Čtvrtek 25. dubna 2002 - 10.41 SEČ

Strach nad městem Jeruzalém

Tržiště Mahane Yehuda v Jeruzalémě se stalo jedním
z mnoha terčů palestinských sebevražedných útoků

Připravil John Simpson
Zpracoval Jan Čáp

John Simpson, žijící legenda televizního zpravodajství BBC z Kosova, Afghánistánu, navštívil rozdělený Jeruzalém.

Všechno působilo tak povědomě. Kvílení sirén, uštvaní a podráždění policisté, potrhané šaty těch, kteří se nacházeli příliš blízko, když bomba vybuchla, a upocení, strkající se kameramani.

Politici, kteří se v podobnou chvíli před nachystanými mirofony vždy vynoří s chytlavým prohlášením. A také předměty poházené na ulici: basebalová čepice, roztržená igelitka s nákupem a svazek klíčů.

A potom věci, které radši vidět ani nechceme: kousky lidí, kteří ještě před pár okamžiky žili, cítili a přemýšleli. Kousky lidí, z kterých teď zbude obrázek na titulní stránce novin a potom jméno na náhrobku. Mohlo se to stát v Belfastu, v Paříži nebo Johannesburgu. Ale přihodilo se to v Jeruzalémě.

Marné naděje

Věděl jsem přesně, co se teď bude mým izaelským přátelům honit hlavou: "Už to zase začíná". Všichni byli přesvědčeni, že se izraleské armádě okupací měst na Západním břehu podařilo sebevražedné útoky zastavit.

Jeruzalém přestal být turistickou destinací

Vláda všem řekla, že teroristickou infrastrukturu postupně likviduje. I lidem, kteří si nepřáli, aby se vojáci vrátili do míst jako Ramaláh nebo Džanín, se pak ulevilo, když tanky dorazily.

Armáda neumožnila, aby televizní kamery informovaly o tom, co se v městech děje, takže se člověk dívat na obrázky mrtvých Palestinců nemusel. Nemusel vidět, jak se jim bourají domy a jak jejich ženy pláčou, kdykoli se zapnou televizní zprávy.

Za dva týdny člověk uvěřil, že se snad situace opravdu uklidnila. Zase jste mohli jít nakupovat. Znovu jste si mohli zajít do kavárny.

Rozdílné požadavky

Také jsem si tuhle vyrazil do Moment Café v Jeruzalémě, ale místo kavárny našel staveniště. Před pár týdny sem vešel jeden mládenec a odpálil trhavinu, kterou měl omotanou kolem pasu. Umřelo hodně lidí. Do Moment Café chodila ráda posedět také jedna z nejznámějších izraelských spisovatelek - Šifra Hornová, která tady za mrtvé přátele zapálila svíci.

Majitel kavárny Moment je rozhodnut, že podnik brzy otevře a tři dělníci už tu řežou kovové nosníky a míchají beton. Dva jsou Izraelci a a ten třetí je izraelský Arab. Co se jim asi tak honí hlavou a co si o atentátu mezi sebou říkají?

	72 procent dotázaných vojenskou invazi podporuje. 73 procenta chtějí Palestincům dát jejich vlastní stát. Jen ať už to násilí skončí.

Kráčeli jsem s Šifrou dál, k rezidenci Ariela Šarona. Jako obvykle tu proti sobě přes ulici stály dvě demonstrace. Jedna vyjadřuje podporu vojenským operacím na Západním břehu, druhá požaduje okamžité stažení vojsk.

Byla doba oběda a prošaronovský tábor reprezentovaly jen tři ženy ve stínu transpartentů, a proti okupaci na druhé straně protestovali jen dva mladí lidé. V prošaronské skupince jedna výřečná padesátnice tvrdí, že proti teroru se musí zasáhnout silou.

"Přeci si nemůžete přát válku," oponovala jí Šifra. Ale právě válku tahle žena chtěla.

Společné přání: mír

Přecházeli jsme ulici a když si projíždějící automobilisté všimli našich kamer a zjistili, že pracujeme pro zahraniční televizi, začali na nás vztekle troubit. Nejsme tady právě oblíbeni. Na druhém chodníku mluvíme s odpůrci války, i oni mají připravené své argumenty.

Mladík tvrdí, že jednání s Jásirem Arafatem by měla začít okamžitě, jeho kolegyně ovšem vrtí hlavou - podle ní je Arafat součástí problému. Snad jen v Izraeli se může stát, že se mezi sebou neshodne ani dvoučlenná manifestace.

Atentáty Palestinců vyvolaly vojenský zásah Izraele

Na názor jsem se tedy zeptal i Šifry. "Já stojím tak uprostřed těchto dvou demonstrací," prohlásila a vysvětlila, že si sice přeje aby vojenská operace na Západním břehu uspěla, ale zároveň chce žít s Palestinci v míru.

A právě tenhle její postoj odrážejí i průzkumy veřejného mínění: 72 procent dotázaných vojenskou invazi podporuje. 73 procenta chtějí Palestincům dát jejich vlastní stát. Jen ať už to násilí skončí. "Ať si klidně vezmou i Zeď nářků, i můj dům, jen když nám už dají pokoj," říká Šifra.

O pokoji, míru ani bezpečnosti však nemůže být řeč. Sebevražedné atentáty vedly k vojenskému zásahu, vojenský zásah zas vyvolal další sebevražedné útoky.

"Takhle už se nedá slušně žít," říká Šifra. A v Ramaláhu nebo Nábulusu si to samé myslí i Palestinci.