Sibiř sužuje výjimečně krutá zima

Obyvatelé Sibiře musí před krutým mrazem chránit každou část těla

Sobota 27. ledna 2001


Připravila Caroline Wyattová
Zpracoval Jan Rozkošný

Na Sibiři panuje přesvědčení, že dostatek vodky vás ochrání před mrazem. Je to tragický omyl, jak se opět ukázalo během několika posledních týdnů. Mnoho bezdomovců a lidí, kteří šli opilí z hospody, bylo vytaženo ze sněhových závějí. Buď úplně zmrzli, nebo třeba omrzli tak, že už nikdy nebudou chodit.

Naše zpravodajka přímo v Irkutsku zjišťovala, jak se tamní lidé vypořádávají s nejmrazivější zimou posledních let, kdy rtuť na teploměrech klesá až k mínus čtyřiceti stupňům Celsia.

Mínus čtyřicet

Místní nemocnice v Irkutsku je doslova přeplněna. Je do jisté míry ironií, že o omrzlé se tu stará oddělení popálenin. Za dva týdny v jednom městě jich je dvě stě. I tady visí pod okny ledové rampouchy, ačkoliv topení funguje na plný výkon.

Službu konající lékař s námi nemohl mluvit, protože měl plné ruce práce s amputacemi. Z operačního sálu můžeme slyšet křik. Po šedesáti amputacích během jednoho týdne došla anestetika. Křik slyší i ostatní pacienti.

Omrzliny a amputace

Dívka tisknoucí se na chodbě ke své matce má slzy na kahánku. Nastě je pouhých šestnáct let. Minulý týden jí ujel poslední autobus domů, takže šla domů pěšky - sedm kilometrů sněhem při teplotách mínus čtyřicet stupňů.

Neměla tehdy rukavice a její ruce teď bezvládně visí. Brzy se dozví, zda bude nutná amputace. Nasťa ale není ani zdaleka ten nejhorší případ.

V jedné posteli tiše civí do stropu Nikolaj Dobcov. Pod pokrývkou mu skrze obvazy protéká krev - včera mu byly amputovány noha a ruce. Pracoval jako řidič nákladního automobilu převážejícího dřevo, po kterém je velká poptávka.

Nikolaj se vydal na poslední cestu s nákladem na venkov. Předpověď počasí napovídala, že cesta je bezpečná - pouhých mínus 25 v Irkutsku. Jeho náklaďák se ale na míle daleko od civilizace rozbil a Nikolaj se šest hodin zoufale snažil auto spravit.

Nakonec se mu to povedlo a bůhví jak v sobě našel sílu odjet rovnou do nemocnice. Ale už bylo pozdě. Nyní může v nejlepším doufat v život v ústavu, s největší pravděpodobností už nebude nikdy pracovat.

Život pod bodem mrazu

Přinejmenším v Irkutsku se zdá, že lidé přijímají, že zima je krutá, a tahle obzvlášť. Není sporu o tom, že je to nejkrutější zima, co si tu lidé pamatují.

Venku se ale zdá, že všechno funguje normálně - dokonce i školy se znovu otevřely, když teplota na chvíli vystoupila na mínus pět-a-dvacet. Tramvaje a autobusy znovu jezdí po ulicích, i když pomalu. Po hlavní ulici chodí lidé zahalení do zimníků.

Mráz je všudypřítomný dokonce i uvnitř domů. Tramvajová průvodčí Nataša Filipovoá přichází po práci do svého vymrzlého domova.

Sibiřani jsou zvyklí na zimu, i když prý ne na tak krutou jako je nynějších čtyřicet stupňů pod nulou. Ukazuje nám ložnici, kde na stěnách visí kusy ledu.

Čekání na jaro

Děti dělají domácí úkoly v koupelně - jediné místnosti, kde je aspoň trochu teplo. Nataša si nechce stěžovat. Byty by tu měly vydržet mráz až mínus 40 stupňů. Nevydrží a její děti trpí kašlem a nachlazením. Natašin hněv je krátký, a zdá se dokonce, že je i v rozpacích.

"Sibiřané jsou zvyklí na chladné počasí", vysvětluje. Tady, říká, lidé radši spoléhají sami na sebe...a na vědomí, že nakonec přece jenom přijde jaro. l

Související odkazy:
Ruský národ vymírá

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.