Pátek 3. května 2002 - 16.11 SEČ

První lásky v Afghánistánu

Trh je vhodné místo k navazování známostí

Připravil Andrew Harding
Zpracovala Dana Votýpková

Americké, britské a další spojenecké jednotky ještě svádějí v horách Afghánistánu boje se zbytky sítě Al-Káidá a bojovníky Talibanu a milióny Afghánců vedou svůj každodenní boj s hladomorem. To ale nezabránilo hlavnímu městu Kábulu, aby nepodlehlo šílenství mobilních telefonů.

Jakmile v zemi zahájila provoz první mobilní síť, vytvořily se dlouhatánské fronty před kábulskými poštovními úřady, kde se prodávaly nové mobilní telefony. Mobily jsou samozřejmě oblíbené hlavně mezi mládeží.

Poslední měsíce obrátily jejich život naruby. Když padl Taliban, otevřela se kina, do hlavního města se vrátila hudba a hudebníci a školy se otevřely dívkám. Novinky moderního světa však neodradily místní chlapce od jejich tradiční zábavy z minulých časů.

Více možností

V sychravém odpoledni není v Kábulu moc do dělat, hlavně pokud jste mladí a bez peněz. Burhan se často schází se svými kamarády na skalnatém kousku pouště na okraji města a asi nejčastějším námětem jejich debat jsou dívky.

	Zajedu na místní trh, kde je vždycky spousta ženských, které chtějí sbalit. Je jim něco kolem 25, jsou vdané nebo ovdovělé. A chtějí se bavit. Mám i pokoj, kam si je zavezu.
	Burhan

Burhanovi je 23 let a dalo by se říci, že je odborníkem v tomhle oboru. A navíc má auto. "Mám sex možná třikrát do týdne," ušklíbá se. "Zajedu na místní trh, kde je vždycky spousta ženských, které chtějí sbalit. Je jim něco kolem 25, jsou vdané nebo ovdovělé. A chtějí se bavit. Mám i pokoj, kam si je zavezu."

Bezhan sedí vedle něj a usmívá se. Burhanova slova na něj udělala dojem, ale bere to s rezervou. Je mu 21, studuje medicínu a je svobodný.

"Je těžké tady potkat dívku, i když horší to bylo za Talibanu. Nepustil dívky do škol. Zbičovali by vás, kdyby vás viděli na ulici s ženou - i kdyby to byla vaše matka. Ani jsme nemohli tady takhle sedět nebo hrát folbal - to by přišli vojáci a řekli by nám, že je čas na modlitbu," vysvětluje.

Telefonní mánie

Zabi s postavou atleta souhlasně pokyvuje hlavou. "Jediný, co se dalo tenkrát dělat, bylo získat od sestry telefonní čísla jejích kamarádek a povídat si s nima po telefonu. Každý tady pořád telefonoval. Pamatuju si, jak jsem se jednou za tmy hodiny skrýval u domu jedný holky, jen abych ji letmo zahlíd. Nedočkal jsem se."

Dívky se vrátily do škol

Zabi má osmnáctiletou přítelkyni. "Poslal jsem jí parfém. To je nejlepší dárek. Stejně jako kytky." Zabiho dívka se jmenuje Kirina, ale Zabi jí říká Ravina, po jedné filmové hvězdě z Indie.

Na veřejnosti se neukazují spolu, nedrží se za ruce - to tady nikdo nedělá. Potkávají se ve škole anebo za tmy na schodišti jejího domu. "Líbáme se, hladíme se a tak," popisuje Zabi.

"Ale nikdy spolu nespíme. To by neudělala žádná neprovdaná dívka v Kábulu. Když byste se s nimi pomilovali, museli byste si je vzít. Trvaly by na tom. A stejně tak jejich rodiny," říká Zabi.

Dívky pod burkou

Sexuálně zdatný Burhan ho ale přeruší. "Já mám 28letou přítelkyni - je to učitelka angličtiny. A spíme spolu hodně často. Ale jenom díky tomu, že je vdaná. Asi jí dám stejně brzo kopačky. Chci si vzít svoji sestřenici. Je ještě panna - jak jinak. Musíte se oženit s pannou."

	Je těžké tady potkat dívku, i když horší to bylo za Talibanu. Nepustil dívky do škol. Zbičovali by vás, kdyby vás viděli na ulici s ženou - i kdyby to byla vaše matka.
	Bezhan

Všichni kolem přitakají. Přestalo mrholit. Vstali jsme a šli směrem k fotbalovému hřišti. Po pravé ruce strmé skály, nalevo je vidět západní část Kábulu. "Nemusíte se bát min. Tady je to celkem bezpečný," ujišťuje mě Jenan, nejstarší z party.

Řeč se dostala na burky, které od hlavy až po paty zahalují na veřejnosti skoro všechny afghánské ženy. Za Talibanu bylo jejich nošení povinné. Burhan říká, že burky nenávidí a není to jen jeho názor, prý to říkají i děvčata. I tak ale Burhan a Zabi tvrdí, že i přes burku poznají, jak žena pod ní vypadá.

"Hodně prozradí ruce, boty a také jejich chůze," vysvětluje Zabi. "A když zafouká vítr správným směrem, můžete vidět všechno, co chcete."

Pro zachování tradice

Zeptal jsem se na alkohol. Medik Bezhan říká, že nikdo z nich nepije, že to je neislámské. Jen občas si zapálí spolu s přáteli hašiš. Všichni jsou strašně zvědaví na dívky ze Západu, na druhou stranu jsou ale rádi, že jejich ženy nosí na veřejnosti roušky přes obličej. Jsou spokojení se svou kulturou.

Afghánské dívky se musejí vdávat jako panny

"Až budou zase jezdit do Kábulu turisté, jak tomu bývalo v sedmdesátých letech, pak se možná věci začnou měnit. Možná otevřou noční kluby. Sami to ale nehodláme měnit," ujišťuje Bezhan.

Zabi se s námi loučí - má trénink bojového umění taekwendo. Bezhan se musí jít učit. Burhan se svěřuje se svými plány na svatbu.

"V Kábulu se už nedává věno, ale i tak vás přijde svatební hostina na strašné peníze. Možná na pět tisíc dolarů."

Už je skoro tma. Otočili jsme se a jdeme ulicí. Naše kroky sledují na balkoně ve druhém patře schované tři "náctileté" dívky.