Virus ebola zabil předního bojovníka
proti jeho šíření

Ebola se v Ugandě šíří závratnou rychlostí

Sobota 16. prosince 2000


Připravila Anna Borzellová
Zpracoval Martin Řezníček

V africké Ugandě podlehl na začátku prosince viru ebola lékař, který stál v čele boje proti této epidemii. V severougandské oblasti Gulu si ebola již vyžádala více než 150 životů.

Smrt třiačtyřicetiletého doktora Lukwiya vzbudila v Ugandě velkou pozornost. Jeho pohřbu se zúčastnila i Anna Borzellová, která jej znala pět let.

Obětavost Mathewa Lukwiye

Když jsem si minulý týden přečetla v novinách, že se doktor Mathew Lukwiya nakazil smrtelným virem ebola, myslela jsem si, že se jedná jen o další katastrofu, kterou přežije.

Představovala jsem si, jak se za ním za pár týdnů, až už bude v pořádku, vydám do nemocnice v Lacoru, a zeptám se jej, jaké to je přežít jednu z nejobávanějších chorob. Myslela jsem na to, až s ním zavtipkuji o jeho neskutečné schopnosti zvládnout i ty nejhorší situace.

V roce 1989 Mathew přežil únos, který zorganizovali násilníci z řad povstalců. Týden jej drželi v zajetí - po tu dobu oni z nemocnice odnášeli léky. A poté jej jako zázrakem propustili.

V roce 1996 zažil Lacor mnoho povstaleckých útoků. Ale kdykoli jsem přišla do nemocnice, vždycky tam byl a pomáhal obětem: ať už těm, kteří šlápli na minu, nebo těm, kteří byli zmrzačeni mačetami. Tato obětavost se také stala důvodem, proč se nakazil ebolou.

Smrtící virus eboly

Mathew byl oficiálně úředníkem, ale papíry se nikdy nezabýval. Byl to také Mathew, který v říjnu jako první objevil, že nemoc se rozšířila mezi některými jeho pacienty, a upozornil na to ministerstvo zdravotnictví.

Tento resort o týden později zjistil, že pacienti trpí smrtelnou hemoragickou horečkou, kterou přenášejí klíšťata.

Navštívila jsem Lacor den před tím, než byla nemoc potvrzena jako ebola. Na Matthewově stole ležela kniha o zmíněném typu horečky.

Lékař zavedl mnoho předběžných opatření včetně izolačního oddělení, přestože stále nevěděl, co nemocnici postihlo.

Boj proti šíření epidemie

Od tohoto okamžiku stála nemocnice v Lacoru v čele boje proti rozšíření epidemie. Jde o kvalitní venkovské zařízení, které postavili italští misionáři v šedesátách letech.

Svou loajalitou byl Mathew vzorem pro další pracovníky nemocnice a dodával jim tak odvahu a kuráž. Sestry se snažily co nejlépe zacházet s lidmi, kteří trpěli ebolou. Ta se šíří pouhým kontaktem s jakýmikoli tělesnými tekutinami nakaženého.

Devět zaměstnanců nemocnice se ebolou infikovalo a zemřelo. Ostatní ovšem pokračovali ve spolupráci alespoň na dobrovolnické bázi, inspirováni Mathewovým vedením.

Rychlý konec

Na konci listopadu vzbudili Mathewa ve čtyři hodiny ráno, aby šel pomoci nakažené zdravotní sestře, která krvácela z nosu.

Mathew ji ošetřil, ale zdá se, že i přes to, že měl na sobě ochranný oblek, udělal chybu. Asi proto, že byl unavený a možné také proto, že se jednalo o jednu z jeho zdravotních sester.

Nástup nemoci o týden později byl zvláště rychlý. Tým lékařů se o Mathewa staral čtyřiadvacet hodin denně. Ale zachránit jej nemohli. V úterý brzo ráno zemřel.

Pohřeb se konal ještě téhož dne odpoledne, což je nutné u všech obětí eboly, neboť virus v lidském těle stále žije.

Jela jsem do Gulu se skupinou poslanců, abych se zúčastnila soukromého obřadu pro zaměstnance nemocnice a blízké.

Zákaz doteků

Mathew si přál být pohřben v areálu nemocnice, vedle Lucilla Cortiho, jednoho ze zakládajících lékařů zařízení, který zemřel před čtyřmi lety poté, co se od jednoho z pacientů nakazil virem HIV.

Když jsme dorazili k nemocnici, všichni zdravotníci hlasitě naříkali a truchlili. Jedna žena říkala "Díky, Ježíši", další chodila kolem s hlavou v dlaních a nahlas plakala.

Nářky se stupňovaly, když Mathewovu rakev vykládala skupina šesti mužů ze záchranného vozu. Na sobě přitom měli ochranné rukavice, čepice a zástěry.

Nálada byla o to skleslejší, že truchlící se nemohli vzhledem k riziku nákazy ebolou vzájemně dotýkat.

Ugandský hrdina

Po pohřbu vyhlíželo město Gulu chmurně. Všechny, se kterými jsem mluvila - od malých chlapců po místní zdravotníky - Mathewova smrt zasáhla. Mnoho z nich skrývalo slzy, když mi povídali o tom, že to byl "jejich doktor" a "jejich zachránce."

Mathew Lukwiya byl pozoruhodný muž. Byl oddaný, byl čestný, byl zásadový. Kdyby chtěl, vzali by jej kdekoli, ale on si zvolil severní Ugandu a práci mezi svými lidmi.

On byl srdcem nemocnice v Lacoru a srdcem své komunity. Byl, jak řekl ugandský ministr zdravotnictví při jeho pohřbu, hrdinou, který bojoval v první linii.