V Alexandrii vzniká novodobá Velká knihovna

Alexandrie patřila k nejvýznamnějším a nejbohatším antickým městům

Sobota 25. listopadu 2000


Připravil Malcolm Billings
Zpracoval Teodor Marjanovič

V Egyptě se chýlí ke konci stavba nové knihovny ve městě Alexandria na ústí Nilu, kde kdysi v antických dobách stála Velká knihovna, označovaná za jeden ze světových divů.

Antičtí Řekové zde shromáždili takové množství knih, že knihovnu prostě považovali za pokladnici veškerých znalostí. Zpravodaj BBC Malcolm Billings se vydal do tohoto egyptského města, aby zjistil, jak stavba pokročila.

Voda u vstupu do alexandrijského přístavu byla zkalená - potápěči právě prozkoumávali dno a na šedozelené hladině se rozplyvaly bublinky vzduchu. Čas od času se ale potápěči vynořili se zprávou, že opět narazili na větší předmět z antických dob.

Na místě jednoho z divů světa

Stál jsem na místě, kde se kdysi nacházel jeden ze sedmi divů antického světa - maják Fáros, vybudovaný Ptolomaiosem druhým brzy poté, co Alexandr Veliký založil Alexandrii v roce 332 před Kristem.

Archeologové věří, že rozházené zbytky zdiva na mořském dnu patřily právě této mohutné budově, vysoké přes šedesát metrů, která se zřítila ve středověku v důsledku zemětřesení.

Ostatně - vždy se mělo za to, že pevnost nad alexandrijským přístavem, kterou v šestnáctém století vybudoval místní muslimský vládce, byla postavená s pomocí právě tohoto zdiva z dávného majáku.

Archeologové mi ukázali několik vylovených kusů zdi, o které jsou přesvědčeni, že ji formovali Ptolemaiovy zedníci. Nikdo si prý nemyslel, že mořské dno ukrývá tolik ohromných bloků, tolik částí dávného světového zázraku. A nejen to.

Jeřáby zde vylovili také několik ohromných zelených soch z granitu, kterými byl maják ozdoben. Každý antický námořník je jistě mohl zřetelně spatřit, když jeho loď vplouvala do přístavu.

Budování knihovny

Poté, po zakotvení, loď tehdy v přístavu prohledali zástupci velké alexandrijské knihovny. Nešlo o cenzuru či celní kontrolu v dnešním slova smyslu - hledali prostě knihy, které ještě nebyly na regálech jejich velké knihovny. Pokud se nějaká taková našla, zástupci ji zabavili se slibem, že ji vrátí, až knihovníci zhotoví její kopii.

Na zhruba půl milionu svitcích v regálech knihovny tak byly zachyceno všechno, co lidé tehdy věděli a uměli. Vzácná pokladnice lehla popelem při dobytí Alexandrie Juliem Cézarem v roce 48 před Kristem.

Novodobý zázrak

Dnes, dva tisíce let poté, do Alexandrie znovu míří knihy. U rušné silnice, která vede podél pobřeží, bude brzy zahájen provoz v nové knihovně. Je to okázalá, ohromující stavba.

Už z dálky je vidět disk o průměru 120 metrů na místě střechy, který je natočen tak, že k místu u vody, kde jsem stál, přímo odráží sluneční paprasky.

Překvapivý je i vnitřek - čítárny jsou vesměs umístěny na otevřených terasách, takže lidé zde mohou číst při denním světle.

Další inovace se týká způsobu výdeje knih. Čtenář prostě zadá příslušné údaje do počítače a kniha bude systémem jezdících pásů dopravena přímo k jeho stolu.

Knihovna se tak možná jednoho dne stane součástí pomyslné druhé generace světových zázraků. Přesto celá věc naráží na určité pochybnosti.

Zbytky Alexandrie

Mnozí tvrdí, že by bylo vhodné nejdříve najít alespoň nějaké zbytky původní velké knihovny. Navzdory rozsáhlým archeologickým průzkumům se to zatím nepodařilo.

Alexandrie, přestože patřila k nejvýznamnějším a nejbohatším antickým městům, v průběhu následujících století zcela zmizela z mapy světa. Když sem v roce 1798 dorazil Napoleon, spatřil pouze dvě stavby, které dokládaly slavnou minulost tohoto města.

Velký mramorový oblouk a jeden obelisk, který se dnes nachází v New Yorku. Britové později vykopali z půdy další obelisk, nazývaný Kleopatřina jehla, který dnes stojí na břehu Temže v centru Londýna.

Co všechno se ukrývá pod zemským povrchem v tomto městě nikdo neví - jisté je jen to, že toho asi není málo. Možná i zbytky samotné knihovny.

Ovšem vzhledem k tomu, že je ve městě víceméně dovoleno stavět bez povolení architektů, respektive že je možné jejich dohled nad vykopáním základů různě obcházet, tak se spíše zdá, že jediným člověkem, který znovu spatří fragmenty dávné knihovny, bude pouze nějaký řidič buldozéru.