Pondělí 18. února 2002 - 14.55 SEČ

Nerepresivní drogová politika

Švýcarsko drogově závislým pomáhá ve světě neobvyklým způsobem

Připravil Imogen Foulkes
Zpracovala Majka Ošťádalová

Švýcarsko, které mívalo nejvyšší procento závislých na heroinu v Evropě, posledních deset let uplatňuje kontroverzní drogovou politiku. Nejtěžší narkomani dostávají heroin na lékařský předpis a lidé, kteří si kupují drogy na ulici, si je mohou píchat ve speciálních místnostech, kde dostanou zdarma injekční stříkačky.

Curyšský park Platzspitz je zelenou oázou klidu v centru města. Před deseti lety byl však známý spíš jako "park jehel". Stovky narkomanů si sem chodily kupovat a píchat heroin. Byla to děsivá podívaná.

	Doktor Daniel Meili má takové obavy ze zdravotních rizik, která hrozí narkomanům na ulici, že by rád program rozšířil a dával na předpis i jiné drogy, například kokain.

Právě před deseti lety švýcarská policie narkomany z parku vyhnala. To však neznamená, že by zmizeli. Někteří jsou pacienty švýcarského protidrogového programu, v jehož rámci se heroin předepisuje. Je kontroverzní, ale podporují ho některá nezvratná fakta.

"Naši pacienti dosáhli klidnějšího životního stylu, jejich zdravotní stav se zlepšil a někteří mají dokonce práci," říká doktor Daniel Meili, který vede protidrogový program v Curychu. "Spousta z nich trpí žloutenkou, jsou HIV pozitivní, a pokud nedostanou heroin tady, půjdou si pro něj na ulici," dodává.

Doktor Meili má takové obavy ze zdravotních rizik, která hrozí narkomanům na ulici, že by rád program rozšířil a dával na předpis i jiné drogy, například kokain.

V curyšské "šlehárně"

Abyste viděli, co znamená být závislým na drogách, stačí projít pár bloků od kanceláře heroinového programu do jednoho z center v Curychu, kde si závislí mohou drogy píchat. Narkomani, kteří si kupují drogy nelegálně, zde dostanou čistou jehlu a píchají si pod odborným dohledem.

Centrum vede sociální pracovník Robert Reithauer a dveře otevírá narkomanům jednou za hodinu. Jsou to hlavně mladí lidé, kteří ovšem vypadají staře - jsou neuvěřitelně hubení, řada z nich chodí o holi, což je daň za abscesy, které mohou vznikat při používání špinavých jehel.

Narkomanům na ulici hrozí řada zdravotních rizik

Na stole má Robert kovové misky. Na každé leží jedna nová stříkačka a lístek s číslem. To proto, že narkomani si mohou v místnosti píchat v pevně stanoveném pořadí - spousta z nich se své dávky nemůže ani dočkat.

Všiml jsem si mladé ženy, která stála bokem od ostatních, nebyla ani tak hubená a měla lesklé zrzavé vlasy. Napadlo mě, že možná není až tak závislá a má větší šanci na záchranu, než zbytek. Čekala v řadě a přešlapovala z jedné nohy na druhou.

Robert mi mezitím ukazuje nejnovější curyšskou nabídku narkomanům - kuřárnu, kde mohou konzumovat heroin, kokain a dokonce i crack. "Máme lidi, kteří si heroin píchají a kokain kouří," vysvětluje Robert, "a prostě se té kombinace nemohou zbavit. Říkali jsme si, že když otevřeme kuřárnu, podaří se nám k nim dostat a nabídnout jim pomoc."

Kontakt se závislými

Samotná místnost vypadá až bizarně. Robert zdůrazňuje, že je zde výkonný klimatizační systém, aby na pracovníky centra neměl kouř vliv. Na zdi visí role alobalu velikosti nějaké trubky z továrny. Alobal je základní potřebou pro vaření dávky.

	Narkomani, kteří si kupují drogy nelegálně, zde dostanou čistou jehlu a píchají si pod odborným dohledem.

Dovnitř se právě chystá vejít jeden mladík. Ukazuje se, že pochází z Londýna. O Švýcarsku hovoří jako o "ráji narkomanů". "Ale vážně," dodává, "kdybych nepřišel sem, byl bych na chodníku, nebo se schovával na veřejných záchodcích a chytila by mě policie."

Robert Reithauer si ale nemyslí, že jeho prácí je poskytovat úkryt před policií. "Jistě, nabízíme čisté místo, kde si mohou vzít drogu, ale jde nám o kontakt s nimi. Bez kontaktu jim nemůžeme pomoci. V našem centru se mnou můžou mluvit nebo zajít za doktorem," zdůrazňuje Robert.

"A víte co, celkem často potkávám lidi, třeba jak nakupují, kteří sem chodili a dnes drogy neberou, žijí normální, šťastný život. My jsme jim pomohli toho dosáhnout. Pokud bych si nemyslel, že něco podobného nemůžu udělat pro víc lidí, tak bych tady nepracoval."

Je dvanáct hodin a Robert otevírá dveře centra. Dívka s lesklými zrzavými vlasy stojí v čele fronty.

Související odkazy:
Drogy mezi britskou mládeží
Beztrestné užívání drog v Portugalsku