Pondělí 3. června 2002 - 13.41 SEČ

Tajemství Fidela Castera

Kubánský vůdce je všudypřítomný a přitom Kubánci vědí jen velmi málo o jeho životě

Připravil Daniel Schweimler
Zpracoval Petr Nosálek

Stojí-li v čele vaší země 43 let stále stejný vůdce, máte pocit, že ho dobře znáte, i když jste se s ním nikdy osobně nesetkali. Většina Kubánců vyrůstala a dospěla s Fidelem Castrem.

Nejdříve ho znali jako zapáleného revolucionáře, později jako prezidenta, který svou malou zemi postavil proti celému západnímu světu, a dnes ho znají jako už poněkud zvetšelého vůdce bránícího to, o čem si myslí, že pro Kubu a její lid vybojoval.

Prezident Fidel Castro nemá na Kubě žádné sochy. Tato pocta je vyhrazena hrdinům z dob boje za nezávislost země na Španělsku, jako byli José Martí nebo argentinský revolucionář Ernesto Che Guevara, jenž bojoval po Fidelově boku.

Portrét vůdce s plnovousem však visí v každé škole a skoro na každém pracovišti, jeho obrázek se často objevuje ve dvou státních denících a jeho dlouhatánské projevy se vysílají v přímém přenosu a většinou se ještě opakují jak ve státní televizi, tak ve státním rozhlase.

Castrova překvapení

Fidelovi se prostě nedá uniknout. V rozhovoru ani nemusíte vyslovit jeho jméno. Stačí, když si jen promnete bradu, a každý ví, že mluvíte o něm. Přes tuto jeho všudypřítomnost však může sotvakdo z Kubánců tvrdit, že zná muže, který jim vládne už 43 let.

	Mnozí diplomati a zahraniční novináři přelouskali spoustu Fidelových životopisných knih, a přece bývají jeho kroky zmateni a nezřídka i ohromeni.

Mnozí diplomati a zahraniční novináři přelouskali spoustu Fidelových životopisných knih, a přece bývají jeho kroky zmateni a nezřídka i ohromeni. Fidel je nejčastějším námětem rozhovorů na jakékoli sešlosti diplomatů.

"Co myslel tím, když před pár týdny naštvaně odjel ze summitu OSN v mexickém Monterrey?" "Proč vybočuje ze své linie a pouští se do křížku s mexickým prezidentem?" "Proč pozval na Kubu bývalého amerického prezidenta Jimmyho Cartera a umožnil mu mluvit s disidenty?"

Vůdce v obleku

Tyto a podobné otázky vyúsťují ve všeobecnou shodu, že je třeba počkat a potom se uvidí. Carterova návštěva byla skvělou příležitostí i pro ty, kdo chtěli pozorovat Fidela. Nejdříve svého hosta uvítal na letišti a na sobě přitom neměl obvyklou vojenskou uniformu, ale černý oblek a vázanku.

Překvapivý host Castra Jimmy Carter

Většina si to vykládala tak, že chce být přátelský. Castro to také dokázal tím, že s Carterem dvakrát poobědval, doprovázel ho na baseballovém utkání a dovolil mu v přímém přenosu státní televize a rozhlasu otevřeně kritizovat kubánský systém.

Když Jimmy Carter volal po větších občanských svobodách, bylo to asi poprvé, co někdo mluvil tak otevřeně tváří v tvář commandantemu od roku 1959, kdy se dostal k moci. V obě Carterova projevu se můj zrak stejně jako zraky většiny ostatních bezděčně stáčel k Fidelovi.

Nehnul brvou a nedal na sobě nic znát. O několik dnů později ale Cartera vyprovázel na letiště v zelené uniformě. A brzy potom následovaly Fidelovy slovní útoky na údajnou zastrašovací taktiku, kterou uplatňuje Washington a i kubánská exilová komunita v Miami.

Fámy o Fidelovi

Neukáže-li se Fidel několik dní na veřejnosti, okamžitě začnou kolovat zvěsti. Leží na smrtelné posteli, podrobuje se plastické operaci ve Venezuele, odjel si zarybařit. Mnohé z těchto zvěstí se rodí v Miami, kde proticastrovští kubánští exulanti čekají na každou trhlinku ve vůdcově brnění, jež by jim umožnila podkopat jeho vládu.

	To, že nechává všechny včetně vlastního národa hádat, se však ukázalo být jedním z nejúčinnějších Fidelových nástrojů, jak se udržet tak dlouho u moci.

Zvěsti pronikají na Kubu prostřednictvím rozhovorů s příbuznými, kteří zůstali na Kubě, nebo prostřednictvím rozhlasové stanice kubánských exulantů Radio Martí, pokud její vysílání kubánské úřady zrovna neruší. Objektivitu lidí, které Kuba nazývá teroristickou mafií v Miami, zpochybňuje hluboká nenávist vůči Fidelovi a jejich iluze.

To, že nechává všechny včetně vlastního národa hádat, se však ukázalo být jedním z nejúčinnějších Fidelových nástrojů, jak se udržet tak dlouho u moci.

I o jeho soukromém životě se toho ví jen málo. Jeden španělský deník letos poprvé uveřejnil fotografie a uvedl jméno Castrovy partnerky a matky pěti jeho dětí Delie Sotové. Nic z toho se však nedostalo do kubánských médií.

Spekulace o zdraví

Několikrát jsem stál blízko Fidela a spíše ho pozoroval než poslouchal jeho projev. Občas se ztrácí v textu, což se příští den interpretuje jako první známky senility. Občas se mu třesou ruce. A když nemluví do mikrofonu, jeho hlas často zní jen jako chraplavý šepot.

Castro je stále aktivní

Přesto mám dojem, že je právě tak svěží jako kterýkoli jiný pětasedmdesátník. Navíc má zřejmě kolem sebe lidi, kteří se starají o bezchybný vzhled jeho uniformy a upravují mu kdysi rozevláté vlasy a plnovous do perfektního zástřihu.

Přesto příští den čtu zprávy zahraničních novinářů, podle nichž Castro vypadal unavený nebo nemocný. Tytéž příznaky si různí lidé mohou vysvětlovat velmi různě. Pro cizince je to hra. A pro Kubánce, kteří mají omezený přístup k informacím, skoro umělecká forma.

Washington, zdá se, svou politiku vůči Kubě přitvrdil. A je nevyhnutelné, že jak Fidel stárne, ti, kdo ho sledují - ať už jsou ve Washingtonu, v Miami nebo přímo na Kubě - budou ještě bedlivěji zkoumat každé jeho hnutí a pátrat po náznacích toho, co si Fidel Castro myslí a jaký asi bude jeho příští krok.