Čtvrtek 25. dubna 2002 - 11.37 SEČ

Nákupy po afghánsku

Na trh v Kuřecí ulici se zpravodajka BBC vydala
s průvodcem Judgem (druhý zprava)

Připravila Emma-Jane Kirbyová
Zpracoval Jan Čáp

Kdykoli mě přátelé požádají, abych s nimi šla nakupovat, nálada mi klesne na bod mrazu, ať už se nacházíme v Římě, New Yorku nebo v Londýně. Výprodeje z duše nesnáším, zkušební kabinky nenávidím a v momentě, kdy procházím otáčecími dveřmi obchodního domu, jímají se mě mdloby. Trh na Kuřecí ulici v Kábulu mě však nečím snad i lákal.

Majitelé zdejších krámků totiž skutečně chtějí, abyste si ten jejich oprýskaný samovar koupili. A neváhají ani sehrát nechápavou scénku, ve které jim naprosto nejde na rozum, jak byste si vůbec takovou možnost mohli nechat ujít.

	Prodavač vám vrazí svůj samovar do ruky, poodstoupí, aby si vás s varnou nádobou v náručí mohl lépe prohlédnout, a pak v Paštú nadšeně vykřikne něco jako: "Proboha, vám ten samovar ale sluší!"

Jít dál se zdvořilým úsměvem nebo nonšalantně pronést něco v tom smyslu, že si to rozmyslíte a ještě se vrátíte, tady není nic platné.

Prodavač si vás s úžasem prohlédne, vrazí vám svůj samovar do ruky, poodstoupí, aby si vás s varnou nádobou v náručí mohl lépe prohlédnout, a pak v Paštú nadšeně vykřikne něco jako: "Proboha, vám ten samovar ale sluší!" A než se nadějete, už vám jeden vnutí. Já osobně jsem si takhle odnesla rovnou tři.

Když jsem uznala, že nákupy v Afghánistánu sama prostě nezvládnu, požádala jednoho z šoférů BBC jménem Judge, aby mě příště doprovázel jako osobní obchodní poradce.

Judgova technika

Přestože Judgovo jméno zní tak západně, je to kábulský domorodec. Ještě než město obsadil Taliban, Judge si zdaleka otáčením volantu nevydělával - tehdy předsedal soudnímm procesům s mladistvými delikventy.

"Jmenuji se Judge, ale jako judge - tedy soudce - jsem i pracoval," říkával sám. Přestože o funkci na magistrátu přišel, Judge na své právní zázemí zdaleka nezapomněl. Jak jsem měla poznat hned při naší první nákupní expedici, Judge je zastánce poctivých cen, skutečného obchodu a jedná na rovinu.

Rušný trh v kábulské Kuřecí ulici

Tam, kde jsem očekávala, že si budu muset od prodavačů vyslechnout pár prášilovských historek a pokusit se o slušné ceně smlouvat, Judge vycházel ze zcela jiných předpokladů. "Prodavači na Kuřecí jsou jen zatracená banda šejdířů," " řekl mi vesele.

Nejdříve mě doprovodil do krámku s koženými doplňky, kde jsem si chtěla koupit kabelku. Nabízeli nádhernou řemeslnou práci a výtečnou kvalitu za rozumné ceny. Už už jsem vytahovala svoje dolary, když se z Judge ozvalo nesouhlasné supění, které přešlo v hýkání a dlouhý skřek.

Se zavřenýma očima - jako když se shakespearovská šmíra chystá odrecitovat svůj oblíbený monolog - Judge spustil příval paštunských nadávek, který uzavřel nezaměnitelným zvoláním o bandě šejdířů. Majitel obchůdku okamžitě snížil cenu kabelky o dvacet dolarů.

Nadšení obchodníci

Na ulici se Judge jenom usmíval a potěšeně si mnul ruce: "Řekl jsem mu, že jestli s tou šejdířinou nepřestane, dostanu jeho kluky za mříže a krám mu nechám sebrat. Zapomněl, že už soudce dávno nedělám."

Jelikož jsem ušetřila na kožených doplňcích, připadalo mi logické koupit si třeba koberec v sousedním obchůdku, kde byl místní prodavač snad polovinou svého zboží přímo ověšen.

	Judge spustil příval paštunských nadávek, který uzavřel nezaměnitelným zvoláním o bandě šejdířů. Majitel obchůdku okamžitě snížil cenu kabelky o dvacet dolarů.

Třiadvacet let války, bídy a útlaku jako by se tohoto staříka ani nedotklo. Nadšenějšího obchodníka s koberci jsem dosud nepoznala. Rozbaloval přede mnou vzor za vzorem, všechny mi vysvětloval a jakmile se dozvěděl, že nežiji v Londýně, jak předpokládal, ale ve Švýcarsku, plynně přešel do švýcarské němčiny a francouzštiny.

Zírala jsem na něj s pobaveným údivem a vybrala si koberec, když mě supění mého průvodce znovu upozornilo, že na Judge jsou moje rozhazovačné způsoby příliš. Zhluboka se nadechl a znovu se uchýlil ke svému nacvičenému projevu.

Jakmile repliku ukončil zvoláním o šejdířích, začal na nás zas hulákat prodejce, ale to jen zbytečně ztrácel čas. Za dvě minuty jsme jeho obchod opouštěli a cena za koberec byl opět o dvacet dolarů levnější.

"Ptal se, že prý kam se poděla moje loajalita? Jako muslim že bych mu měl pomoct k výdělku. Dal jsem mu ale jasně najevo, že jsem především loajální k Bohu a pak k BBC."

Sebranka šejdířů

Judge se očividně tímto způsobem nákupů bavil, tak mi přišlo škoda v nich nepokračovat. Takže jsme vešli do klenonictví. Ve špinavých vitrínách se blýštily řady stříbrných a lazuritových náhrdelníků, pásků, prstenů a náramků. A lesknoucí se oči klenotníka mi jasně říkaly, že prodávat se musí.

Vybrala jsem si jeden páseček a zeptala se, kolik stojí. Pochybuji, že klenotník stačil cenu vůbec vyslovit a v jeho krámě už to zase pobouřeně sípalo. Ještě než jsem si vyslechla něco o šejdířích, bylo mi na rozdíl od prodavače jasně, že koupě bude o dvacet dolarů jednodušší.

Neodolatelné koberce

Navlékla jsem si prsten a Judge reagoval jako bych mu byla nápovědou. Než jsem si vybrala pět náramků, dva řetízky a tří sady vinných číší, znala jsem jeho monolog skoro zpaměti. Při téhle bizarní pantomimě si ani prodavač nedokázal odpustit, aby Judgova slova tiše neopakoval.

O tři čtvrti hodiny později jsme se s plnými taškami při odchodu málem nevešli do dveří. Lesk v klenotníkových očích pohasl, Mně se ukláněl a Judgovi třásl paží, zatímco druhou ruku si na znamení čestného obchodu kladl na srdce. Můj společník vytančil z krámu ven s pyšně vypjatou hrudí jako král celé Kuřecí ulice.

Možná měl Judge štěstí, že se neotočil a neviděl to, co já. Když za námi totiž prodavač zavíral dveře a stahoval ve výloze rezatou roletu, znovu si Judgovu postavu změřil s pomstychtivou nenávistí. Dolary si nastrkal do kapsy u pláště, směrem k nám si odplivl a než ještě přibouchl, zamumlal jen: "Šejdíř jeden soudcovská!"