Pondělí 29. dubna 2002 - 12.34 SEČ

Australané slavili Anzac Day

Tisíce Australanů si v ulicích připomněli své padlé vojáky

Připravil George Švehla

Australané na své bývalé vojáky a jejich zásluhy nezapomínají. Každoročně si 25. dubna připomínají "Anzac Day" - den, kdy před 87 lety Australané svedli po boku Novozélanďanů, Britů a Francouzů krvavou bitvu první světové války na pobřeží Turecka.

Téměř v každé australské osadě je takzvaný "Anzac memorial" - pomníček se jmény dobrovolníků padlých, kteří bojovali za svobodnou současnost, a jak Australané říkají: "Dali nám budoucnost". Za východu slunce se slouží ekumenický církevní obřad a kolem pomníčku se nakupí květiny.

25. dubna roku 1915 se na pobřeží Turecka u Gallipoli spolu s britskými a francouzskými vojáky vylodili i Australané a Novozélanďané. U Gallipoli byla svedena významná bitva, ve které invazní jednotky utrpěly obrovské ztráty.

Nasazení a neohroženost Australanů a Novozélanďanů, jejich vysoké ztráty a zásluha o konečné vítězství v 1. světové válce daly vzniknout tradici, která doposud stmeluje občany obou zemí.

Neobyčejná odvaha

Na počátku 20. století měla Austrálie necelých pět miliónů obyvatel, z nichž se do armády přihlásilo 330.000 dobrovolníků, aby bojovali po boku britské armády. Spolu s dobrovolníky z Nového Zélandu se vyznamenali neobyčejnou odvahou a později pod vedením generála Birdwooda vytvořili ANZAC, neboli Australian and New Zealand Army Corps.

V bitvě u Gallipoli zahynulo 8.000 australských vojáků

Z 330 tisíc Australanů bylo 60 tisíc zabito a 166 tisíc zraněno. Osm tisíc jich padlo u tureckého Gallipoli a dalších zhruba 30 tisíc ve Francii u Villers Bretonneux a Mont St. Quentin. Jsou tam pohřbeni a Francouzi mají Australany od těch dob opravdu rádi. Veteránům bitev byla udělena nejvyšší francouzská vyznamenání.

Dobré jméno získali příslušníci ANZACu i v druhé světové válce. Byli nasazeni na všech bojištích v Evropě, v severní Africe, v Tichomoří i v jihovýchodní Asii. Tentokrát byly ztráty Australanů a Novozélanďanů podstatně nižší - 21 000 padlých a 58 000 zraněných.

Austrálie a Nový Zéland dozrály v plnoprávné národy s vlastní identitou. Oprostily se od koloniální mentality. Získaly národní hrdost a ve Vietnamu už bojovaly jako plnoprávní členové ANZUSU, regionální obdoby severoatlantického NATO.

V Austrálii přitom není vojenská služba povinná. Na profesionální službu v armádě se hlásí dobrovolníci obou pohlaví a v ozbrojených silách je čeká tvrdý výcvik. Pokud se rozhodnou vojenskou kariéru předčasně ukončit, obvykle se velmi dobře uplatní v civilním životě díky zkušenostem, které získali v armádě.

Úcta k vojákům

Oslavy Anzac Day ztratily na popularitě v 70. letech, poznamenaných konfliktem ve Vietnamu. Avšak od druhé poloviny 80. let je zájem obyvatelstva o tuto tradici rok od roku větší.

Australané na své padlé nezapomínají

Oslav na uctění památky padlých se účastní stále více a více občanů, a to nejen zralého věku, ale i mladých rodin s dětmi. Zřejmě si uvědomují, že projevit trochu úcty a vděčnosti předkům, kteří přinesli velkou osobní oběť v boji za svobodu.

Bývalí australští vojáci mají svaz nazývaný Returned Servicemen League - Liga válečných veteránů, která se stará o to, aby bývalí vojáci nebo jejich rodiny nestrádali. Členem ligy se může stát australský občan, který kdysi bojoval třeba i v japonské, německé, ruské nebo československé armádě.

Mají klubovní budovy v každém městečku a ve velkých městech v každé čtvrti. Lidé se sem chodí bavit, popovídat si při jídle a pití s kamarády.