Castro vládne Kubě stále stejně neochvějně

Fidel Castro stále vzbuzuje mezi Kubánci respekt

Sobota 28. října 2000


Připravil Tom Gibb
Zpracovala Martina Mašková

Už více než 40 let vládne na Kubě Fidel Castro. Jedni ho nazývají komunistickým diktátorem, který brutálně potlačil opozici. Jiní ho považují za vizionáře, který se postavil mocným Spojeným státům. Castrovi je teď 74 let - a v zemi dosud neproběhla žádná veřejná diskuse o budoucnosti Kuby po jeho odchodu z politické scény. Portrét kubánského vůdce přináší Tom Gibb, který nyní opouští Havanu, poté, co čtyři roky působil na Kubě jako zpravodaj BBC.

Když jsem Fidela Castra poprvé uviděl zblízka, právě předváděl dokonalou ukázku své moci nad Kubánci. Cestou ze sálu se po jedné diplomatické recepci výjimečně zastavil u novinářů. Jeden z nich - Kubánec začal chrlit otázky, kterými chtěl vyjádřil svou loyalitu vůči režimu. Vůdci revoluce přitom tykal - a to udělal velkou chybu. Lidé na Kubě si sice možná jsou rovni, ale vrchnímu veliteli se netyká. Za malou chvíli upřel Castro na snaživce svůj pronikavý pohled.

"A copak si ty vůbec myslíš? řekl, a zdůraznil přitom osobní zájmeno. Novinář téměř padl na kolena a začal Castra oslovovat "můj prezident, můj vrchní velitel". Další chyba. Kubánský vůdce nesnáší, když se lidé před ním plazí. "Nestojím o tyhle tituly" osopil se na lidskou trosku před sebou. Pak jsem toho novináře viděl, jak sedí na zahradě a kouří - třásl se jako osika.

Nezničitelný Castro

Castro má na Kubánce i po 40 letech značný psychologický vliv. Otec jedné mé známé bojoval za revoluce a vychovával svou dceru jako nadšenou Castrova stoupenkyni. Ta si dnes zoufale přeje, aby se její vlast změnila. Říká ovšem, že Castro má v sobě něco, co vzbuzuje respekt. Nějaký příbuzný z Miami jí napsal o jednom z více než 600 pokusů CIA a amerických exulantů o atentát na Castra. Atentátník měl kubánského vůdce na mušce, ale nakonec nedokázal stisknout spoušť. "Chápu to," řekla moje známá.

Ačkoliv se proti kultu osobnosti oficiálně brojí, každý Kubánec ví, kdo v zemi vládne. Kubánská politika funguje tak trochu jako na královském dvoře, kde spolu soupeří různé skupiny o vliv. Ale za všechny nitky tahá Castro. Jeho režim možná není na první pohled tak krutý, jako brutální vojenské režimy, v Latinské Americe 80. let. Ale zato daleko více zasahuje do každodenního života. Kubánci si stále na něco stěžují. Ale nikdy nevytvořili aktivní opozici.

Osamělý bojovník proti kapitalismu

Disidentské hnutí je nejednotné a stále hledá ve svém středu špiony. V zemi, kde lidé denně slyší o revolučním boji - je jedním z nejběžnějších rčení věta "No coje lucha" - nebojuj s tím. Síť státních informátorů zasahuje do každé ulice a na pracoviště a sledováni jsou prokazatelně i zahraniční novináři. Režim to zdůvodňuje tím, že je Kuba vlastně ve válce se Spojenými státy a všichni, kdo se staví proti vládě, jsou americkými přisluhovači.

Čtyřicetiletá snaha americké politiky o svržení Fidela Castra byla zřejmě omylem. Díky ní získal komunistický vůdce renomé muže, který dokáže čelit zastrašovací kampani strýčka Sama. Castro s oblibou líčí Kubu, jako jediné světlo uprostřed zlého a přebujelého kapitalismu. A vychvaluje státní školství a zdravotnictví. Já jsem ale na Kubě potkal také lékařky, které řídí taxíky, prodávají ryby po domech nebo pracují jako prostitutky. V době rostoucí honby za kariérou - mají lékaři, učitelé a další odborníci nejnižší platy.

Po čtyřiceti letech budování revoluce se rozkrádání státního majetku se stalo téměř národním sportem. Existuje tu černý trh skoro se vším - od sušeného mléka, rumu a cigaret, až po luxusní domy za desetitisíce dolarů. Úředníci,kteří vyšli ze stranických kruhů, získali lukrativní pozice v zahraničních společnostech. Drobná korupce mezi úředníky se stává běžnou záležitostí.

Krátce po svém příjezdu jsem psal o vědci, který léta usiloval to, aby získal dům. Spí na zemi v malém bytě své neteře. Čtyři roky dával dárky úředníkům bytového odboru - a ti stále slibovali - žádný dům však nezískal. Není divu, že stranická hesla a řeči úředníků nesnáší. "Vím, že tomu oni sami nevěří", říká. "Vím, jací jsou. S některými z nich jsem chodil do školy."

Čest, inteligence, komunismus

Na Kubě koluje vtip, že když Bůh stvořil svět dal Kubáncům do vínku tři dary: smysl pro čest, inteligenci a komunismus. Stanovil si však podmínku, že jen dva z těchto darů mohou fungovat současně. Znamená to, že když je člověk čestný a komunista, chybí mu inteligence. A když je inteligentním komunistou, chybí mu čest. A když je čestný a inteligentní, pak se ke komunismu nehlásí.

Někteří Kubánci tvrdí, že Fidel Castro si toho není vědom. Ale já jsem si jist, že je. Když ho slyším hovořit o budování rovnosti, spravedlnosti a důstojnosti pro miliony lidí v rozvojovém světě , musím chtě nechtě s takovými ušlechtilými myšlenkami souhlasit. Ale stejně tak se obávám, že onen maják, který jak se chvástá, postavil na Kubě, rychle zhasíná.