Středa 17. dubna 2002 - 18.16 SEČ

Ve Finsku vychází poprvé kniha
o losech

Losi mají ve Finsku výborné podmínky k životu

Připravil David Vaverka

Los, největší savec z čeledi jelenovitých, se finsky řekne hirvi. Slova stejného kořene hirveä znamená příšerný, hrozný a hirviö obludu, netvora. Los skutečně není žádný krasavec a když se po svém způsobu zcela neslyšně zjevil tváří v tvář prehistorickému lovci, musel ho jistě řádně vyděsit.

Se svými kolosálními rozměry - délka 2 až 3 metry, výška až 2,5 metru a hmostnost dobře přes půl tuny - může být nebezpečný i dnes. O tom by mohli hovořit například zaměstnanci helsinské zoologické zahrady v Korkeasaari. Žádné jiné zvíře jim nezpůsobí tolik zranění jako právě nevyzpytatelný los svým strašným kopnutím.

	Los se pohybuje i v těžkém terénu neskutečně lehce a neslyšně, běhá rychle jako kůň, skvěle plave a dokonce se umí potápět až do hloubky dvou metrů.

Skutečně vážným nebezpečím je los v silničním provozu. Dokáže se před autem vynořit jakoby odnikud a následky bývají obyčejně katastrofální. V roce v 2000 bylo evidováno na dva a půl tisíce dopravních nehod způsobených kolizí s losem, při kterých 12 lidí zahynulo a 240 bylo zraněno. Celkové školy dosáhly 120 miliónů eur.

Součást folklóru

Podle Vesy Ruusily z Výzkumného ústavu lovné zvěře a rybního hospodářství v Ilomantsi putuje v současné době po finských lesích asi 150 tisíc losů. Nebylo tomu tak ovšem vždy. Před sto lety byli losi téměř vyhubeni, i když chráněni byli už od roku 1868. Jejich chutné a vydatné maso bylo v tehdejším chudém Finsku příliš velkým pokušením.

O jejich záchranu se potom zasloužil především Baron von Werde, který ve 20. letech minulého století shromáždil asi posledních dvacet kusů a založil jejich chov ve své oboře v Porkaně, mimochodem poblíž později proslulého města a stejnojmenné společnosti Nokia, kde se ovšem tehdy vyráběly jenom galoše.

Ve finských lesích žije 150 tisíc losů

Losi mají v nekonečných finských lesích výborné podmínky k životu a velmi dobře se také rozmnožují. Udržení jejich počtu dovoluje roční odstřel 60 až 70 tisíc kusů. Zdá se to být hodně, avšak zdaleka ne na každého střelce se dostane. Ve Finsku je registrováno na 300 tisíc držitelů lovecké licence s vlastní zbraní či zbraněmi, což na 5 miliónů obyvatel není málo.

Los byl od nepaměti součástí finského folklóru a zmiňuje se o něm už i mytický epos Kalevala. Mezi největší obdivovatele losů patřil v 17. století švédský král Carl XI., který z nich dokonce plánoval vytvořit dragounský pluk pro svá četná válečná dobrodružství.

Los se totiž pohybuje i v těžkém terénu neskutečně lehce a neslyšně, běhá rychle jako kůň, skvěle plave a dokonce se umí potápět až do hloubky dvou metrů. Ovšem ochočit se nedá a kope tvrději než kůň. O tom se přesvědčil i král, a tak z projektu sešlo.

Královské zvíře severu

Je až s podivem, že první kniha zcela věnovaná tomuto tvoru, tak vyditelnému a významnému v historii i přítomnosti Finska, zde vychází až ve 21. století. Kniha se jmenuje "Los, královské zvíře severu", a přináší jak přírodovědná fakta, tak i legendy a ukázky z literatury. Od Plinia a Caesara až po současnost.

	Je až s podivem, že první kniha zcela věnovaná tomuto tvoru, tak vyditelnému a významnému v historii i přítomnosti Finska, zde vychází až ve 21. století.

Pro helsinské vydavatelství WSOY ji redakčně připravila Pamela Mandartová, která také vybrala úžasné fotografie Aska Hämäläinena. Autorem textu je přírodovědec a spisovatel faktu Matti Leinonen, který ve svém oboru patří k finské elitě. V textu jsou roztroušena resumé ve švédštině, angličtině a němčině, která ovšem k proniknutí do tajemného světa vládců severské tajgy nestačí.

Zájemců o Finsko a jeho přírodu ovšem přibývá, a tak vydání v cizích jazycích na sebe zřejmě nedají dlouho čekat.