bosse, bude tuto víru hledat hůř.

Související odkazy:
Genocida v Kambodži

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.